Po loňském ročníku, který se výjimečně uskutečnil na konci srpna, se filmové Vary přesouvají zpátky do tradičního termínu. Od znovuzrození festivalu na začátku devadesátých let minulého století zaplavují na samém začátku prvního prázdninového měsíce jindy podřimující západočeské lázeňské město davy filmových fanoušků lačnících po své každoroční dávce artové kinematografie. Byť jen pokus „vměstnat se do bot“ dosavadního autora této rubriky, jak zní půvabné rčení z anglosaského světa, je nemožný, jelikož následující dvacítka titulů vybraná z více než sto třiceti celovečerních hraných a dokumentárních snímků vychází tak říkajíc „zevnitř“ samotné akce. Dramaturgický tým festivalu, který mám tu čest a dlouhodobé potěšení vést, strávil od loňského podzimu dlouhé hodiny trvajícími disputacemi nad stovkami titulů, hnán snahou poskytnout festivalovým divákům kinematografické zážitky, které je snad nenechají lhostejnými.

 

PÁTEK 1. 7.

 

13.00 Kongresový sál

Kapitán Volkonogov uprchl

(Rusko/Estonsko/Francie, 2021, režie: Nataša Merkulová, Alexej Čupov)

Dynamická, thrillerová dobovka, při které se tají dech, slovy ruského režisérského dua má mít „energii letícího šípu“. Titulní oficír ztělesněný hvězdou současného ruského filmu Jurou Borisovem (Kupé č. 6) má přibližně den na to, aby dosáhl vykoupení za zločiny, kterých se dopustil jako příslušník Stalinovy tajné služby NKVD. Píše se rok 1938, ale do očí bije nadčasovost ve filmu zobrazené společenské situace, založené na zlovůli lídra, který manipuluje davy. Jeden z nejsugestivnějších filmů loňského festivalu v Benátkách.

 

18.00 Malý sál

Love Song

(USA, 2022, režie: Max Walker-Silverman)

Jestli platí pro někoho rčení o tváři, která se podobá krajině, pak je to americká herečka Dale Dickey. Vzpomínáte na její úžasně hrubozrnný projev ve filmu Debry Granik Do morku kosti? I v mírně zprofanovaném žánru amerického nezávislého filmu se čas od času objeví průzračně čistý snímek se sympaticky přímočarým příběhem, jehož protagonista se umanutě zabývá hledáním toho, na co my v hektice dnů nemáme čas. Řekl bych smyslu života, ale v souvislosti s tak neokázale cituplným a jemným kusem, jako je Love Song, by to znělo vskutku nabubřele.

 

SOBOTA 2. 7.

 

11.00 Velký sál

Erupce lásky

(Kanada/USA, 2022, režie: Sara Dosa)

Každá festivalová sezona má svůj překvapivý divácký hit, tím aktuálním je dokumentární love story Katii a Maurice Krafftových, věhlasných francouzských vulkanologů, jejichž životy ukončila erupce japonské sopky Unzen v červnu roku 1991. Těšte se na poutavý příběh jednoho manželského páru a jeho nevšední posedlosti, na ohromující záběry natočené na mnoha exotických místech světa v neuvěřitelné blízkosti soptících kráterů. A ne, v sedmdesátých a osmdesátých letech skutečně drony neexistovaly.

 

18.00 Kino Čas

Korzet

(Rakousko/Lucembursko/Německo/Francie, 2022, režie: Marie Kreutzer)

Příznačně v rakouské produkci vznikla strhující revize osudu Alžběty Bavorské, v širším povědomí známé pod přezdívkou Sissi. Ta tam je povrchně znázorněná pasivita rakouské císařovny, která téměř před sedmdesáti lety nastartovala kariéru pozdější ikoně Romy Schneider. Její následovnice v podání Vicky Krieps (Nit z přízraků) je sebevědomá žena, v jejímž nitru bublá sklon k rebelii. Nečekejte však oportunistickou agitku, režisérka Marie Kreutzer nabízí chytře provokativní pohled na stereotypní nazírání úlohy ženy ve společnosti.

