Pár dnů staré rozhodnutí soudního dvora EU, nejvyšší soudní instance Unie, ukazuje, jak dobře míněná pravidla mohou zmutovat v diskriminační a odpudivou legislativu, aniž by to někdo zamýšlel. Evropský soud rozhodl, že izraelské výrobky vyráběné v izraelských osadách na Západním břehu a Golanských výšinách musí být i tak označené.

Soud se opřel o pravidla ohledně ochrany spotřebitele. EU považuje osady na Západním břehu a Golanských výšinách za okupované území, a nikoliv za součást Izraele. Tedy označování výrobků z těchto území jako izraelských je klamání. Rozhodnutí je updatem předchozího rozsudku z roku 2015, kdy soudní dvůr rozhodl stejně, ale verdikt nebyl právně závazný. To se nyní změnilo.

Problematika izraelských osad je složitá, žije v nich 700 tisíc lidí čili asi 10 % obyvatel Izraele. Mezinárodně uznávané hranice Izraele, tedy ty z před roku 1967, vůbec neodpovídají realitě. Představa, že 700 tisíc lidí se přestěhuje, je bláznivá. V předchozích mírových jednáních Izrael nabízel výměnu území, Palestinci to ale odmítli. Navíc v izraelských osadách je zaměstnáno až 36 tisíc Palestinců, kteří vydělávají třikrát více, než je palestinský průměr.

Každopádně izraelské osady na Západním břehu nejsou zdaleka jediné sporné území na světě, přesto je to znovu Izrael, kdo je vypíchnut k potrestání. Dočkáme se někdy označování výrobků třeba z indického Kašmíru, Ruskem anektovaného Krymu nebo Gibraltaru? To, že se toto rozhodnutí týká pouze jediného židovského státu na světě, zavání antisemitismem na sto honů. Nemusíme jít tak daleko jako Eugene Kontorovič z jeruzalémského think tanku Kohelet Policy Forum, který řekl, že „Evropský soudní dvůr rozhodl o umístění novodobé ‚žluté hvězdy‘ na výrobky vyrobené Židy“, aby nás rozhodnutí silně znepokojovalo.

EU ústy své mluvčí urychleně dodala, že odmítá „jakýkoliv bojkot nebo sankce proti Izraeli“. Jenže již samotné soudní rozhodnutí velmi napomáhá případnému bojkotu izraelských výrobků. Saeb Erekat, vysoký představitel Organizace pro osvobození Palestiny, rozsudek přivítal a vyzval k úplnému zákazu prodeje zboží z izraelských osad. Stejně jako se ochrana spotřebitele časem proměnila v označování výrobků z izraelských osad, tak rozsudek časem může vést k jejich zákazu.

Rozhodnutí Evropského dvora tak není neutrálním soudním nálezem, ale spoluvytvářením evropské zahraniční politiky. Ta přes všechny snahy eurofederalistů je zatím v gesci členských států. Ty tak mají teoretickou volnou ruku k tomu, aby měly vztahy s Izraelem, jaké chtěli. Od České republiky, která má s Izraelem nadstandardní vztahy, až po Irsko, jež zakázalo prodej výrobků z izraelských osad. Verdikt je tak dalším rozšiřováním bruselské moci, kde se předtím nenacházela.

Pikantní je, že rozhodnutí bylo vyneseno ve stejnou dobu, kdy na Izrael dopadaly stovky raket vypálených z Gazy teroristickou organizací Islámský džihád. Byla to odveta za zabití jejich vůdce Baha Abu al-Aty. Kauza s označováním výrobků z izraelských osad je tak dobrým připomenutím, že zatímco znuděná Evropa vymýšlí nálepky proti Židům, jediná funkční demokracie na Blízkém východě musí neustále bojovat o právo na svou existenci.