Šéf versus vykonavatel
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Nejvyšší správní soud rozhodl, že hned sedmnáctkrát ministerstvo zdravotnictví protiprávně omezovalo a zavíralo život v Česku od chvíle, kdy skončil nouzový stav. Od té chvíle se zavíralo podle pandemického zákona, který tak obrovský prostor k restrikcím nedával. Podle soudu byly v rozporu se zákonem zavřené školy, obchody, restaurace. V zásadě skoro všechno. Pandemický zákon dovoluje věci jen „omezovat“, nikoli „zakazovat“. Ministerstvo zdravotnictví to dělalo stále dokola, přestože mu soudci rušili jedno zavírací opatření za druhým. S postupujícím časem Nejvyšší správní soud v rozsudcích výrazně přitvrzoval rétoriku a varoval ministerstvo, že tímto stylem se život v zemi opravdu omezovat nesmí.
Teď se bude hledat, kdo za ta protiprávní zavírání ponese odpovědnost. Situaci z čistě politického pohledu usnadnila výměna ministra zdravotnictví, kdy šestitýdenního místodržícího Petra Arenbergera vystřídal navrátivší se Adam Vojtěch. Arenberger si vůbec nedělal starosti s tím, že porušuje zákony. Dokonce veřejně vykládal do médií, že to prostě dělá, protože zachraňuje životy. A zákony jsou v takové chvíli vedlejší. Šel až tak daleko, že právníci začali varovat před tím, že pan profesor Arenberger nebezpečně atakuje hranici trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby.
Ministerští úředníci poslouchali příkazy a protiprávní zavírání sepisovali do dalších a dalších restriktivních opatření, která už s postupujícím časem začala být na hraně pohrdání soudem. Zjevně si byli vědomi, že se aktivně podílejí na protiprávním zavírání, a pouštěli anonymně do médií úniky, jak to za Arenbergerova pobytu na ministerstvu vypadá. Sedmého května přináší Seznam Zprávy velký soupis uniklých detailů z ministerstva zdravotnictví s titulkem Děláme jen bílé koně, říkají o rozvolňování úředníci ministerstva. „Na poradách vedení resortu se neustále tvrdí, že zdravotnictví může současná omezení rušit podle toho, kolik nakažených covidem-19 vychází na 100 000 obyvatel. Tenhle systém rozvolňování přitom nedává vůbec smysl,“ říká v článku jeden z úředníků. „Čísla nově nakažených covidem-19 celkově klesají, takže nikdo z odborníků na ministerstvu nechápe, jak souvisí snižování incidence s tím, že budou například stále zavřená tetovací studia, ale masáže už ne.“
„Přikazujeme skoro všude testování. Teď povolujeme s negativním testem vstup na fotbal, návštěvu holiče nebo masáže, ale nikdo nechápe, proč není možné s negativním testem jít do obchodu s obuví. Nevíme, proč negativní test v zaměstnání platí 7 dnů, u žáků ve škole pouze 3 dny a u holiče dokonce jen dva a jak toto ke snižování incidence pomáhá,“ přibližuje praxi jiný z úředníků. „Zdůvodnit to nikdo neumí.“ Právě to, že pro zavírání chybělo zdůvodnění, byl hlavní důvod, proč soud prohlašoval zavírání za protiprávní. Úředníci tedy velmi dobře věděli, v čem jedou.
Když dermatologa Arenbergera, který se choval úmyslně či nevědomě jako právní analfabet, vystřídal právník Adam Vojtěch, moc dobře si uvědomil, co ty rozsudky znamenají. Že přijdou žaloby na náhradu škody. Advokáti už se ozývají. „Po ministru Arenbergerovi by měl stát chtít náhradu škody. Věděl, že vydává nezákonná opatření,“ říká v rozhovoru pro Hospodářské noviny advokát a bývalý náměstek ministra spravedlnosti Filip Meltzer.
Adamu Vojtěchovi dochází, že ty žaloby přijdou, a začal na svém úřadě hledat konkrétní viníky. Jako prvního si vybral legislativního náměstka Radka Policara. Právě on je autorem zavíracích opatření. Vojtěch už naznačil, že Policarovi hrozí za porušování zákonů vyhazov. „Mám s ním problém, ale on odpovědnost odmítá. Proto jsem nařídil audit a na základě jeho výsledku budu jednat. Takto je nastaven služební zákon. Musím mít nějaký podklad,“ řekl v neděli v České televizi Adam Vojtěch.
Bude to pro budoucnost velmi zajímavá lekce, jestli odpovědnost za zjevně protizákonný zásah do životů milionů lidí ponese politik, který o tom rozhodl. Nebo výkonný úředník, který plnil příkazy. Když oba věděli, že porušují zákon.