Po pražském sjezdu hnutí ANO zůstávají nezměněna jediná dvě místa, na kterých skutečně záleželo. Ani předseda Andrej Babiš, ani první místopředseda Jaroslav Faltýnek neměli protikandidáta. Vzniká otázka, do jaké míry zpravodajství o tak homogenní politické síle vůbec dává smysl.

Andrej Babiš získal 86 procent hlasů delegátů poté, co se sám rétoricky podivil, že proti němu zase nikdo nekandiduje. Prvním místopředsedou zůstává Jaroslav Faltýnek, proti němuž mohli kandidovat soupeři, kteří se ale včera ještě před hlasováním kandidatury vzdali. Tím pozbývají platnost všechny spekulace z loňska o tom, jak Faltýnek, kterému se poštěstilo, že na rozdíl od Babiše a jeho příbuzných vypadl z trestního stíhání za Čapí hnízdo, přišel u Babiše o místo na slunci.

Faltýnek je dnes i reálný pán dění v parlamentu. Má ostře sledovaný palec, ve sněmovně na něj vždycky hledí poslanci z jiných  stran, když chtějí odhadnout, jaká novela přes početnou frakci ANO plnou nepopsaných členů může projít a jaká ne. Bylo to tak u zákona, který by homosexuálním párům dával možnost se brát (Faltýnek nedávno na Info.cz souhlasně připomněl, že prezident Zeman je proti), nebo třeba u chystané novely antidiskriminačního zákona, kde poslankyně ANO Monika Červíčková chce, aby za oběti diskriminace mohly žaloby podávat i neziskovky (Faltýnek vstřícný, aspoň zatím). Nadaný operátor Faltýnek je pro premiéra, který nemá šanci dění v parlamentu a vztahy mezi politickými stranami sám řídit, nepostradatelný.

Větou, že nejen předseda Babiš, ale i Faltýnek kandidoval bez vyzyvatele, je o hnutí ANO řečeno vše podstatné. Ambice jsou povoleny teprve od třetího patra dolů, tedy od úrovně řadových místopředsedů. Proč? Zatím kolektivní vedení ANO ještě nikdy nic důležitého proti vůli předsedy Babiše neprosadilo, a pokud je známo, tak se o to ani nepokoušelo. 

Na pozice řadových místopředsedů kandidovali i lidé jako primátor Ostravy Tomáš Macura (neuspěl) nebo bývalý primátor Brna Petr Vokřál, oba lidé, kteří ve svých městech umějí zaujmout lidi, z čehož pochází jejich síla, nikoliv z umění zaujmout Babiše s Faltýnkem. Přesto se i oni tváří, že jsou v pořádku věci, které v pořádku nejsou.

Vokřál na podzim bez protestu přihlížel tomu, jak když ho ODS v Brně opustila před uzavřením koalice a spojila se s lidovci a s Piráty, kandidátku ODS na primátorku začala v rozporu s jakoukoliv novinářskou etikou ostřelovat Babišova Mladá fronta DNES. Macura zase před sjezdem zaujal rozhovorem pro ČTK, v němž mj. pravil: Hnutí bude muset začít řešit tu „spoustu lidí, kteří tam (do ANO – pozn. red.) šli čistě kvůli kariéře“. Nad vytyčenou hranici pro kritiku ani Macura nepůjde, své znepokojené oko omezuje na buňky ANO v (některých) městech a obcích. Přitom nejviditelnějším případem kariéristy je Faltýnek, který, než ho Babiš povolal do údajně středopravicového ANO, byl dlouhá léta členem ČSSD. Nakonec loajalita stejně není odměňovaná, Vokřálovi bylo evidentně doporučeno, aby proti Faltýnkovi na prvního místopředsedu nekandidoval a spokojil se s řadovým místopředsedou, Macura neuspěl ani tady.

Ve sněmovně klub ANO čítá 78 členů a v tak velké skupině zákonitě musejí být i lidé čistých úmyslů. Autor textu několik takových, kterým jde o věc, potkal (přesněji řečeno dva). Ale poslanci z jiných stran, i matadoři mezi nimi, tedy lidé zvyklí brát politiku více provozně a méně moralistně, se shodují, že když se loni v listopadu na Seznamu.cz objevila reportáž o Babišově synovi na Krymu a ve Švýcarsku, nezaznamenali mezi poslanci ANO ani privátně žádné pochybnosti.

Typickému poslanci ANO přijde normální, že Babiš se nemusí zodpovídat novinářům, akceptuje stav, který vypadá jako zaklekávání na konkrétní premiérovi nepříjemné policisty. Delegáti sjezdu hlasují pro Faltýnka (190 pro, 21 proti), i když jim do mikrofonu tvrdí, že vyšetřování Čapího hnízda není nic jiného než intrika politického soupeře. O těchto neuralgických tématech, na jakých nejdřív předseda a vzápětí jeho hnutí v budoucnu ztroskotají, se žádná rozprava nevede. Za takového stavu je zpravodajství o názorových proudech a politických střetech v oligarchickém „hnutí“, které se dobrovolně omezují na nižší patra a na postranní témata, zbytečné.