 

23.00 Velký sál

Moonage Daydream

(USA, 2022, režie: Brett Morgen)

Během několika desítek let nashromáždil David Bowie na pět milionů nejrůznějších audiovizuálních elementů vážících se na jeho uměleckou kariéru. Dva roky trvalo režiséru Brettu Morgenovi se jimi vůbec probrat. Další rok vymýšlel koncepci, celých pět let se zabýval zvukovým designem velmi netradičního pohledu na kariéru originálního hudebníka a fascinujícího proroka. Jedinečná kinematografická zkušenost vámi projede jako vlna, zprostředkovaný testament Davida Bowieho je stejně neuchopitelný a uhrančivý jako umělec sám.

 

NEDĚLE 3. 7.

 

9.30 Karlovarské městské divadlo

Opening Night

(USA, 1977, režie: John Cassavetes)

Pokud si vybavujete tragickou scénu z úvodu Almodóvarova filmu Vše o mé matce, vězte, že je to přímá citace z legendárního psychologického dramatu krále mezi nezávislými filmaři Johna Cassavetese. Jeho žena Gena Rowlands v něm ztvárňuje úspěšnou divadelní herečku, která se krátce před broadwayskou premiérou nové hry ocitá na pokraji nervového zhroucení. Cassavetesovy filmy se musejí zažít, nelze je vyprávět. Desítky let po vzniku jim propadají další a další diváci, ten pocit blízkosti postavám a naléhavosti sledovaného dění nikdo jiný tak silně zprostředkovat nedokázal.

 

9.00 Malý sál

Pět ďáblů

(Francie, 2021, režie: Léa Mysius)

V městečku na úpatí francouzských Alp se odehrává příběh, jehož klíčovou aktérkou je dcerka bývalé místní královny krásy a respektovaného příslušníka požárního sboru senegalského původu. „Nabarvené ptáče“ z malé Vicky dělá nejen smíšený rasový původ, ale i zvláštní povaha. Je samotářka a má těžko uvěřitelný dar reprodukovat vůně, které ji zaujmou. Nečekaný příjezd otcovy sestry rozpoutá události až psychologicko-hororového druhu. Výsostně originální podívaná!

 

16.00 Kinosál Pupp

Superhrdinové

(Itálie, 2021, režie: Paolo Genovese)

Zapomeňte na svět marvelovek, v italském romantickém dramatu je titul filmu propůjčen párům, které v partnerském vztahu stráví víc než dvě desítky let. Ona je volnomyšlenkářka a uznávaná kreslířka, již proslavil stejnojmenný komiks na téma partnerského soužití. On je profesor fyziky, který je přesvědčen, že žádný fenomén není nevysvětlitelný. A jak s tímto rozložením sil naložil Paolo Genovese, tvůrce jednoho z nejpopulárnějších italských filmů posledních let Naprostí cizinci? Existují důkazy, že ani v sarkasmech si libující intelektuálové se při zhlédnutí Superhrdinů neubránili dojetí.

 

PONDĚLÍ 4. 7.

 

9.30 Velký sál

Trojúhelník smutku

(Švédsko, Německo, Francie, Dánsko, 2022, režie: Ruben Östlund)

Letošní festival v Cannes byl výjimečný i tím, že porotou zvolený nejlepší film shledali diváci profesionální i laičtí snímkem zdaleka nejvtipnějším. Odehrává se ve světě modelingu, na luxusní jachtě a na pustém ostrově a zmíněná schopnost rozesmát jde ruku v ruce s ohromujícím uměním švédského režiséra Rubena Östlunda reprodukovat s krutou upřímností životní situace, při jejichž sledování je jednomu opravdu úzko; působí totiž až příliš povědomě. Ve filmu má zásadní roli lehkovážná ikona Woody Harrelson, jehož výkony se v posledních letech suverénně usadily v kategorii nezapomenutelné.

