Informace z registru si lidé promítali v hospodách. Lex Babiš se nepovedl, říká starosta obce Dolní Čermná Petr Helekal, který prosazoval změnu zákona o střetu zájmů. Poslanci nakonec našli kompromis, který ale podle Helekala nebude stačit. „Měl by se připravit zcela nový zákon,“ říká v rozhovoru pro Echo24. 

Vy jste byl jedním z těch, kteří od počátku účinnosti zákona o střetu zájmů volali po změně, a upozorňoval jste na možná rizika. Co konkrétně vám na zákoně vadilo?

Těch věcí, které nám vadily, bylo více. Společně s kolegyní Lenkou Bártlovou jsme upozorňovali např. na srovnávání uvolněných a neuvolněných funkcionářů. Třeba ministerstvo spravedlnosti je v tomto směru toho názoru, že není důležité, jestli veřejný funkcionář za funkci bere sto tisíc nebo tisíc korun, protože stále rozhoduje o veřejných prostředcích. Ovšem dle našeho názoru z pohledu neuvolněných funkcionářů na malých obcích, kteří svou funkci vykonávají po odpoledních a večerech, o sobotách a nedělích na úkor své rodiny, to je velký rozdíl. Proto jsme se jménem našeho spolku Mikroregion Severo Lanškrounsko rozhodli sepsat prohlášení s požadavkem na změnu zákona, které podpořilo 2500 obcí a měst ČR. Vzhledem k tomu, že bylo osloveno cca 3500 obcí, považujeme uvedené číslo za opravdu vysoké.

Kolik bere neuvolněný radní?

Například v Dolní Čermné, která má 1330 obyvatel, radní v minulém roce dostávali za výkon své funkce cca 1100 korun měsíčně. Za  tuto odměnu se poté,  jak se lidově říká, „svlékat do naha“, tím, že musím sdělit své příjmy, společný majetek s manželkou, své dluhy, je proto podle mého názoru špatné. To, že funkcionáři musí zveřejňovat informace o třetích osobách, je také špatně. Moje manželka nerozhodovala o tom, zda půjdu do komunální politiky. Samozřejmě jsem to s ní řešil, ale finální rozhodnutí bylo na mně. Proto nerozumím tomu, proč bych nyní měl zveřejňovat informace i o ní. Nakonec, proti tomuto se ohradili i senátoři, kteří podali žalobu k Ústavnímu soudu.

Velká kritika mířila také na to, že do registru se může podívat na internetu úplně každý.

Náhled do registru je další velký problém. Než jsem nastoupil do komunální politiky, pracoval jsem 13 let u policie ČR na oddělení hospodářské kriminality. Proto vím, že volný náhled do centrálního registru lze jednoduše zneužít. V podstatě je to pozvánka pro zloděje. Do centrálního registru jste totiž jako veřejní funkcionáři povinni uvést informace o vlastnictví cennějších věcí, například o cenných obrazech, hodnotné sbírce známek apod. Je potřeba si uvědomit, že na malých obcích probíhá veřejná kontrola zcela jinak než ve velkých městech. Na malé obci probíhá kontrola přirozenou cestou. Dnes si např. koupíte auto a zítra to ví celá obec. Nejzásadnější věcí je ovšem to, že centrální registr v současném provedení není a ani nemůže být transparentní. Pokud bychom chtěli opravdu transparentní registr, museli bychom zajistit, aby se do něho zapsaly opravdu všechny informace. Potom by ovšem dle našeho názoru muselo dojít ke nezveřejnění všech informací, a ty by byly dostupné pouze kontrolním orgánům. Pak se můžeme bavit o transparentnosti. Uvedené je ovšem pro některé politické strany nepřípustné. Ohrazují se, že by nemohla probíhat kontrola veřejnosti, která dle mého ovšem stejně nemůže být relevantní. V podstatě je to taková hra o voliče.

Vadily nám ovšem i další věci. Třeba administrativní náročnost plnění povinností daných předmětným zákonem. Oznámení, která měli veřejní funkcionáři po novele zákona do centrálního registru podávat, bylo několik druhů, u každého byly jiné limity a zorientovat se v tom bylo náročné. Problém rovněž máme s tlačítkem „Podat podnět“ u jména každého veřejného funkcionáře. Kdokoliv může podat podnět k prošetření podaného oznámení veřejného funkcionáře, aniž by měl nějaké důkazy, že v registru není vše uvedeno správně. Funkcionářům proto po právu vadí, že se na ně apriori hledí jako na podezřelé, což je dnes, bohužel,velice populární. Dalším problémem je i to, že stát již spoustu informací má, např. informace v katastru nemovitostí, které jsou řádu let volně dostupné, a přesto zákon funkcionáře nutí, aby je znovu zveřejňoval. A přitom by stačilo pouze propojit dané evidence.  Takto musí funkcionáři vyplňovat mnohdy i hodiny informace o svých pozemcích. Měli jsem případy, kdy neuvolnění funkcionáři na malých obcích, kteří soukromě podnikají v zemědělství  museli zapisovat stovky svých pozemků do registru. Konečně jsme také upozorňovali na možné dopady zákona. Již v září jsme začali hovořit o tom, že v důsledku zákona budou ze samospráv odcházet schopní lidé, kteří něco umí, něco znají a něco v životě dokázali. A nakonec se to, bohužel, potvrdilo. V lednu jsme uskutečnili rychlý čtyřdenní průzkum mezi obcemi a městy, které se připojily k našemu prohlášení. Rezignaci již ohlásily desítky funkcionářů a další stovky zmiňovaly, že za daných podmínek již v dalších volbách nebudou kandidovat.

