Šestnáct let pod kancléřkou Angelou Merkelovou (CDU) přineslo stabilitu a prosperitu, a to nejen Německu, ale i celé Evropě, potažmo celému světu, míní bývalý velvyslanec v Německu a současný ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Rudolf Jindrák. Připomněl, že Merkelová dobře rozuměla dění v Česku a dodnes umí trochu česky. V rozhovoru pro Echo24 zároveň říká, že usiluje o to, aby kancléřka zavítala na rozlučkovou zahraniční cestu do Prahy. Merkelová v poslední době navštívila několik států, ČR však vynechala. Jindrák zároveň míní, že příštím německým kancléřem bude buď sociální demokrat Olaf Scholz, nebo křesťanský demokrat Armin Laschet. Z ekonomického hlediska by pro Česko podle Jindráka bylo nejlepší, aby vládli konzervativci s liberálními demokraty, namísto se Zelenými.

Jak byste zhodnotil 16 let kancléřky Angely Merkelové ve funkci?

Myslím si, že je to období, kdy byly určité vzestupy i pády co se týče národního společenství, tím myslím finanční krizi, která byla v roce 2009, a potom je to migrační vlna. Obecně bych to ale označil jako 16 let stability pro Německo, pro Evropu, ale vlastně i pro celý svět, protože Angela Merkelová hrála roli i v kontextu celosvětové politiky a ovlivňovala některé procesy zejména směrem ke Spojeným státům nebo Číně. Můžeme si klást otázky, jestli dobře, nebo špatně, ale napadají mě souhrnně dvě slova, a to je stabilita a prosperita.

Jaká byla Angela Merkelová při osobních jednáních? Jaké na ni máte vzpomínky?

Vzpomínky na ni mám takové, že vždy byla velmi dobře připravená, to samozřejmě souvisí s tím týmem lidí, který má kolem sebe. Myslím si, že to byli jedni z nejlepších úředníků a potažmo diplomatů, co se té mé zahraničně-politické agendy týče. To je jedna věc a druhá věc – ona nepodléhala moc emocím, to znamená, že ta jednání byla velmi pragmatická, nechci říct chladná, ale byla nějakým způsobem jasně strukturovaná. Její předchůdce Gerhard Schröder třeba vyprávěl vtipy, ona těch vtipů moc nevyprávěla.

Angela Merkelová strávila v 80. letech půl roku na studijním pobytu v Československu. Byla při osobních jednáních s ní třeba znát nějaká náklonnost k naší zemi? Říká se, že dodnes umí dokonce trochu česky…

Myslím si, že určitě náklonnost k České republice, respektive Československu, určitě měla. Protože ona tu nejen dělala doktorskou práci, využívala ale i nějakou techniku, která tu tehdy byla. Pamatuji si jednu větu, kterou mi řekl jeden její blízký spolupracovník, že se ví na kancléřství, že ona vás má ráda, takže my vás musíme mít taky rádi. Ale my vás občas rádi nemáme, ale co nám zbývá, že jo.

Takže tam určitý zájem o Českou republiku byl. Proslýchalo se to, nevím, jestli je to pravda, ale říkalo se, že si nechávala předkládat přehled tisku, který dělají všechny německé ambasády, podobně jako ty české. Prý si každý den nechávala předkládat tisk z Prahy. Můžu potvrdit, že v české domácí politice se orientovala velmi dobře. Věděla kdo je kdo a jak tady fungují jednotlivé politické strany. I díky tomu, že měla napřímo kontakty se svými bývalými kolegy z Československa, tak ta její znalost českého domácího prostředí byla nadstandardní ve srovnání s jinými srovnatelnými státy.

Pokud jde o češtinu, tak ona se česky učila a rozuměla. Umí také dobře rusky. Byla schopná říct několik vět v češtině. Jednou se mi to stalo, že jsem někde něco řekl a ona odpověděla německy na tu českou otázku, protože mi rozuměla.

Česko jedná o návštěvě kancléřky

V posledních týdnech podnikla Angela Merkelová několik posledních zahraničních cest, na rozloučenou zamířila třeba do Ruska, Polska, Francie, ale i do Srbska nebo Albánie. Proč nepřijela také do Česka?