 

19.00 Kongresový sál

Lynch/Oz

(USA, 2022, režie: Alexandre O. Philippe)

Před pár lety filmové fanoušky doslova odboural dokumentem 78/52, ve kterém podrobil analýze slavnou sprchovou scénu z Psycha a dokázal vliv Alfreda Hitchcocka na vývoj filmového vyjadřování i tehdejší společnosti. Alexandre O. Philippe je zpátky a tentokrát hledá souvislosti mezi proslulým Čarodějem ze země Oz a tvorbou Davida Lynche. Vary jeho vzrušujícímu bádání zasvětí celý den, pásmo Lynch/Oz obohatí souvisejícími lahůdkami Zběsilost v srdci, Návrat do budoucnosti a zmíněnou americkou arcipohádkou.

 

11.30 Kinosál B

Rodeo

(Francie, 2022, režie: Lola Quivoron)

Periferie francouzských velkoměst byla vždycky semeništěm poutavých příběhů. Temná razance nechybí ani obdivovanému debutu z letošního festivalu v Cannes, Lola Quivoron jej zasadila mezi mladé a neklidné virtuosy na zkrocených motorkách, pro které jsou zdraví nebezpečné kaskadérské kousky způsobem komunikace s okolním světem. Co ale s testosteronem nabitou komunitou udělá příchod rozdivočelé Julie, pro kterou je řvoucí „kroska“ vším?

 

ÚTERÝ 5. 7.

 

11.00 Velký sál

Zapomenutá země

(Dánsko/Island/Francie/Švédsko, 2022, režie: Hlynur Pálmason)

Není málo Čechů, kteří milují Island, a je to tak správně, je to kraj přívětivý, přinejmenším pokud jde o jeho obyvatele. Nebylo tomu však vždycky, o čemž se během své pouti do odlehlého kouta ostrova přesvědčí mladý dánský pastor a vášnivý fotograf Lucas. Do konce devatenáctého století chybí několik let, je třeba přiložit ruku k dokončení kostela a rozšiřovat povědomí o boží přítomnosti. V dobrém islandském filmu se příroda stává jednou z postav a razantně na sebe strhává pozornost, v případě Zapomenuté země to platí několikanásobně. Bez přehánění úchvatně natočil svůj nový kus Hlynur Pálmason, tvůrce chváleného dramatu Bílý bílý den.

 

13.00 Karlovarské městské divadlo

Kuciak: Vražda novináře

(Dánsko, USA, Česká republika, 2022, režie: Matt Sarnecki)

Víc než čtyři roky uplynuly od okamžiku, kdy šokovala zpráva o úkladné vraždě mladého slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové. Ze tmy milosrdného zapomnění se náhle vynořily smutně proslulé devadesátky, v jedné větě byly zmiňovány mafie slovenská a italská. Dánsko-americký tvůrčí tým rekonstruuje zločin zevrubně, je to podívaná skličující, ovšem důležitá. Na karlovarském festivalu proběhne evropská premiéra dokumentu, zúčastní se jí Kuciakovi rodiče i matka jeho partnerky.

 

14.00 Velký sál

Obrazy starého sveta

(Československo, 1972, režie: Dušan Hanák)

Letos uplyne padesát let od vzniku přenádherné černobílé filmové poémy o prostých lidech ze zapomenutých koutů civilizace, kteří nesplňovali představu normalizačních nomenklatur o spokojeném stáří v socialistické společnosti. Film o pokoře, se kterou portrétovaní vesničané přistupují k životu, o vnitřní kráse, která rozjasňuje jejich ztrhané obličeje, o nepřízni osudu, s níž bojují. O lidské důstojnosti a o tom, co má v životě největší cenu.

 

STŘEDA 6. 7.

 

17.00 Kinosál B

Osm hor

(Itálie, Belgie, Francie, 2022, režie: Felix van Groeningen, Charlotte Vandermeersch)

Bestseller Paola Cognettiho o pozoruhodném přátelství dvou mužů, jehož peripetie jsou zasazeny do uhrančivě majestátních italských Alp, se setkal s úspěchem i u českých čtenářů. Na věčnou otázku, zda jde podle kvalitní knihy natočit kvalitní film, nabídne odpověď snímek, který letos v Cannes získal cenu poroty. Ať už se s jejím verdiktem ztotožníte, nebo ne, jedno je jisté, po skončení filmu se vás zmocní neodolatelná chuť vyrazit na výšlap do hor.

