Začněme tím, že když už někdo chce permanentně dělat dojem, třeba tím, že bude citovat Samuela Becketta, neměl by si ho splést s Thomasem Becketem, arcibiskupem canterburským, jak se to Zábranskému stalo na straně 194: je mezi nimi mj. devět století rozdíl. Mohli mu to v nakladatelství opravit, ale nejspíš bázeň před autorovou genialitou jim zabránila provést elementární věc a podívat se, jak se dotyčný opravdu jmenuje.

Slovo genialita se v nové knize Davida Zábranského Logoz vyskytuje velmi často, podobně jako v těch předchozích slovo metafora. Stačilo něco hlubokomyslného, pronést, a už to byla metafora, nad jejíž genialitou se pak rozjímalo dalších pár stránek. „Geniální“ je u Zábranského každou chvíli něco, aniž by se to muselo pak složitě dokazovat, v čem tedy spočívá. Prostě se o něčem prohlásí, že je to geniální, a nějakou dobu si to autor pochvaluje. Jakákoli trivialita, jako že si třeba postava nasadí kapuci, to prosím doslova, je metaforou a příležitostí, nad kterou stojí za to se zamyslet. Takže geniální je nápad, který dostane geniální Robert Holm, „marketér dánský“, jednoho dne v Číně, kde také jinde, že by se lidé jako on mohli přestěhovat ze Západu na Východ, nebo přesněji do míst, odkud odešli na Západ migranti. Nejlépe do Aleppa! Hned to napíše geniálně na Twitter, čímž spustí světovou lavinu, jakýsi aha-efekt (že to dřív nikoho nenapadlo!, něco tak geniálního!), o jehož uskutečnění pak vypráví potomek těch exulantů, kteří vybudovali v Sýrii Nový Berlín. 

Inu, proč ne, tím by se mnohé vyřešilo, i když není úplně jasné, jak to provést. To by nás dejme tomu zajímalo a lze si takový dystopický román představit. Jenže praktickými záležitostmi, tedy pracným popisem, jak se asi taková geniální (šílená) idea dá uskutečnit, se autor nezabývá, protože výstavbu příběhu by nezvládl, a vůbec: o to mu přece nejde, takže se těch čtyři sta stran točí pořád na místě ve stálém ujišťování, jak to byl geniální nápad a jak z toho byli všichni paf. Je to, jako by třeba H. G. Wells napsal Válku světů, aniž by se tam někdy objevili Marťani, jen by stále dokola opakoval, že už brzo přijdou a že to bude – geniální.  

Ten geniální (někdo by řekl provokativní, jiný pitomý) nápad s odchodem do Sýrie Roberta Holma napadne, když před ním spadne v čínském nákupním středisku Číňan, oběť čínského kapitalismu. To jím poněkud otřese – dřív si asi ničeho nevšiml. Pak má ještě další okamžik osvícení, když na jedné Číňance uvidí padělek trička Dior: je tam nápis Dlor. On, marketér (geniální), se asi poprvé setká s imitací značky (fejkem). Tyto zážitky, jistěže velmi metaforické, spustí nekonečnou tirádu úvah o podobě světa a rozdílu mezi Západem a Východem, hloubkou a povrchem, značkou a imitací, jin a jang, řádem a chaosem a tak dál a tak dál, prostě záplavu bezuzdného žvanění, na němž David Zábranský založil svou tvůrčí metodu. Spočívá v odstranění rozdílu mezi plkem a myšlenkou, ze kterou je pak každý plk vydáván. Ve světě Zábranského má každá banalita, každý nervový záškub, který si autor plete s úvahou, šanci stát se věcí světodějnou a každý canc je hlubokomyslností, nad kterou stojí za to se „kunderovsky“ zamyslet. Tato nafukovací a imitační metoda je provozována ve vší vážnosti a s jistotou, že se v nich autor dotýká citlivých věcí současného světa, před kterými zdrženlivější lidé zavírají oči. To náš světaznalý autor odmítá, a v tomhle punktu bychom mu mohli věnovat jisté sympatie, ale protože mu není dáno vyjadřovat se jinak než „geniálně“ a „metaforicky“, neřekne vlastně nic. Toto mnohomluvné, nekonečně nastavované a úmorné prázdno je roztaženo po celé ploše textu, stejně jako na úrovni vět a odstavců, které často buď nedávají smysl, nebo jsou tak zašmodrchané, bizarní či až kuriózně pitomé, až v někom ten smysl mohou vzbuzovat. 

Na této tvůrčí metodě je nejzajímavější jednak její kvantitativní nevyčerpatelnost (je to Zábranského pátý román), a pak to, že nachází ohlas, který dokonce lze někdy považovat snad i za upřímný. Tato záhada má pro mě dvě vysvětlení: čtenářský masochismus (zčásti případ autora recenze) a pak jakási sugesce, že Zábranský je in a cool a že tak snad má vypadat značkové psaní naší doby. V tomto smyslu pak můžeme i jeho knihy brát jako metaforu. Třeba i geniální.

David Zábranský: Logoz aneb Robert Holm, marketér dánský. Větrné mlýny, Brno, 404 str.