Ještě není všem dnům konec. Teď ještě nějaká jednání probíhají, ale nemohu říkat nic konkrétního. Já sám za sebe, protože jsem skutečně v tom Berlíně strávil osm let a ještě předtím jsem s ní jako náměstek ministra přišel do styku, bych o to také stál. Jak jsem řekl, je to významná etapa nejen v evropských, ale i v česko-německých vztazích. Neměli jsme v nich žádné výkyvy, proto si myslím, že by bylo dobré, aby se přijela rozloučit ve funkci kancléřky. Ale nemám ještě žádný konkrétní výsledek, takže uvidíme.

Nyní tedy jednáte o tom, že by se mohla v nejbližších dnech či týdnech uskutečnit cesta kancléřky Merkelové do České republiky?

Jednáme o tom, že máme zájem.

V Německu už několik týdnů roste podpora sociálních demokratů na úkor CDU/CSU a ještě na jaře favorizovaných Zelených. Jak si to vysvětlujete?

Vysvětluji si to tak, že ta vláda CDU/CSU v koalici s SPD je dlouhá. Na to se často zapomíná, že CDU/CSU vládne právě s SDP. Taky mě trochu překvapuje pan vicekanzléř Scholz (lídr SPD a také současný spolkový ministr financí – pozn. red.), který jako by v té vládě čtyři roky nebyl. Ale myslím si, že to je fenomén všech koaličních vlád, že ten juniorní partner se k tomu nějak moc nehlásí.

Voliči se možná už také koukají po nějaké změně, na druhou stranu je pravda, že CDU se za éry Angely Merkelové, zejména jejího předsednictví, hodně rozkročila. Z té konzervativní strany se stává taková středová. Možná, že se i věnovala bývalým voličům SPD. Další, podstatná věc, voliči CDU poprvé nevolí Angelu Merkelovou. A víte sám, jak ta osobnost je v politice důležitá. Řada lidí preferovala Angelu Merkelovou v roli kancléřky a najednou zjistili, že už nekandiduje, takže už vlastně nemají de facto koho volit. Třeba pana Lascheta (kandidát CDU/CSU na kancléře – pozn. red.) volit nechtěli. Právě Laschet nedělá volební kampaň, která by ty lidi úplně strhla s sebou, když to tak řeknu.

Jak Armin Laschet, tak i lídryně Zelených Annalena Baerbocková jsou navíc opředeni lehčími skandály. Laschet se před zraky kamer po boku spolkového prezidenta Steinmeiera smál po ničivých povodních, zatímco Baerbocková si například vylepšovala životopis, což vyšlo najevo. Často se říká, že Olaf Scholz není nějakým oslnivým kandidátem, ale zkrátka z těchto tří politiků dělá nejméně chyb...

To je pravda. S tím Laschetem to není jen ta nešťastná situace. Já jsem o tom dokonce s panem prezidentem Steinmeierem bavil, on nám vysvětloval, jak to bylo. To se prostě stane, opravdu to bylo velmi nevhodné. Ta katastrofa v podobě povodní byla opravdu velká, jsou to hrůzné obrázky. To je možná také trochu povaha Němců. Třeba kancléřka Merkelová měla přezdívku “Mutti”, maminka, která se o nás stará. Teď zase hledají nějakého “Vatiho”, tatínka, který se o ně bude starat.

Pamatuji si, že když jsem byl v Německu, Olaf Scholz právě vyhrál v Hamburku zemské volby. Nikdo to nečekal, že sociální demokraté uspějí, ale on v těch posledních třech, čtyřech týdnech nějakou tou klidnou silou volby vyhrál. Lidé hledají nějakou jistotu, nechtějí experimenty. A myslím, že to platí obzvláště teď, že situace v Německu z hledisky korony a ekonomického vývoje není úplně jednoduchá a lidé mají prostě strach, takže hledají nějakou jistotu, bezpečí namísto experimentů. Zelení, aniž bych se chtěl někoho dotknout, pro řadu lidí prostě ten experiment jsou.

