Lidé, jimž se o víkendu podařilo uprchnout ze zdevastovaného Mariupolu, popisují týdny strádání a bombardování. Nedovedete si představit, čím jsme si prošli – byl to teror, řekla agentuře Reuters Natalija Usmanovová poté, co ji o víkendu evakuovali z úkrytu v železárnách a ocelárnách Azovstal. Další žena, které se povedlo dostat z poničeného města jiným způsobem, agentuře AP řekla, že nad hutním areálem viděla rakety a mračna kouře.

„Bála jsem se, že to bunkr nevydrží – měla jsem strašný strach,“ líčila sedmatřicetiletá Usmanovová dobu, kdy se skrývala v Azovstalu a zažila jeho bombardování ruskými silami. V úkrytech se podle ní nedostávalo vzduchu a mezi lidmi panoval strach. „Tak dlouho jsme neviděli slunce,“ dodala po evakuaci v obci Bezimenne, která leží asi 30 kilometrů východně od Mariupolu na území Doněcké oblasti ovládané proruskými separatisty.

V úkrytech pod rozlehlým metalurgickým komplexem, který vybudovali Sověti za vlády někdejšího diktátora Josifa Stalina tak, aby vydržel značné poškození, se ukrývají podle dostupných informací stovky civilistů a až 2000 ukrajinských vojáků, někteří jsou podle Kyjeva zranění a potřebují pomoc. Dochází jim voda, jídlo a léky. Celkem ve městě, které – až na Azovstal – ovládly ruské invazní síly, zůstává asi 100.000 obyvatel. O víkendu se některým povedlo dostat pryč – část lidí z Azovstalu evakuovaly OSN a Mezinárodní výbor Červeného kříže (MVČK). Někteří obyvatelé města využili víkendového příměří a uprchli sami.

„Neumíte si představit, co jsme prožili – byl to teror. Žila jsem tam, pracovala celý svůj život, ale co jsme tam viděli, bylo otřesné,“ uvedla Usmanovová.

Stanice CNN přinesla svědectví nejmenované ženy, jejíž vyprávění se v některých částech podobá líčení Usmanovové, nicméně není jasné, zda jde o stejnou osobu. Podle americké zpravodajské stanice uvedla, že v Azovstalu pracovala a během bojů strávila v labyrintu bunkrů pod závodem celé týdny. Už dříve se prý snažila z Mariupolu uniknout evakuačními koridory, ale kvůli neustávajícímu ostřelování nemohla.

„Ostřelování bylo silné a dopadlo do naší blízkosti. U východu z bombového krytu (...) se nedalo dýchat, nebyl tam dostatek kyslíku. Bála jsem se i jen vyjít ven a nadechnout se čerstvého vzduchu,“ řekla tato žena CNN. „Když jsme byli v (evakuačním) autobusu, řekla jsem manželovi: ‚Vasjo, už nebudeme muset chodit na záchod s baterkou? A nebudeme muset používat pytlík, koš (jako toaletu),“ dodala.

Zatímco oficiální evakuace z Mariupolu často selhávaly, mnoha lidem se v posledních týdnech podařilo z města uprchnout vlastními silami, připomněla agentura AP. Někteří do Záporoží dorazili i dnes ráno, nezávisle na evakuaci organizované OSN a Červeným křížem. Jedna žena přijela v pohřebním voze, popsal Reuters. Mariupol podle svých slov opustila před časem a ukrývala se pak ve sklepě v nedaleké vesnici.

Jiným se dosud prchnout nepovedlo. „Lidé bez aut nemohou odjet. Jsou zoufalí,“ řekla AP Olena Gibertová, která byla mezi těmi, kdo přijeli – často ve špinavých a poničených vozech – do přijímacího střediska v Záporoží, které je pod kontrolou ukrajinských sil. „Musíte pro ně jet. Lidé nemají nic,“ dodala žena, podle níž řada obyvatel města touží uprchnout, ale bojí se to v Rusy kontrolovaném městě otevřeně říct.

Ruské obléhání města od prvních dnů války uvěznilo civilisty v otřesných podmínkách, s omezeným přístupem k potravinám, vodě, lékům a elektřině. Vystaveni byli intenzivnímu ruskému bombardování, které se nevyhnulo ani místní porodnici nebo divadlo. Mariupolu podle Gibertové vládne atmosféra proruské propagandy.

Anastasija Dembycká využila krátkého víkendového příměří v souvislosti s evakuací civilistů z Azovstalu a uprchla z města i s dcerou, synovcem a pejskem. Hutní areál podle svých slov viděla z okna, když se odvážila vyhlédnout ven. „Viděli jsme létat rakety,“ popsala a dodala, že nad továrnou pak viděla mračna kouře. Cestou do Záporoží musela projít mnoha kontrolními stanovišti a poblíž města čekala 18 hodin, než jí bylo umožněno projet.

Podobně jako mnoho dalších obyvatel Mariupolu přežívala s rodinou za téměř neustálého bombardování díky vaření na provizorních kamnech a vodě ze studny. „Byla jsem vyděšená, pak jsem si zvykla,“ konstatovala Vladyslava, čtrnáctiletá dcera Dembycké.

Mariupol u Azovského moře se stal symbolem brutality války a utrpení obyčejných lidí. Předchozí pokusy o otevření bezpečných koridorů z města u Azovského moře ztroskotaly, přičemž ukrajinští představitelé opakovaně obviňovali ruské síly ze střelby a ostřelování podél dohodnutých evakuačních tras, poznamenala agentura AP. Ruská vojska mezitím ovládla takřka celé město, poslední baštou ukrajinského odporu zůstává Azovstal, který ruské jednotky obklíčily.

O víkendu ukrajinští i ruští představitelé uvedli, že OSN a MVČK evakuovaly z hutního komplexu a jeho okolí desítky civilistů. Ukrajinské úřady mezitím zveřejnily na internetu video z evakuace, na němž jsou vidět starší ženy a matky s dětmi, jak šplhají po strmé hromadě trosek Azovstalu, nastupují do autobusu a odjíždějí.