Přáním většiny umělců bývá v skrytu duše nesmrtelnost jejich díla, které bude provokovat pozornost po staletí, zanechá hodnotné stopy v dějinách umění a bude jistým odrazem nadčasovosti uvažování či dokonalosti řemeslného uchopení jejich tvůrce.

Pojmy jako pomíjivost a časnost věcí v realitě našeho plynoucího času, zrození a zánik, někdy chladná prázdnota a jindy naopak silné emoce a kontrasty, které se vzájemně doplňují, podmiňují a potřebují, jsou častá témata, o něž se opírá fotograf a „malíř“ světelných kompozic Ivan Pinkava. K poznání jednoho je třeba druhého, stejně jako dobro se neustále pokouší vyvažovat zlo.

Tato výrazná osobnost na poli české fotografie komponuje svoje snímky s podobným přístupem, jako malíř přistupuje k plátnu. K tomu se obrací za pomoci archetypální symboliky nebo vizuální kontextualizací historických obrazů a daří se mu tak dosahovat jisté nadpozemskosti. Doba vzniku jeho děl díky tomu nehraje velkou roli, obvykle se v nich neodrážejí přímé stopy současnosti a jejich zdánlivá surovost bude patrně srozumitelná v každé době. Pinkava se zabývá estetikou rozpadu a rozkladu, koloběhem života, kontrastem světla a tmy, vystihuje často tenkou linii života a smrti a jeho černobílé nebo často téměř monochromatické barevné fotografie jsou cizelované do sebemenšího detailu.

Podmanivost snímků Ivana Pinkavy podprahově nutí diváka reagovat na emoce a výrazy jeho modelů či na atributy podporující lidskou křehkost nebo hledání smyslu naší existence. Jindy se středem našeho zájmu stává předmět, jeho fragment nebo uskupení pečlivě komponovaných objektů, které vyvolávají otázky po jejich původu, případně vlastnictví vesměs banálních zobrazovaných předmětů, jako je molitan, pohovka či židle. Ty v umělcově uchopení a nasvícení získávají obsahově nové existenciálně silné vyznění podtrhující nejen jejich materii, ale i záhadnost a krásu, která nemusí být vždy patrná na první pohled. Důkazem toho je i Pinkavova současná výstava Rozvrat stínem v Galerii Kvalitář.

Na snímku Grapes hroznové víno, dávný symbol hojnosti či naopak eucharistické Kristovy krve, dnes už vesměs oproštěný od této souvislosti, poukazuje i díky podprahově skryté erotičnosti fotografie na naši dočasnost. Potřeba autora vyvolávat v nás znejistění se stává až magneticky přitažlivou a funkční.