Dnes začíná jeden z nejtěžších roků v historii České republiky. Alespoň to tak vypadá na jeho startu. To, že se zatím zdá být z nejtěžších, vůbec neznamená, že nemusí být dobrý a šťastný. Černá sjezdovka je nejtěžší, ale není špatná. Jen si žádá vyšší nárok a úsilí, než když se v klidu za ideálních podmínek vezeme po modré. Stejně jako vůbec nemusí být špatný souboj s těžším soupeřem.

Jen má ta doba na nás všechny vyšší nárok. Žádá si pevnější hodnotový kompas a vyšší psychickou i fyzickou odolnost. Historie v bezpočtu lekcí ukazuje, že silní vycházejí z krizí posíleni. Je dobré si na to se začátkem roku, kdy se dávají předsevzetí a spřádají plány, vzpomenout.

Budeme o všech z nich psát a přemýšlet dnes a denně. Dnes o nich nejspíš bude ve svém prvním premiérském novoročním projevu mluvit Petr Fiala.

Do nového roku vstupujeme s novou vládou, která ve volbách slibovala změnu. Od stylu posledních let, který se navzdory prosperitě nesl v duchu „všeci kradnú“, nikomu se nedá věřit, všechny je potřeba autoritativním státem kontrolovat. Bylo to pojetí země, kdy stát dělá čím dál víc lidí na sobě závislých a čím dál víc jich kontroluje.

Tou změnou, kterou potřebujeme, abychom těžkou dobou prošli co nejlépe, je přesný opak. Aby na státu bylo závislých co nejméně lidí a aby se stát k lidem choval s důvěrou. A tu důvěru místo podezíravosti pěstoval jako vysokou hodnotu.

Nová vláda se ujala funkce teprve týden před Vánocemi. Zatím si nevede špatně. Nechme teď stranou opatření proti covidu, kde bude o strategii jasněji v prvních lednových dnech. A bude dost příležitostí hodnotit.

Důležité je, že vláda v těch prvních rozhodnutích nebo ohlášených rozhodnutích dává najevo, že bude plnit své sliby. I když to bude nepopulární, bude to bolet a vyvolávat odpor značné části společnosti. Sem patří rozhodnutí, že se příští rok nezvýší plošně platy státních zaměstnanců. Naopak se zmrazí a porostou jen vybraným skupinám. Zdravotníkům, učitelům, sociálním pracovníkům, policistům a vojákům. Úředníci a spol. nedostanou přidáno ani korunu. Reálně se jim tak při očekávané inflaci, která už nyní dosahuje oproti předchozímu roku šest procent, příjmy sníží. Premiér Fiala to vysvětluje tím, že tu zdroje prostě v zadluženém rozpočtu nejsou. A správně dodává, že kdyby vláda dál přidávala, jen roztáčí inflační spirálu. Takže reálně budou mít kvůli růstu cen všichni méně.

Je to i důležitý vzkaz lidem, že stát by (s výjimkou profesí, které jsou z velké části financované z veřejných peněz a jsou veřejnou službou, jako školství, zdravotnictví, bezpečnost nebo sociální péče) neměl být atraktivnějším zaměstnavatelem než soukromý sektor. Neměl by mu díky tomu, že nabízí vyšší platy, vysávat ty nejschopnější. Dnes jsou platy ve veřejné sféře zcela nezdravě vyšší než v privátních firmách.

Žádoucí je přesný opak. Stát nabízí lidem mnohem vyšší jistotu než soukromá firma, proto by to měl vyvažovat nižšími platy. Ti, kdo chtějí hodně vydělávat a zároveň se nebojí riskovat, půjdou do soukromého sektoru. Ti, pro něž je jistota kariéry hodnotou vyšší, budou pracovat pro stát za méně peněz. To je zdravá rovnováha. Cesta k ní nebude snadná. Kabinet se musí připravit na ostrou kritiku dotčených. Už zní dost hlasitě.

Na státním rozpočtu už se v příštích týdnech ukáže, jestli kabinet splní své sliby a schodek o 80 miliard korun proti návrhu Andreje Babiše sníží seškrtání dotací konkrétním firmám, lidem, spolkům. Opět se jako u platů rychle ozve křik dotčených.

Premiér Petr Fiala už v minulých dnech slíbil, že vláda zruší jeden z pilířů babišismu. Elektronickou evidenci tržeb. Že se po byrokratické buzeraci obchodníků pokusí zemi vrátit do stavu, kdy jim důvěřuje.

Snad těžký rok 2022 přinese po éře mnoha prázdných slov časy splněných slibů. Nejen v politice. Hodně štěstí. Ať vám všechno vychází.