Jednou z branží nejvíc zasažených epidemií čínského koronaviru je letecká doprava. Loni zela letiště prázdnotou. Jedním ze symbolů lockdownů a zavírání hranic se staly desítky letadel bezprizorně zaparkovaných na zemi. A miliardy eur jako záchranné kompenzace pro velké letecké společnosti, které se dostaly na hranu bankrotu. Počty letů se propadly o desítky let zpátky. Do doby, když byly ještě aerolinie luxusní službou pro vyšší vrstvy, a ne masovou cenově dostupnou samozřejmostí, která nastoupila s nízkonákladovými aerolinkami. Letošní léto už bylo pro aerolinky o desítky procent lepší než loňské. Návrat do normálu roku 2019 se ale nekoná. Utlumené pražské letiště je velmi symbolický obraz. Před covidem létalo třeba na přímé lince Praha–Řím sedm letů několika různých společností za den. Letos v létě přímé spojení mezi českou a italskou metropolí neexistovalo.

Covidové restrikce nejvíc ztěžují právě cestování letadlem. Neustále se měnící cestovatelské semafory, žádající už testy před nástupem do letadel v zahraničí, znamenají pro mnoho lidí nejistotu, kterou v čase, kdy chtějí mít na dovolené klid, odmítají podstupovat. Takže raději sednou i na dlouhou cestu do auta, protože kontroly na pozemní hranici na rozdíl od letišť v Evropě v praxi neexistují.

Pro aerolinie jsou v takové době zákazníci vzácnější než kdy dřív. Bojují o ně především nízkonákladové letecké společnosti, které se na rozdíl od národních dopravců typu Lufthansy nebo Air France nemohou spoléhat na masivní vládní záchranu. Když to jde, létat musejí. V Evropě letos v létě 54 procent všech letů provozují právě levní přepravci.

Evropské řízení leteckého provozu Eurocontrol zveřejnilo 7. července analýzu leteckého trhu, která ukazovala současné covidové trendy. Evropskou jedničkou byl s velkým náskokem irský Ryanair s 1655 lety za den, následovaný Turkish Airlines s 1144 lety. Teprve za nimi je s velkým odstupem Air France s 804 a Lufthansa s 655 lety za den. To není ani polovina těch, co obslouží Ryanair.

Také irská firma si ale stěžuje, že létá s prázdnějšími letadly než dřív. Pokles létání zasáhl nejen aerolinky, ale i vyhledávače letenek, které je přeprodávají. Jedním z lídrů je tady české Kiwi. Je to takový letenkový Google. A právě on se dostal do série sporů s Ryanairem. Ten si hned v několika sporech u soudu stěžuje na to, že mu Kiwi nepředává informace o klientech, kteří si u něj koupí letenku Rynairu. Na to, že Kiwi se snaží udržet je pro sebe a Ryanairu nepředává o cestujících data včetně e-mailů, míst bydliště nebo údajů o platebních kartách. Stěžoval si i na to, jak informuje o odbavování letů Ryanairu. Irská letecká společnost uspěla s předběžným opatřením u krajského i vrchního soudu, který Kiwi.com nařídil předběžným opatřením, že musí data, která Ryanair žádá, dodat. Pak ale zasáhl Ústavní soud. Konkrétně senát pod vedením soudkyně Kateřiny Šimáčkové rozhodl, že oba nižší soudy neoprávněně zasáhly do svobody podnikání, projevu i práva na soudní ochranu firmy Kiwi.com.

Pravá podstata sporu je velmi jednoduchá a velmi aktuální. Je to spor o to, kdo bude mít data o klientech. Jestli ten, kdo konečnému zákazníkovi prodal. Nebo ten, jehož služba, v tomto případě letenka, se prodává. Ústavní soud říká, že finální prodejce, v tomto případě Kiwi, nemusí data poskytnout. Data o klientech, která umožňují cestu k nim s novými produkty, nabídkami a speciálními kampaněmi, jsou dnes v digitální éře jednou z nejvýnosnějších věcí. Obrovské zisky Googlu nebo Facebooku jsou přesně z nich. Mají je a vědí, jak s nimi pracovat. Totéž si uvědomují další firmy. Pro Kiwi je právě propojování dat jedním z principů, na nichž vzniklo a které mu přinesly ještě v éře před covidem, kdy se létalo, tak vysokou hodnotu. Proto s Ryanairem tak tvrdě bojuje. Ten na druhé straně ztrácí tím, že nemá o svých klientech data, protože jim jeho službu prodal někdo jiný. Spor Kiwi versus Ryanair bude precedent pro mnohé další.

Data o klientech jsou dnes jedním z nejsilnějších kapitálů. Jak trefně říká jeden český finančník, data jsou nová ropa.