Theresa Mayová má za sebou nejhorší týden svého premiérství. Minulou středu se zdálo, že ztratila kontrolu nad brexitem, nad svou stranou, nad parlamentem i nad zemí. Straničtí lídři se horko těžko snažili udržet disciplínu konzervativců. Na poslední chvíli se měnily instrukce o hlasování. Jasné je jen jedno. Mayová je politická zombie, které v úřadě zbývají týdny, nanejvýš měsíce.

Britská vláda nejdřív minulé úterý prohrála druhé hlasování o rozvodové dohodě s Evropskou unií. Porážka sice byla menší než v lednu, proti hlasovalo „pouze“ 391 poslanců ku 242, ale i tak šlo již o další odmítnutí hlavního bodu vládního programu. Dříve britští premiéři po takových porážkách automaticky odstupovali, Mayová však setrvává ve funkci, a to ze dvou důvodů. Zaprvé výměna nyní by nic nevyřešila, zdlouhavý proces volby nového lídra vládní strany by pouze zvýšil brexitový chaos. Zadruhé Mayová se touží něčím zapsat do historie. Zatím nemá vůbec žádné úspěchy. Hrozí, že skončí jako Anthony Eden, považovaný za jednoho z nejhorších premiérů v dějinách, jehož jediným známým činem je zpackaná suezská krize. Pokud se Mayové podaří dotáhnout brexit do konce, bude to úspěšný zápis do učebnic dějepisu. Jediný způsob, jak se premiérky zbavit, je vnitrostranická vzpoura.

Ze dvou hlavním britských politických stran konzervativci vždy měli pověst těch disciplinovanějších, ale bezohlednějších. Navenek drželi pevnou stranickou linii a loajalitu k lídrovi, v nutnou chvíli ho však vždy dokázali nenadále a čistě odstranit. Tento osud potkal například Edwarda Heatha, Iana Duncana Smitha, ale i Margaret Thatcherovou. Tato tradiční konzervativní schopnost se vytratila. Strana je nesmiřitelně rozhádaná a prosincový pokus o vnitrostranický puč skončil nezdarem. Část politiků z toho viní moderní technologie. Osnování spiknutí nyní probíhá prostřednictvím chatovacích aplikací, jako je například WhatsApp, kterých se účastní velké skupiny poslanců, informace o chystaném převratu tak vždy někdo vynese.

Že je potřeba premiérku vyměnit, se ukázalo ve středu, kdy se stranická jednota naprosto rozpadla. Hlasování tentokrát bylo o vyloučení brexitu bez dohody. Vláda nechala volné rozhodování. Podle politické tradice britský kabinet na veřejnosti vždy vystupuje jednotně, pokud ministr se zaujatým stanoviskem nesouhlasí, očekává se, že rezignuje, nebo ho předseda vlády vyhodí. V otázce tvrdého brexitu je vláda naprosto rozdělená, volné hlasování představovalo jedinou možnost, jak zachránit kabinet před rozštěpením. Plán se však dočista rozpadl v průběhu hlasování, prošel totiž dodatek, který brexitovou rezoluci velmi zpřísnil. Konzervativní vedení narychlo nařídilo závazné hlasování proti. Hlavní bič (Chief Whip), což je funkce analogická k českému šéfovi poslaneckého klubu, a jeho zástupci začali zběsile rozesílat SMS zprávy, dokonce zahradili vstup do hlasovací místnosti, kde upozorňovali na změnu instrukcí. Přesto vláda znovu prohrála, a to 312 ku 308. Několik ministrů se na protest zdrželo hlasování, což by normálně znamenalo vyhazov z vlády. Mayová se však necítí natolik silná, aby tak učinila. Premiérku neposlouchá vláda, strana ani parlament.

Naplno se ukázal hlavní důvod nynějšího tragického stavu brexitovské Británie, naprostá neschopnost nynější předsedkyně vlády. EU sice házela pod nohy Britům jeden klacek za druhým, Mayová a její kolegové jí to však velmi ulehčili. EU správně při vyjednávání odhadla, že britské ujišťování o připravenosti Londýna v případě nutnosti odejít bez dohody byl pouze bluf.

I kdyby sama Mayová byla připravena na tvrdý brexit, její vlastní vláda toto úsilí sabotuje. Ministr financí Philip Hammond, druhý nejmocnější člověk kabinetu, který má na starosti hlavní část připrav pro případ scénáře brexitu bez dohody, z velké části tyto přípravy ignoroval. Naopak vytrvale proti tvrdému brexitu varuje. Naposledy ve středu, kdy ve sněmovně prohlásil, že „myšlenka, že existuje nějaké snadno dostupné řešení, aby se zabránilo důsledkům brexitu bez dohody, je prostě mylná“.

EU si tak může být jistá, že Británie nikdy záměrně nepoužije své jediné eso a přijme v podstatě cokoli, co jí nadiktuje. Jediná šance, jak může dojít k brexitu bez dohody, je ta, že se parlament zablokuje a neučiní žádné rozhodnutí. Poslední z maratonů hlasování, které proběhly minulý týden, ukazuje, že na tvrdý brexit nemá parlament žaludek. Ve čtvrtek si vláda připsala první vítězství týdne, když Dolní sněmovna schválila žádost o prodloužení brexitu. To vyděsilo zatvrzelé brexitáře. Pokud je sněmovna ochotna brexit odsunout, může být ochotna brexit úplně zrušit. „Žádná dohoda je lepší než špatná dohoda, ale špatná dohoda je lepší než setrvání v Evropské unii,“ řekl v pondělí v rádiu LBC vůdce konzervativních euroskeptiků Jacob Rees-Mogg.

Odhadovat, jak celá situace dopadne, je velmi ošemetné. Tento text vzniká v pondělí, ale vyjde až ve čtvrtek. Mezitím se má odehrát již třetí hlasování o brexitovské dohodě, tedy pokud ho Mayová nestáhne kvůli tomu, že nemá šanci projít, jak avizovala. Budoucí čtenář tedy ví víc než autor.

Vypadá to, že ať dohoda dopadne jakkoli, Mayová končí. Pokud dohoda neuspěje, očekává se, že premiérka odstoupí. Setrvá v úřadě jen tak dlouho, aby dosáhla prodloužení vyjednávací lhůty, která dá čas k nalezení jejího nástupce. Britští komentátoři si myslí, že Mayová odstoupí, i pokud dohoda projde. Schválení odstupové dohody je teprve začátek negociací, asi osmdesát procent budoucího uspořádání mezi EU a Británií je teprve nutno domluvit. Jde o položky, jako je obchodní dohoda, spolupráce na nejrůznějších programech nebo režim vzájemných styků. Právě projednávaná dohoda má jen překlenout toto vyjednávací období. Celá Británie se shodne na tom, že další kolo rozhovorů by měl vést někdo schopnější než Theresa Mayová.