Čína se chlubí olympiádou, která prý v novodobé historii her nemá co do šetrnosti k životnímu prostředí srovnání. Namísto budování nových sportovních areálů se využívají ty stávající a vše má pohánět zelená energie. Pojďme se proto podívat, jak jednotlivá sportoviště vypadají a fungují.

Jinou cestou

Pořadatelské země využívají olympijské hry tradičně k výstavbě nových národních stadionů a dalších moderních sportovišť. Trendem posledních ročníků je ale spíš využívání stávající infrastruktury namísto budování nové. Důvodem je samozřejmě snaha o dosažení co možná nejudržitelnějších her – nejen ve smyslu ekologickém, ale i sociálním, aby se nepumpovaly zbytečné peníze do něčeho, co po odjezdu zahraničních sportovců zůstane stát bez využití. Tato snaha byla dobře vidět už na uplynulé letní olympiádě v Tokiu, kde právě z těchto důvodů namísto původně plánovaného spektakulárního stadionu od Zahy Hadid nakonec postavili mnohem civilnější sportoviště podle návrhu místních architektů. Ještě větší důraz na téma environmentální šetrnosti slibuje Paříž coby dějiště příštích letních her. Z tohoto směru nechce uhnout ani Peking, vůbec první město, které bude hostit letní i zimní olympijské hry. Pořádáním největší sportovní události roku se chce dostat do pozice globálního lídra v otázce environmentálních inovací, což je u největšího znečišťovatele planety nutné brát s potřebnou rezervou.

Když Peking před čtrnácti lety pořádal letní olympiádu, šlo v mnoha ohledech o spektákl, který měl za úkol ohromit celý svět. Odpovídala tomu i výstavba nového Pekingského národního stadionu, který na sebe svou nevšední podobou, díky které se vysloužil přezdívku Ptačí hnízdo, poutal velkou pozornost. Podobná architektonická senzace letošním hrám chybí, není to ale na škodu. Peking má k dispozici mnoho stávajících sportovišť, která díky pokrokovým technologiím dokáže přizpůsobit jiným účelům.

O pohled do útrob Ptačího hnízda nicméně nepřijdou ani diváci právě probíhající olympiády. Nebude sice hostit žádná sportovní klání, jde ale o místo zahajovacího i závěrečného ceremoniálu. Sportovním nadšencům může být povědomý také Národní plavecký stadion s charakteristickou podsvětlenou fasádou, který byl rovněž postaven pro letní hry v roce 2008. Díky technologii chlazení pomocí oxidu uhličitého (jde o její první uplatnění v rámci olympijských her) lze však místo bazénu vytvořit ledovou plochu vhodnou třeba pro curling, a to během pouhých šesti hodin. Ze stavby známé jako Vodní kostka se tak rázem stává Kostka ledu. Podobně je na tom také další stadion, kde basketbalisty letos nahradí lední hokejisté.

Opravdu?

Z nových sportovišť stojí za zmínku převážně dvě stavby stojící přímo v Pekingu. Tou nejvýraznější je Národní rychlobruslařský ovál, kterému se pro jeho tvar přezdívá Ledová stuha, neboť jeho vnější plášť obtáčí dvaadvacet světelných trubic. Jeho perfektní provedení je zásluhou mezinárodní architektonické kanceláře Populous, která je jednoznačně světovou špičkou v projektování sportovních stadionů. Fanoušci extrémních sportů se pak mohou těšit také na působivou konstrukci s obkladem z hliníkových panelů v barvách duhy sloužící k závodům v big airu, která vyrostla na místě bývalé ocelárny v rozhlehlém pekingském brownfieldu procházejícím v posledních letech konverzí na sportovní a kulturní areál.

Čínští funkcionáři slibují olympijské hry, které budou „zelené, otevřené, inkluzivní a čisté“, přinesou pozitivní environmentální dopad a zlepší život místních obyvatel. S těmito prázdnými sliby ovšem dost kontrastují informace o reálném stavu tamních zimních středisek, kde musí být veškerý sníh uměle vyroben a kvůli nedostatku vody a velmi nízkým vodním srážkám mají lokální zemědělci zákaz využívat vodu z přehrad. S ohledem na budování nových lyžařských areálů potají došlo také třeba k posunu hranic národní přírodní rezervace Songshan, aby mohla být čtvrtina jejího území vykácena. To jsou všechno daně, které nedokáže vykoupit ani ta nejzelenější architektura na světě.