Patří k nejslavnějším architektům současnosti a sbírá jedno prestižní ocenění za druhým. Autor mnoha velkých kulturních staveb a domů celebrit míchá ve své tvorbě vlivy z různých koutů planety, přičemž nezapomíná ani na svou rodnou Afriku.

Před krachem

Nechybělo mnoho a vycházející hvězda světové architektury musela zavřít své studio. V důsledku finanční krize z roku 2008 totiž její třicetičlenná firma přicházela postupně o všechny své projekty, takže David Adjaye se dostával do stále větších dluhů. Z insolvenčního řízení se ale nakonec vymanil, když se mu podařilo získat zakázku na návrh národního muzea afroamerické historie a kultury ve Washingtonu – projekt, díky kterému se zařadil mezi nejúspěšnější architekty dneška.

Cesta pětapadesátiletého tvůrce na profesní vrchol ale vůbec nebyla tak jednoznačná a turbulentní, jak by se na první pohled mohlo zdát. Spíš naopak. Syn ghanských rodičů prožil dětství v mnoha zemích Afriky a Blízkého východu, kde jeho otec, diplomat, pracovně pobýval. V Londýně se celá rodina usadila, když bylo Davidovi jedenáct let. V mládí postupně propadal uměleckým oborům, jeho otec byl ale velmi skeptický k vyhlídkám synova budoucího uplatnění. Zvítězil proto kompromis – architektura coby profese někde mezi uměním a technikou. David Adjaye v ní exceloval už jako student – jeho univerzitní práce vyvolaly velkou pozornost.

Povzbuzen svými dosavadními úspěchy se rozhodl po absolvování londýnské univerzity Royal College of Art nenastoupit do některé ze zavedených architektonických kanceláří, místo toho spolu se svým spolužákem založil vlastní ateliér. A protože nepocházel z bohaté rodiny a v Londýně neměl silné sociální vazby, ze kterých by v profesních začátcích mohl vytěžit první lukrativnější projekty, navrhoval nejprve interiéry malých podniků, barů a bister, které vynikají inovativní prací s neobvyklými kombinacemi materiálů. Důležitým milníkem jeho kariéry bylo náhodné seznámení s černošským malířem Chrisem Ofilim, který Adjayeovi svěřil rekonstrukci svého domu s ateliérem. Posléze se z nich stali nerozluční přátelé a mladý architekt se dostal do povědomí mnoha dalších umělců a slavných osobností, pro které začal navrhovat jejich domovy. Tím si vybudoval pověst architekta pracujícího pro celebrity. Mezi jeho projekty z této kategorie patří domy jednoho z nejvlivnějších britských módních návrhářů Alexandra McQueena, herce Evana McGregora, fotografa Juergena Tellera i třeba sídlo nadace herce Brada Pitta. Přestože projekt domu Chrise Ofiliho zásadně přispěl k tomu, že se David Adjaye prosadil na profesní dráze, málem za něj draze zaplatil. Kvůli realizaci fasády bez oken jej totiž zažalovaly místní úřady z porušení stavebních předpisů a celý spor nakonec urovnaly až konexe hvězdného britského architekta Richarda Rogerse.

Za krásou

Charismatický David Adjaye si díky své kosmopolitní nátuře umí získat náklonnost vlivných lidí z různých koutů světa. Jeho výjimečnost spočívá ve schopnosti propojování rozličných kulturních vlivů a tradic. To však zároveň způsobuje jakousi nejednoznačnost a nejisté uchopení jeho díla jako celku. Kritici z řad teoretiků a historiků zmiňují také jeho zaměření na takovou formu architektury, která občas převažuje nad účelností.

Se svou architektonickou kanceláří Adjaye Associates (s pobočkami v Londýně, New Yorku i Accře, hlavním městě Ghany, jež ovšem není jeho rodnou zemí, narodil se v Tanzanii) pracuje David Adjaye na projektech po celém světě, přičemž jeho pozornost v poslední době směřuje do mnohých afrických států, pro něž navrhuje nemocnice i luxusní rezidenční komplexy. Nositel Řádu britského impéria byl loni vyznamenán nejvyšším britským oceněním za celoživotní dílo (Královskou zlatou medailí za architekturu), a to jako vůbec první černošský architekt v téměř stoosmdesátileté historii této ceny. Jeho mise se ale prý nemění. „Architektura pro mě vždy znamenala vytváření krásy, která povznáší a vzdělává lidi po celém světě a současně přispívá k evoluci řemesla,“ říká.