Prezident Miloš Zeman trochu zamotal hlavu svým početným příznivcům. Dal najevo, že jako venezuelského prezidenta uznává opozičního představitele Juana Guaidóa, a nikoli dosavadního držitele úřadu Nicoláse Madura, stoupence chávezovské bolívarské revoluce. Politické síly a média prezidentovi nakloněné se přitom drží ruské verze událostí v té latinskoamerické zemi – výměna ve vedení státu je projev kontrarevoluce, hanebného amerického vměšování, mezinárodního intrikaření proti zájmům venezuelského lidu a podobně. Po tomhle Zemanově vybočení měli někteří obvyklí bojovníci za prezidentovu pravdu (ať je jakákoli) potíže s adjustací. V řadách „lepšolidí“, „kavárníků“ a jim podobných tak vyvolali mírné gaudium, někteří dokonce výroky náhle dezorientovaných zemanovců sbírali. „Ha ha faké (sic)! Už nevědí, jak ho pošpinit.“ „Feik asi od Kalouse.“ Nebo snad až dojemně optimistické přání: „To je bezva trik. Zeman pozve Guaidóa, aby si Maduro zatím doma udělal pořádek. Snad mu na to skočí.“ Ano, taky jsem se smál. Při vědomí toho, že kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe, mi ale ten smích trochu hořkl.

Předmětem živých diskusí se na sociálních sítích stal seriál ČT Most!. Já se nezapojil, anžto na věc nemám silný názor, nemohu ani vyloučit, že k němu vůbec nedospěju, a netrpělivě očekávající národ tak zklamu. Zaujala mě ovšem debata, kterou vyvolalo vyjádření romského herce Zdeňka Godly, který se omluvil za to, že v rozhovoru pro iDnes používal slovo „Cikán“ namísto „Rom“. Učinil tak v reakci na to, že mu kdosi dal najevo, že mu to vadí. Některé facebookové osobnosti z řekněme konzervativního tábora v tom hned viděly důkaz toho, že se Zdeněk Godla stal obětí nátlaku, možná dokonce ze strany nějaké neziskovky, promluvil upřímně a po svém a hned ho srovnali do latě. Strašný svět... Pravda ale je taková, že jenom Zdeněk Godla ví, jak to bylo. A neexistuje důvod, proč mu v jeho líčení nevěřit. Je to přece normální reakce říct „pardon“, když člověka někdo upozorní, že ho nějaký výraz uráží.  A zaujatě vysvětlovat Romům, jak mají sami sobě říkat, je... docela zvláštní a zbytečný koníček. Všichni ti čerstvě se vylíhnuvší ochránci Zdeňka Godly by se zveřejňováním svých silných názorů třeba mohli počkat do chvíle, než o věci budou něco vědět (pokud už tedy připustíme, že o téhle věci je třeba něco vědět a dál se k ní vyjadřovat). Tipnul bych si ale, že ve skutečnosti o Zdeňka Godlu vůbec nejde, jde jenom o to, udržovat mašinu permanentního pohoršení v chodu a dobře naolejovanou. Jeden se považuje za člověka v mnoha ohledech konzervativního. Ale někdy stačí letmý kontakt se světem tuzemských nominálních on-line konzervativců a hned by nejradši vyrazil do ulic hledat nejbližší buňku Sorosova globalisticko-neomarxistického spiknutí, aby si tam podal přihlášku a zaplatil příspěvky na několik let dopředu.

Spoustu legrace si uživatelé minulý týden užili s hovězím masem. Inspiroval k tomu ministr zemědělství Toman, který oznámil, že v některých drahých restauracích se za patřičně přestřelenou cenu místo argentinského masa prodávala tkáň z Polska dovezených mršin prolezlá zárodky všech chorob, které svět hovězího dobytka zná (a kdoví, jestli tam nějaký zlomyslný polský řezník nenamlel i ostatky Šaryka ze seriálu Čtyři z tanku a pes). Asi nejvtipněji to glosoval uživatel, který do menu pražských restaurací navrhl položku „steak argentinski“. Ta aféra s přeznačkovaným masem mi připomněla legendu z časů komunismu, říkalo se tehdy, že činorodí číšníci z lepších pražských restaurací podávají přespolním návštěvám místo cinzana přechlazené ovocné víno, tehdy přezdívané „čučo“, a rozdíl v ceně shrábnou. Na druhou stranu zákazník, který je ochotný vypláznout přes tisíc korun za argentinský steak, aniž je schopen rozeznat ho od nedbale osmahnuté polské podrážky, si snad i zaslouží být napálen. Pokud přežije, může to brát jako užitečnou výchovnou zkušenost.