Optimisté očekávali, že zcela bezprecedentní koronavirové vypnutí ekonomiky by mohlo být jen propastí, po níž se svět vrátí tam, kde se zastavil. Jako když člověk usne, ráno se probudí a začne tam, kde večer skončil. Nestalo se. Společnost se výrazně proměnila. Dopad a hloubku těch změn uvidíme až z delšího odstupu.

Něco z něj ale už zažíváme. A není to příjemné. Koronavirové lockdowny zničily hladký globální obchod. Přetrhaly obchodní vztahy a dodavatelské řetězce. Když někdo přišel o zakázku, nemohl hibernovat. Snažil se přizpůsobit. Najít jiné zakázky, v jiných zemích. Často blíž svému domovu, protože cestovat po světě bylo a stále je kvůli covidovým omezením složité.

Jsou ale i země, kde je hůř. Obchody jsou u nás stále plné zboží. S výjimkou čipů nebo grafických karet do počítačů není nic, co by nešlo sehnat. Je všechno, jen to rychle zdražuje. V Británii jsou ale média plná fotek poloprázdných regálů v supermarketech, které ještě před covidem byly napěchované vším, na co si člověk vzpomněl. Pak začalo zásobování především v Londýně kolabovat se začátkem lockdownu. Britové vyplenili v obavách z nedostatku obchody stylem, který byl nedůstojný. My jsme se naštěstí do tohoto bodu nikdy nedostali. Když lidé po prvních pár dnech lockdownu zjistili, že v obchodech je všechno, run na rýži, těstoviny a další trvanlivé potraviny skončil.

V Británii teď přichází druhá vlna prázdných regálů. Obchodnické asociace varují před „permanentním nedostatkem“, který hned tak neskončí. Nejde jen o nedostatek zboží kvůli přetrhaným obchodním vazbám. V Británii chybí i lidi. Teď už ne proto, že by trčeli v karanténách. Chybí proto, že cestování mezi Británií a ostatními zeměmi je kvůli restrikcím stále velmi obtížné. Řada cizinců odjela domů a zatím se nevrátila. Britům zoufale chybí lidi na obsluhování obchodu. Následky brexitu se potkaly s následky covidu a výsledek je hodně nepříjemný.

Ekonomika jela před covidem systémem just in time. Nikde se nic neskladovalo. Technologie řídily obchod tak, že zboží přes kurýry a zásilkové služby bylo velmi rychle u zákazníka. Teď ale chybí kurýři a zásobovači. Nic najednou just in time není.

U nás podobným stylem chybí lidé třeba ve stavebnictví. Bydlení je tady nejméně dostupné z celé Evropy. Nevyřeší to nic jiného než stavět, stavět, stavět. Jenže to vypadá, že se stavět bude hodně těžko. Materiál je drahý a lidi nejsou.

V deglobalizaci, kterou přinesly covidové lockdowny, se skrývá velké riziko. Politici budou chtít předvést, že situaci řeší. Místo otevřené konkurence, která přináší největší nabídku za nejlepší ceny, už začínají přicházet s nápady na soběstačnost. U nás se to projevilo v návrhu na povinné kvóty na české potraviny. Je velké riziko, že se budou objevovat další podobné plány. Ty vždycky vedou jen k vyšším cenám a menší nabídce a horší kvalitě pro zákazníky. A jistotě tržeb a dotací na politiku napojeného byznysu, jaký u nás reprezentuje Andrej Babiš.