„AfD a Levice nemají koaliční potenciál“

Pokud by volby dopadly tak, jak nyní průzkumy predikují, kdo by podle vás s nejvyšší pravděpodobností vládl?

To je dobrá otázka. Ze skutečnosti od nějakého roku 1947 vždy, až na jedinou výjimku, pokud se nepletu, vítězná strana stavěla kancléře. Myslím si, že strana, která volby vyhraje, byt třeba i o jeden, dva procentní body, toho kancléře stavět bude a udělá vše pro to, aby tu koalici nějakým způsobem sestavovala. Těch možných koalic je asi pět nebo šest, znalci německého prostředí říkají, že snad poprvé v současné době si netroufají přesněji říct, jaká koalice po těch volbách opravdu bude. Co se jeví úplně jednoznačně, že určitě jedna strana, kterou je AfD, ale i Die Linke (Levice), nemají koaliční potenciál. Vláda se tak může složit z těch zbývajících stran. Podle mě jsou už jen dvě varianty, buď bude kancléřem Scholz, nebo Laschet. Zelení ty volby podle mě nevyhrají.

V posledních týdnech prohlašovali politici radikálně levicové strany Die Linke, že by chtěli koalici červená-červená-zelená, tedy Die Linke, SPD a Zelení bez CDU/CSU. To je podle vás mimo hru?

Myslím si, že pro kancléřku Merkelovou by to byla výrazná prohra, kdyby se východoněmečtí komunisté, když to hodně zjednoduším, vrátili 30 let po sjednocení Německa do vlády na spolkové úrovni. To by mi přišlo opravdu zvláštní, byt u nás komunisté podporovali vládu Andreje Babiše, takže v těch dějinách je možné ledacos, ale toto by bylo zřejmě až moc i pro zápaďáky. Nikdo vám dnes nevyloučí žádnou variantu, ale tato by z mého pohledu byla velmi překvapivá. Myslím si, že nejstarší strana SPD by takovým experimentem jít nechtěla.

Vláda složená z jakých stran by byla nejvýhodnější pro Českou republiku?

Podívejme se na to z ekonomického hlediska. Některá opatření, která jsou přijímána v Německu, se promítají i u nás, zejména v automobilovém průmyslu. Provázanost těch dvou ekonomik je obrovská. Ceny energií se určují víceméně v Německu i pro nás, což je poměrně složité, alespoň z příjmového hlediska. Takže si myslím, že každá vláda, která by nedělala žádné experimenty, především v oblasti energetiky. To je například jaderná energetika, experiment s tím, jak vystoupili z jádra, ale i další věci. To je daleko jednodušší při kombinaci CDU/CSU a řekněme FDP, případně sociálních demokratů či Zelených.

Ale jde o to, aby ti Zelení nedominovali, protože si myslím, že půjdou s cílem ještě více greeendealovat, než se greendealuje v současné době. To by se u nás projevilo asi nejvíc. Pokud jde o tu velkou politiku, tam si myslím, že nemáme žádné plochy, kde bychom se nějakým způsobem zásadně nedomluvili. Není to ani Rusko, ani Čína, ani Spojené státy. To je takový ten „běžný“ byznys, který se prostě dělá pořád. A vždycky to bude mít nějaké výkyvy doprava, doleva. Není to ale ano, nebo ne, podobně jako to bylo u vstupu do NATO. Ano, trápíme se s našimi ruskými, skoro, sousedy, ale netrápíme se natolik, abychom byli ve válce, myšleno jako Evropa. Po stránce politické je to jedno, ale co myslím, že by mělo velký vliv, je ekonomika.

Pokud by tedy v německé spolkové vládě byli Zelení a mohli by mít nějakou dominantnější roli, představovalo by to ohrožení pro český průmysl?

Nemyslím si, že by to bylo přímo ohrožení, ale spíš vývoj. Že by to šlo ještě víc cestou zkracování nějakých lhůt na odstávky uhelných dolů a podobně. Mohlo by se to promítnout přímo do České republiky v podobě cen, odbytů, výrobcích a dalších, pokud by se některé environmentální procesy ještě více urychlovaly.