Druhá socialistická diktatura
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Přichází ze Spojených států a už zasahuje část západní Evropy, druhá velká socialistická revoluce. Neprojevuje se snahou o dosažení diktatury proletariátu, ale o získání kulturní hegemonie. Představa o konečné spravedlnosti se nevede přes společenské třídy, ale přes původ a především gender. Hlasatelé nové spravedlnosti už ovládají akademický svět, velkou část zavedených médií, kulturu, infiltrovali se do velkých firem a korporací. V jejich světě se stírají rozdíly mezi pohlavím, je atakována tradiční rodina, bojuje se proti toxické maskulinitě, oslavují homosexuální manželství a propaguje se transgender. Metody, kterými prosazují své vidění světa, si nezadají s praktikami, jimiž operovali komunisti při prosazování své moci. Lidé byli vylučováni ze společenského života nebo přicházeli o zaměstnání. Západní svět, který si neprošel trpkou zkušeností s vládou extrémní levice, projevuje značnou toleranci vůči jejím projevům – na rozdíl od projevů fašismu nebo nacismu. Ve střední Evropě s tím zkušenosti máme a nevidíme rozdíl, protože v konečném důsledku vždy dochází k omezení svobody a myšlení.
Před rokem jsme přinesli rozhovor s předním americkým konzervativcem Rodem Dreherem, který právě na tuto intuici upozorňoval: „Obecně řečeno lidi, kteří vyrůstali v komunismu, považuji za kanárky v dole. Myslím, že v sobě máte zabudovaný systém včasného varování před plíživým totalitarismem. Jasně, v Americe totalitarismus nezavádí vláda, ale plíživě přichází i tak. Řeknete něco nevhodného, a média, sociální média, politici, v rostoucí míře i velký byznys s vámi začnou nakládat jako s nepřítelem lidu.“ Tato slova ho napadla, když navštívil Kamilu Bendovou, vdovu po disidentu Václavu Bendovi, a vyprávěl o situacích, které někdy nastávají: „Děje se to i v konkrétních profesích, jako je psychologie nebo právničina, kde se agenda LGBT používá k odplevelení branže od křesťanů. Pokud nepodepíšeš deklaraci o různosti, nemáš šanci dostudovat. Je to čím dál silnější. Blíží se moment, kdy vyznavači tradičních křesťanských hodnot stanou před rozhodnutím: Jsem ochoten trpět za víru? Ohrozit svou kariéru? Tak v takovém momentě mě zajímá know-how vašich disidentů.“
Nedávno si nového trendu všiml dnes už spíš levicový britský týdeník The Economist, jehož titulním tématem bylo vrůstající socialistické myšlení mezi mileniály. Konečně minulý týden se s novou realitou srazila i známá československá tenistka Martina Navrátilová, která se zasadila o detabuizaci leseb a jejich přijetí americkou společností. Stala se ambasadorkou organizace pro větší inkluzi ve sportu Athlete Ally, ze které byla okamžitě vyloučena, když do britských novin prohlásila, že sportovci, kteří prošli změnou pohlaví z muže na ženy, mají proti ženám, které jsou ženami od narození, nefér výhodu. Problém ale není v jiných názorech, problém vzniká z toho, jakým způsobem jsou takové názory prosazovány a uváděny do života. A o tom je i titulní téma aktuálního vydání Týdeníku Echo.