Jaké konkrétní změny jste tedy navrhovali?

V našem prohlášení jsme požadovali minimálně dvě základní věci – vyloučení neuvolněných funkcionářů z gesce zákona a zajištění nahlížení do katastru na základě podané žádosti tak, aby veřejný funkcionář měl k dispozici informaci, kdo se na jeho oznámení díval. Důvodem je skutečnost, že jsme se už setkali s tím, že si informace z centrálního registru dokonce někteří občané i promítali v hospodách. To je z pohledu ochrany osobních údajů poměrně zvláštní situace, když od května začne platit GDPR, a na druhé straně jsou takto veřejně dostupné velmi citlivé informace. Podle ministerstva spravedlnosti ovšem v tomto případě převládá veřejný zájem. Já si to ale nemyslím.

Jak se vám tedy líbí ten kompromis, ke kterému poslanci došli? (Povinnost vyplňovat majetková přiznání by zůstala pro uvolněné i neuvolněné, movité věci a závazky by byly utajeny, veřejné by zůstaly nemovité věci, cenné papíry, zaknihované akcie a podíly v korporacích a u neuvolněných by zůstaly neveřejné informace o příjmech a jiných výhodách, vyjma neuvolněných funkcionářů statutárních měst a Prahy– pozn. red.)

Uvědomuji si, že z  pohledu některých politických stran, je problém to změnit. Nakonec jsem za kompromisní návrh svým způsobem rád. Ale nemyslím si, že by to tím mělo skončit. Toto je dle mého pouze vzkaz, pokud tato změna projde, že se něco mění. Doufám, že díky tomu nedojde k ohrožení komunálních voleb, a že ti lidé, kteří něco umí a znají, v komunální politice zůstanou. Ale z mého úhlu pohledu je nezbytná komplexní revize zákona, neboť u této normy dle mého názoru zvítězily emoce nad zdravým selským rozumem v rámci projednávání lex Babiš atd.

Nemyslíte si, že se toto mělo vychytat už v meziresortním řízení. Že si toho mohly všimnout třeba kraje?

Víte, kraje samozřejmě mají své starosti a problémy. Toto je primárně záležitost zákonodárců a dalších organizací, které na tento problém měly důrazně upozornit. Komunikoval jsem s mnoha politiky, v podstatě mi nakonec sdělili, že jim tato věc nedošla, že jim to proklouzlo mezi prsty a podobně. Já jsem u toho nebyl a není to podle mě nyní už důležité. Teď je důležité, aby prošel alespoň zmiňovaný kompromisní návrh, které je nyní ve sněmovně a čeká na druhé čtení.  A poté by se měl připravit zcela nový zákon, na tom si trvám. Všeobecně bych se u zákonodárců přimlouval za to, aby si při projednávání všech zákonů uvědomovali, že drtivá většina všech samospráv v ČR jsou malé obce. Rád bych využil této příležitosti a poděkoval hejtmanovi Pardubického kraje Martinu Netolickému a poslanci PS Marku Výbornému, kteří se hodně hlasitě postavili za nás, malé samosprávy.

Starostové často říkají, že zákon o střetu zájmů byl už špičkou ledovce. Že samosprávy řeší řadu jiných problémů. Co obce teď, kromě GDPR, trápí?

Já se pohybuji ve státní správě od roku 1994, v komunální politice od roku 2006, kdy jsem se stal zastupitelem, a od roku 2010 jsem starostou Dolní Čermné, takže sleduji ten vývoj kontinuálně. A jsem z toho upřímně zděšen. Všechny politické garnitury mluvily o tom, že se administrativní zátěž bude snižovat, ale opak je pravdou. Drtivá většina samospráv jsou malé obce, jenom do tisíce obyvatel jich je téměř 80 %. Úřad většinou tvoří starosta, často neuvolněný a jedna pracovnice. A přitom se i takovéto obce týká 1500 zákonných ustanovení, které jim ukládají povinnosti. A v rámci těchto povinností není obsaženo to nejdůležitější. Nejsou tam investiční akce, které lidi zajímají nejvíce, například oprava či výstavba chodníků, komunikací, školky, apod. Obce se naopak musí zabývat dle našeho názoru nesmyslnou zátěží, jako jsou například nová pravidla rozpočtové odpovědnosti, nová pravidla v pohřebnictví, vzrůstající výkaznictví a statistky, mnohdy šikanózní žádosti o informace podle zák. č. 106/1999 Sb., čím dál složitější dotační tituly, nepřehledná problematika veřejných zakázek či, řekl bych, až těžko splnitelná pravidla pro vedení elektronické spisové služby a tak bych mohl pokračovat dále. Je toho skutečně mnoho.  Z tohoto úhlu pohledu je to pro obce skoro neřešitelné. Stává se z toho byrokratická mašinérie. Nejsem naivní, abych si myslel, že se uvedený směr ze dne na den změní, a proto je podle mne je jednou z mála možností, jak uvedenou zátěž zvládnout, rozvinutí meziobecní spolupráce.