Afghánistánu se přezdívá „pohřebiště říší“. Tuto reputaci si získal hlavně kvůli tomu, že tam jednu z nejhorších koloniálních porážek zažili Britové a o nějakých 150 let později Afghánci dostali na kolena Sověty. Nyní se zdá, že jsou na řadě Američané. Dne 8. června americký prezident Joe Biden potvrdil, že afghánská mise skončí po téměř 20 letech k 31. srpnu. Ze země se stáhnou téměř všechny americké jednotky. Má zůstat jen 650 vojáků, kteří budou chránit americké diplomaty. I když nikdo z americké administrativy nepoužívá výraz „porážka“, je jasné, že USA a spojenci v Afghánistánu prohráli.

Celkem přirozeně se objevují paralely s válkou ve Vietnamu. Také tam Američané opustili spřátelenou vládu, která celkem záhy padla. Rozdíl je snad v tom, že Severovietnamci s dobytím jihu chvíli počkali. Američané se stáhli v březnu 1973, Saigon padl v dubnu 1975. V Afghánistánu se zdá, že by mohl Taliban za posledním americkým vojákem přímo zhasnout.

Jenže možná lepším příkladem je nedávnější válka. V roce 2011 se Američané oficiálně stáhli z Iráku. Zemi zanechali v úděsném, a pořád v lepším stavu, než ve kterém je nyní Afghánistán. Přesto když v roce 2013 z pouště vyjel Islámský stát, irácká armáda se před ním rozplynula jako dým a Američané byli nuceni se do země vrátit.

V Afghánistánu situace vypadá podobně. Taliban zahájil ofenzivu, podle New York Times během dvou měsíců ovládl 150 ze 400 afgánských okresů, samo islamistické hnutí tvrdí, že má pod kontrolou většinu země. Jeho bojovníci vstoupili do Kandaháru, druhého největšího afghánského města. Afghánští vojáci se podle všeho vzdávají Talibanu, který přebírá jejich americkou techniku.

Situace tak vůbec nevypadá dobře. Přes všechny Bidenovy řeči o tom, že afghánská armáda bude schopná Taliban zastavit, skutečnost, že USA se chystají ze země evakuovat své pomocníky, jako jsou tlumočníci, nesvědčí o ničem dobrém.

Obviňování, kdo za porážku může, již začalo. Jsou tu tací, a mezi ně můžeme nejspíše počítat i Bidena, kteří tvrdí, že válka ve skutečnosti byla úspěšná. Cílem bylo zlikvidovat zázemí Al-Kajdy a dát najevo, že útok na USA se nevyplácí. Podle těchto měly USA opustit Afghánistán po pár letech, když bylo splněno. Pokoušet se v Afghánistánu budovat moderní stát je podle nich bláhové. „Jak jsem řekl v dubnu, Spojené státy splnily v Afghánistánu, co jsme chtěli: dopadnout teroristy, kteří na nás zaútočili 11. září, vykonat spravedlnost na Usámovi bin Ládinovi a snížit teroristickou hrozbu, tím že zabráníme Afghánistánu, aby se stal základnou, odkud by se mohlo pokračovat v útocích proti Spojeným státům. Těchto cílů jsme dosáhli. Proto jsme tam šli. Nešli jsme do Afghánistánu budovat stát,“ řekl Biden.

Pak jsou tu ti, kteří tvrdí, že válku šlo vyhrát. Vláda však prý nikdy nenavýšila dostatečně počet vojáků, aby Taliban jednou provždy zničila, nikdy nezatlačila na formálně spojenecký Pákistán, aby přestal poskytovat Talibancům útočiště. Generál ve výslužbě a bývalý poradce pro národní bezpečnost H. R. McMaster dokonce označil americká média za „deféstická“, čímž měly nastavit podmínky pro „kapitulaci“.

Další tvrdí, že USA mají v Afghánistánu zůstat. Upozorňují na to, že válka se dá označit za „konflikt nízké intenzity“. Za poslední rok nezemřel v zemi jediný americký voják. Čistě statisticky je pro Američany nebezpečnější Chicago než Blízký východ. Mezi lety 2001 a 2016 se v Chicagu odehrálo 7616 vražd. Za stejné období v Afghánistánu a Iráku zemřelo 6888 Američanů. Kdyby Američané chtěli, mohou v Afghánistánu zůstat nepřetržitě. Vojensky poraženi nebyli, došla jim však vůle dál bojovat.

Porážka v Afghánistánu tak představuje především konec jisté americké naivity. Představy, že je možné vlítnout do cizí země, uspořádat tam volby, dovolit dívkám chodit do školy, a vytvořit tak liberální demokracii. Co je obzvláště smutné, je, že Američané měli z tohoto hlediska jisté úspěchy. Po projevu se novinářka původem z Afghánistánu Bidena zeptala, jestli má „nějakou dobrou zprávu pro budoucnost afghánských žen“. Biden zavzpomínal jak jej při návštěvě Afghánistánu jedna dívka prosila, aby Američané neodcházeli, protože se chce stát doktorkou. „Pokud odejdete, nikdy se doktorkou nestanu,“ řekla mu. Dobrou zprávu pro afghánské ženy však Biden neměl, pouze zadoufal, že afghánská armáda tyto výdobytky udrží.

Pak je tu ještě jedno zajímavé prohlášení. Čína, která má s Afghánistánem velmi krátkou hranici, nebyla Talibanu příliš nakloněna. Podezřívala hnutí, že pomáhá či alespoň inspiruje islamistické teroristy mezi Ujgury. Právě tuto údajnou hrozbu Čína využívá jako záminku k široké perzekuci Ujgurů a k jejich zavírání do „převýchovných táborů“. Taliban však již naznačuje, že mu to nevadí a Peking bude respektovat. „Záleží nám na útlaku muslimů, ať už v Palestině, Myanmaru, nebo v Číně, a záleží nám na útlaku nemuslimů kdekoli na světě. Nehodláme se však vměšovat do vnitřních záležitostí Číny,“ řekl jeden z mluvčích Talibanu. Možná jednou moment, kdy se Taliban přestal bát USA a začal se bát Pekingu, bude brán za zlomový bod v úpadku Západu a nástupu říše středu.