Ocelová pěst v hedvábné rukavici se ukazuje být jednou z nejúčinnějších politických zbraní. Kdyby to prosazovala polská konzervativní vláda, přišla by nejspíš už dávno o hlasovací práva v Evropské unii. Jenže to prosazuje cool, progresivní, moderní politik, vydávající se za velkého Evropana. Takže si té tvrdé ruky nikdo nevšímá.

Tipněte si, o kom Patrick Weil, známý francouzský historik a expert na migraci, prohlásil: „Jeho přístup je nejtvrdší, jaký jsme tu měli od druhé světové války. Jeho strategie je zabalena v úsměvu, v bonbonech, ale v praxi je to bodnutí nožem.“ O žádném extremistovi ani populistovi, jak se s oblibou říká lidem, kteří chtějí své země bránit před přílivem migrantů (migrantů, nikoliv uprchlíků). Weil takhle ve francouzské televizi před pár dny počastoval francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, s oblibou líčeného jako velkého Evropana. „Přes den tweetuje o lidských právech, a v noci vydává úplně opačné rozkazy.“

Komentoval tak stav, kdy Paříž pod razantní Macronovou taktovkou provozuje jednu z nejpřísnějších migračních a bezpečnostních politik v Evropě. Dosud v tichosti. S přitvrzováním se ale postupně začínají ozývat někteří dosavadní Macronovi stoupenci. Jeho soupeřka z prezidentské volby Marine Le Penová naopak neskrývá nadšení. Prý došlo na její slova. Přesně takovou politiku by údajně dělala.

Začalo to Macronovým červencovým slibem, že dostane všechny migranty pryč z „ulic a lesů“ do ubytoven. To znělo jako velmi humánní počin. Pár měsíců nato vydal směrem ke svému ministrovi vnitra pokyn, že nechce v zemi už žádné ekonomické migranty. Aby vymyslel, jak to zařídit. Ti, kteří už jsou ve Francii a nedostanou azyl jako uprchlíci, by měli být okamžitě vyhoštěni. Není na co čekat. A je potřeba vymyslet, aby už nikdo nový do země nepřišel.

V listopadu ministr vnitra Gérard Collomb podle dokumentu citovaného deníkem Le Monde nařídil regionálním úřadům nekompromisní kurz proti migraci. Měli „jednat rychle“ ve vyhošťování neúspěšných žadatelů o azyl a do týdnů přijít s výsledky. Prosincové instrukce šly ještě dál. Collomb vyzval zástupce krajů k sestavení „mobilních jednotek“, které by prováděly kontroly v nouzových domovech s cílem zjistit status ubytovaných. Tato zařízení jsou přitom považována za základ francouzské tradice přijímání potřebných a dlouho se zdála nedotknutelná. I pro bezpečnostní složky.

To jsou jen viditelné špičky ledovce. Na podzim skončil ve Francii téměř dva roky trvající výjimečný stav, vyhlášený poté, co islamističtí teroristé, z nichž se část vrátila do Francie volně otevřenými hranicemi balkánské migrační cesty, postříleli v klubu Bataclan a pařížských restauracích 130 lidí a dalších 352 zranili. Formální konec výjimečného stavu ale nic nezměnil. Ta výjimečná pravidla – včetně všech nočních razií – se překlopila do běžných zákonů. To znamená, že než je někdo změní, platí na dobu neurčitou. Proto se dnes Macronovu ministrovi vnitra proti migraci snadno zasahuje. Má spoustu zákonných možností, do té doby běžných právě jen ve výjimečném stavu. Volná ruka, jakou mají dnes bezpečnostní složky v Paříži, nemá v Evropě obdobu. Podobá se poměrům v Izraeli. Zemi, jež má za poslední roky přes dvě stě islamistických obětí a ve velkých městech hodně čtvrtí, kde už fakticky neplatí francouzské právo, si za to naštěstí nikdo netroufne kritizovat.

Hodí se to znát, až zas někdo začne poučovat a kádrovat, kdo je extremista, populista, xenofob a velký Evropan.