Výpisky ze zahraničních deníků, časopisů a knih

Park falešných preferencí

Výpisky ze zahraničních deníků, časopisů a knih
Park falešných preferencí

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Již před schůzkou Joea BidenaVladimirem Putinem bylo možné zaznamenat, že americký prezident na ni přichází s určitými vstřícnými kroky. Vyňal šéfa firmy, která staví plynovod Nord Stream 2, ze sankcí a snížil výdaje na evropskou obranu. Vzápětí po summitu přišla americká média se zjištěním o dalším dárečku: Bílý dům zmrazil připravený balíček vojenské pomoci pro Ukrajinu.

Když zmrazil vojenskou pomoc Ukrajině minulý prezident, byl z toho impeachment. Situace ale nejsou srovnatelné. Trump chtěl osobní politickou výhodu a to, zda USA mají podporovat Ukrajinu, mu nejspíš bylo srdečně jedno. U Bidena není podezření na osobní prospěch. Je to jeho záměrná politika. Není to svým způsobem horší? A jak se Putin za ty vstřícné kroky revanšoval? Zatím nijak.

Deník New York Times přinesl reportáž o konfliktech v newyorském Washington Square Parku. Pandemie skončila, policie je v útlumu a v parku jede pozdě do noci zábava, ale taky se dealují drogy a dojde na násilí. To postavilo místní proti návštěvníkům. Jenže dobří liberálové této kdysi bohémské čtvrti mají problém. „Řada z nich se svěřila, že jsou pro silnější a důslednější přítomnost policie v jejich čtvrti, ale bojí se, že kdyby svůj názor vyjádřili veřejně, už by nebyli tak progresivní,“ čteme v článku.

Turecký ekonom Timur Kuran napsal knihu o fenoménu „falšování preferencí“ – v situaci nesvobody lidé vyjadřují názory, o jakých se domnívají, že se od nich vyžadují. Zjistit, co si skutečně myslí, je velice těžké. A snadno se může stát, že když lidé zachytí nějaký signál, že už se smí mluvit, strhne to lavinu a rychle se ukáže, že převládají názory úplně jiné.

Nikomu, kdo něco ví o reálném socialismu, to není třeba vysvětlovat. Ale tohle je demokratická Amerika 21. století. Lidé předstírají a zároveň zjevně aspoň někteří jsou ochotni se svěřit novináři (i když anonymně), že předstírají, a ten novinář je ochoten to napsat. A nikdo – ani ti lidé, ani novináři – nedá najevo, jestli mu to přijde špatné, anebo dobré. Existuje dnes u nás srovnatelná zóna falšování preferencí?

Nezadržitelně se blíží odchod západních vojáků z Afghánistánu, naplánovaný Bidenovou administrativou s neuvěřitelnou slepotou na 11. září. Každý den přicházejí zprávy o tom, jak Tálibán přepadá vládní jednotky a zmocňuje se dalších měst. Klidně se můžeme dočkat toho, že se symbolem afghánské anabáze stane nějaká obdoba legendární fotografie posledního vrtulníku startujícího ze střechy velvyslanectví USA v Saigonu v roce 1975.

Na rozdíl od invaze do Iráku byla afghánská akce důvodná – Tálibán se netajil tím, že poskytuje al-Káidě zázemí. Ale ztroskotala na tomtéž, co Irák – naší neschopnosti stabilizovat tamní společnost. Není to selhání vojenské ani selhání vůle, je to selhání politické filozofie. Naše představy, jak vzniká a udržuje se politický řád, jsou chybné.

V tom byli klasičtí kolonialisté úspěšnější, ale nakonec jen relativně. S nimi mají naše dnešní akce společné to, že to nakonec odnesou ti místní obyvatelé, kteří se naší civilizační misi rozhodli pomáhat. V románu Grahama Greena Tichý Američan to zkušený britský cynik vysvětluje idealistickému Američanovi v 50. letech ve Vietnamu:

„Podívej se na historii Barmy. Obsadíme ji, některé kmeny nás podporují, vítězíme. Ale už jsme, stejně jako vy Američané, nebyli kolonialisti. Uzavřeli jsme s králem mír, vrátili mu jeho provincii a dopustili jsme, aby naši spojenci byli ukřižováni a rozřezáni vejpůl. Byli prostoduší. Mysleli, že neodejdeme. Ale my jsme liberálové a nechtěli jsme si pošpinit svědomí.“

Bidenova administrativa teď o azylu pro nejbližší afghánské spojence a dlouholeté spolupracovníky Američanů nechce moc slyšet. Je to bizarní u vlády, která není schopná říct křivého slova o žádném imigrantovi, pokud do země přijde ilegálně. Asi že by to signalizovalo přiznání porážky.

I my jsme působili v Afghánistánu. Ani naši vojáci se tam určitě neobešli bez pomoci domorodých spolupracovníků. Těm nejvěrnějším bychom měli bez velkého humbuku udělit azyl a postarat se o ně.

25. června 2021