 

23.00 Velký sál

Všechno, všude, najednou

(USA, 2022, režie: Daniel Kwan, Daniel Scheinert)

Ti, kteří se před šesti lety ve Velkém sálu hotelu Thermal účastnili karlovarské projekce americké fantaskní grotesky Švýcarák, jistě nezapomněli na rozcvičku, kterou režisérské duo The Daniels, do té doby známé ve světě videoklipů, evropskou premiéru uvedlo a diváka tak na nevšední zážitek fyzicky připravilo. „Danielové“ se do drahokamu mezi středoevropskými kinosály vracejí a svým dalším opulentním akčním spektáklem s existenciálním přesahem dokazují svou nezařaditelnost.

 

ČTVRTEK 7. 7.

 

9.00 Kino Čas

Íá

(Polsko, Itálie, 2022, režie: Jerzy Skolimowski)

Skutečně nikdo na letošním festivalu v Cannes nečekal, že to bude právě téměř pětaosmdesátiletá legenda evropské kinematografie Jerzy Skolimowski, kdo s poťouchlou nonšalancí zaútočí na divákovy představy o tom, jak svérázný může film být. Hlavním hrdinou snímku s všeříkajícím názvem je osel, zvíře, jehož zařazení do pořekadla pranýřujícího lidskou hloupost je čirý přežitek, to už se dávno ví. Putování němého protagonisty s melancholickým pohledem světem plným nástrah neepigonsky navazuje na proslulý majstrštyk Roberta Bressona A co dále, Baltazare.

 

21.00 Malý sál

BANGER.

(Česká republika, 2022, režie: Adam Sedlák)

Dva Adamové (Sedlák a Mišík), jeden iPhone, divoká páteční noc v pražských uličkách a klubech. Ostravský raper Sergei Barracuda, muzika, návykové látky všeho druhu, život současných dvacátníků. Film nesoudí, ale má jasný názor. Tvůrce kontroverzního cyklistického psychodramatu Domestik betonuje své místo mezi talentovanými českými tvůrci s mezinárodním přesahem.

 

PÁTEK 8. 7.

 

21.00 Malý sál

Zákon mlčenlivosti

(Itálie, 2022, režie: Francesco Costabile)

Pokrevní svazek je jádrem kalábrijské mafie zvané ’Ndrangheta. Stejně jako další jihoitalské regiony řídí se i „chodidlo“ Apeninského poloostrova vlastními zákony. Patří mezi ně i pasivní a mlčenlivá role žen v kriminálních aktivitách všeho druhu. S tím se ale charismatická Rosa v dramatu pomsty nehodlá smířit. Vedle loni oslavovaného snímku Všechno nejlepší, Chiaro jde o další deromantizující pohled na italský jih prostřednictvím intenzivních a často škrtících rodinných pout.

 

17.00 Velký sál

Zapomenuté světlo

(Česká republika, 1996, režie: Vladimír Michálek)

Víc než čtvrtstoletí po prvním zhlédnutí jednoho ze zásadních polistopadových českých filmů si stále pamatuji intenzitu pocitů při kázání faráře Holého geniálně zahraného Bolkem Polívkou. „Přežil se bůh? Je bůh?“ pronáší ranami osudu zkoušený charismatický pastýř hrstce pozorně naslouchajících věrných s odzbrojující jednoduchostí a cituplnou naléhavostí. Při příležitosti udělení ceny prezidenta MFF KV si tento snímek vybral sám valašský král a udělal dobře. Michálkův opus magnum nezestárl ani o vteřinu, naopak, jeho apel na morální imperativy a sílu lidské pospolitosti je čím dál aktuálnější.

(Autor je uměleckým ředitelem MFF Karlovy Vary.)