Směřování a poměry v naší zemi se zásadně mění, i když pro někoho zatím jen plíživě. Ale první indicie jasně naznačují, že je zpochybněno demokratické a prozápadně orientované směřování republiky. Není mnoho těch, kteří si rozsah nastupujících poměrů ve své plné nahotě uvědomují.

Před měsícem vyhrál volby Andrej Babiš a politická divize jeho konglomerátu Agrofert. To samotné je výrazný signál změny. Šlo jen o to, kam Andrej Babiš, který je sám politicky, světonázorově nevyhraněný, bude směřovat. Andrej Babiš je na prvním místě byznysmen – a také to vždy deklaroval, zemi chtěl spravovat jako firmu. Andrej Babiš nepřemýšlí o naší zemi v dlouhodobých horizontech, i když tvrdí, že o něčem sní, když bdí a nemůže spát. Andrej sní jen o dobrém dealu, který je výhodný pro něj a pro jeho firmu, nepřemýšlí o naší zemi jako o místě pro kvalitní demokracii a o její prosperitě. Proto se na cestě za svým profitem spojil s komunisty a nacionálními populisty Tomia Okamury. Odmítl vyjednávat s demokratickými stranami a spojil se s myšlenkovou spodinou. Komunistům, kteří jsou zodpovědni za morální, společenskou, ekonomickou devastaci republiky v letech 1948 až 1989, dopřál největší moc, již od pádu jejich režimu měli. Vytáhl je k moci přesto, že komunisti dosáhli nejhoršího výsledku ve volbách za posledních několik desítek let.

Komunista i ten nejodpudivější stalinista není jen místopředsedou Poslanecké sněmovny, ale také šéfem imunitního a mandátového výboru. Post místopředsedy sněmovny vyjednal Babiš nacionálnímu populistovi a politickému podnikateli Tomiu Okamurovi, jehož spolku SPD přihrál další posty ve sněmovně. Reálně nám hrozí, že šéfem důležitého branného a bezpečnostního výboru bude poblouzněný chlapík, jistý Radek Koten, jehož asi nejmenší problém je to, že věří na smrtící vlivy mikrovlnné trouby. Mnohem horší je vlísávání se Putinovu Rusku a zpochybňování našeho členství v NATO.

Je pravda, že koalice Babiš, Okamura, komunisti dává ve sněmovně většinu 115 hlasů, otázka ovšem je, kolik Babišových voličů počítalo s tím, že jejich šéf se chce spolčit právě s komunisty a Okamurou. To je ale dilema pro šéfa ANO. Pro nás ostatní, kteří jsme volili demokratické strany a po volbách žili v představě, že demokratické síly získaly 48 hlasů (dalších 22 hlasů dostali nonkonformní Piráti, kteří pomohli do čela sněmovny Radku Vondráčkovi z Babišova ANO, jež sice atakovalo dosavadní systém tradičních politických stran, ale nikdy nic neplácalo o komunismu, vítězství socialismu, internacionály, přímé demokracii a nezpochybňovalo prozápadní směřování země), je to kruté procitnutí. Neoficiální, ale zřejmá koalice, o niž bude Andrej Babiš opírat svou moc a veškerá jednání, může přinést naprosto nevídané situace, vedle kterých hříchy a arogance představitelů demokratických stran budou něco jako britský politický sitcom. Není banálnější fráze než tvrzení, že o demokracii a svobodu se musí bojovat. Pro nás, kteří tak smýšlíme, to bude dennodenní realita.