Po dlouhých letech lze povolební komentář začít bez rozpaků větou, že tyto volby dopadly dobře. Jednak jistě tím, které uskupení zvítězilo. Ale taky tím, kolik se dostalo do Poslanecké sněmovny stran a jaké zůstaly za dveřmi, díky čemuž existuje jasná většina.

Je všeobecně uznáváno, že nejlepší kampaňový tým má Andrej Babiš. Ale čeho dosáhl? Jako jediný uměl účinně provést negativní kampaň. Iniciativy vyzývající lidi, aby jich co nejvíce přišlo k volbám, přenechme aktivistům a umělcům. Ti, kdo skutečně politikou žijí, vědí, že stejně legitimním cílem je přimět soupeřovy voliče, aby k volbám nepřišli. Ne nutně aby volili vás. Ale demoralizovat je a vyvolat v nich dojem, že hlasovat pro soupeřovu stranu nemá cenu. Babiš dokázal velmi efektně rozhodit Piráty. Byli po jeho útocích nervózní, ztratili sebejistotu a dělali chybu za chybou. 

Ale čeho Babiš dosáhl? Zřejmě jen toho, že se voliči K2 přesunuli ke K3. Srovnáme-li podporu obou koalic v průzkumech v posledních pár měsících s výsledky, je takový závěr jasný. Vít Rakušan má víc preferenčních hlasů než oficiální lídr Bartoš, dokonce nejvíc ze všech, vůdci dvoukoalice to nebudou moci věčně odbývat tím, že to není důležité a že za to můžou dezinformace. Ale to je jejich problém, a co z toho má Babiš?

Zároveň si opakováním frází o tom, že nám Brusel nebude nic diktovat, ochránil pravé křídlo. Dosáhl toho, že Okamura, který se v průzkumech pohyboval okolo patnácti procent, je zas jen na svých deseti. Jenže opět – jsou to hlasy uhájené proti potenciálnímu koaličnímu partnerovi. Ke sněmovní většině mu nepomohou.

Kampaň koalice Spolu, kterou jsme několikrát kritizovali, se nakonec ukázala být správně kalibrovanou. Zvlášť jestli se ve výsledcích potvrdí, že vysoká volební účast jde právě na její vrub. Schopnost dohodnout se a spolupracovat zřejmě na lidi působí dobře. Rozhodně lépe než nemilosrdně likvidační zacházení, jemuž podrobil každého svého koaličního partnera Andrej Babiš (i když jedno bylo vládnutí a druhé zatím jen volební kampaň). Zvláštní zmínku si zaslouží Petr Fiala, který se skutečně naučil velmi dobře vystupovat. Působil sebejistě a jasně formuloval důležité věci, to vše aniž by se jakkoli pitvořil či si nechal znásilňovat svůj přirozený temperament.

To, že za dveřmi zůstaly právě ČSSD a KSČM, připomíná měnící se povahu politiky. Tyto strany dohrály – KSČM doufejme definitivně, ČSSD ve své dosavadní podobě. Nejen hamáčkovské, to jsou i léta Sobotkova vedení. Ten sice stranu léta udržoval u moci, ale se stále nižšími výnosy. Klesající linie vede přirozeně od Sobotky přes Hamáčka. Rovněž kopíruje sestupnou linii jejích sesterských stran jinde v Evropě a aspoň v tomto si můžeme říkat, že patříme k Západu.

Nejen levice, ale i pravice si budou muset rozmyslet, jakou podobu a jaký mix třídní politiky a politiky identity zvolí. To čeká i strany koalice Spolu, a především ODS. K tomu jedna zajímavá nápověda: V některých kruzích ODS se v posledních letech šířil rezignovaný názor, že ODS se musí smířit se ztrátou Prahy. Že je předurčena být konzervativní stranou menších měst. Ve velkých metropolích vyspělého světa zpravidla vládne moderní levice, poukazovali. A co dnes vidíme? Koalice Pirátů a starostů má v Praze 22,64 %, přesně tolik hlasů, kolik měly obě tyto strany dohromady v minulých volbách. A Spolu má 39,97 %, o dost víc než 33,62 %, jež měly její tři strany před čtyřmi lety. S jednadvacátým stoletím to nebude tak horké.

Není nad jasnou většinu. Pokud by snad někdo v ODS měl škubání využít možností, jež jim velikost jejich klubu dává, k nějaké jiné koalici, měl by si nechat zajít chuť. Andrej Babiš je aberace. Vládne chaoticky, bezcílně, sobecky. Je dobrý jen v kampaňování. Naštěstí nezměnil zásadně povahu režimu – to je mu třeba přičíst k dobru. Ale jeho éra musí skončit.

O čem tyto volby nerozhodly, je konec éry Miloše Zemana. Ale dříve, než začne hrát svou povolební hru, je třeba zásadně trvat na jedné věci. Hrad musí předložit to, čemu se v situacích vyjednávání s únosci říká „proof of life“. Není možné, aby prezident republiky zůstával neviditelný a jeho rozhodnutí nám jako poslové přinášeli buď jeho spolupracovníci, kteří nemají žádný mandát, anebo dokonce Andrej Babiš, jeden z těch, kteří jsou na těch rozhodnutích zainteresovaní. Tady bude třeba být velmi pevný, a když to bude nutné, sáhnout i k mezním, konfrontačním prostředkům, jež ústavní systém poskytuje.