Válka v Afghánistánu skončila. To bylo hlavní sdělení světových médií v pondělí večer, když Američané ohlásili, že poslední jejich letadlo opustilo kábulské letiště a poprvé po téměř dvaceti letech se v zemi nenachází žádné americké jednotky. Následná tisková konference však tento narativ značně narušila.

Za prvé bylo zvláštní, že oznámení o konci operace a dlouhé války nepřednesl prezident Joe Biden, jak by se dalo očekávat, ale generál Kenneth McKenzie, šéf Centrálního velitelství, pod které spadá celý Blízký východ a Střední Asie včetně Afghánistánu. Jistě se v rámci amerických ozbrojených sil jedná o důležitý post, ale stále je jen jedním z mnoha velitelů.

To přímo odporuje Bidenově slibu. Ve středu 18. srpna americký prezident poskytl rozhovor Georgi Stephanopoulovi z televize ABC. Ten se ho zeptal, jestli americká armáda zůstane v zemi i po 31. srpnu, pokud se nepodaří evakuovat všechny, které USA chtějí. Biden odpověděl, že záleží, o koho se bude jednat. „Pokud tam zůstanou američtí občané, tak vydržíme tak dlouho, dokud je nedostaneme všechny ven.“ To se evidentně nestalo.

Administrativa tvrdí, že někteří tam chtěli zůstat, i když není schopná říct, o jak velké procento se jedná. McKenzie zároveň zdůraznil, že se budou snažit dostat zbývající Američany ven diplomatickou cestou. „Vojenská fáze skončila, ale naše touha vyvést tyto lidi ven je stále stejně silná jako předtím. Zbraně se jen přesunuly, chcete-li, z vojenské oblasti do oblasti diplomatické a ministerstvo zahraničí nyní převezme vedení,“ prohlásil.

Přes všechnu snahu dodat faktu, že v Afghánistánu zůstali američtí civilisté, nějaké pozitivní vyznění, je to pro Bílý dům noční můra. Za prvé dostat je ven diplomatickou cestou bude o hodně těžší, vzhledem k tomu, že Spojené státy zrušily svou ambasádu a v zemi nezůstali žádní diplomaté.

Každý Američan chodící po Afghánistánu je potenciální rukojmí. I pokud věříme zárukám Tálibánu, což je hodně velké ale, že nechají Američany na pokoji, stále je tu Islámský stát. Ten má zájem na rozpoutávání chaosu a teroru, jak dokázal teroristickým útokem na kábulském letišti.

USA již více než staletí mají politiku nenechat ani jediného Američana napospas nepřátelům. Ti američtí vůdci, kteří povinnosti chránit své občany kdekoliv na světě nedostáli, špatně skončili. Prezidenství Jimmyho Cartera je považováno za katastrofu z velké části také kvůli rukojmím, které 444 dnů zadržoval íránský islamistický režim. V osmdesátých letech zase byli velkým skandálem údajní váleční zajatci, kteří zůstali ve Vietnamu, i když neexistují důkazy, že vůbec existovali. Zlomovým okamžikem, který zvrátil veřejné mínění a donutil americkou vládu eskalovat válku proti Islámskému státu v roce 2014, byla poprava dvou amerických novinářů Jamese Foleyho a Stevena Sotloffa. Každý Američan v Afghánistánu je tak potenciálním rukojmím a potenciální záminkou k obnovení válečných akcí.

Před dvěma tisíci lety stačila věta „jsem římský občan“ k nedotknutelnosti. Kdo mu ublížil, riskoval hněv supervelmoci. V roce 1850 britský premiér lord Palmerston tento precedent zmínil ve sněmovně, když obhajoval vojenskou akci proti Řecku, kde dav vyraboval dům Dona Pacifica, Žida žijícího v Athénách, ale narozeného na Gibraltaru, tedy poddaného britské koruny a pod její ochranou. Královské námořnictvo zahájilo blokádu Řecka, dokud řecká vláda nezaplatila Pacificovi kompenzaci. Spojené státy, jako světový hegemon, zaručovaly svým občanům podobnou ochranu. Osud zbylých Američanů v Afghánistánu ukáže, zda je to stále pravda. USA možná brzy zjistí, že války nekončí tím, že jedna strana odejde z bojiště.