Jan Folný o krizi středního věku

Zapít a zabít se v Londýně

Jan Folný o krizi středního věku
Zapít a zabít se v Londýně

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Jan Folný je autor, který neklame. Když se jeho knížka, kterou získal před pěti lety jistou pozornost, jmenovala Buzíčci, pak to byly opravdu povídky o homosexuálech, zajímavé právě jakousi bezelstnou otevřeností. Když se nyní jeho nová knížka jmenuje Víkend v Londýně, je to opravdu o víkendu v Londýně a tom, co se během něj může přihodit. To je myslím fér.

Janu Folnému bylo loni čtyřicet a v ocenění jeho férovosti můžeme pokračovat, neboť i postavám jeho knihy je čtyřicet, tedy bude jim v tom Londýně. Dva spolužáci ze střední školy je letí oslavit právě tam, jednak proto, že pařba v Londýně je něco jiného než v Braníku, a pak v Londýně žije už pár let třetí z nich, gay Adam, u kterého, a jeho anglického partnera Chrise, budou těch pár dní bydlet. To je základní dějové východisko: plán na rituální alkoholizaci na čtyřicátiny, nějaký pořádný zásek za životem, který je už asi za svou půlí, a přitom nikam moc nedošel. Petr prodává SIM karty a trpí sexuální frustrací (touží po orálním sexu) ve svém typizovaném manželství s frigidní učitelkou. Marek je alkoholik, maskující to neúspěšným literárním bohémstvím, manželství dávno ztroskotané, bez peněz a perspektiv, s vážnými úvahami o sebevraždě, kterou odjíždí spáchat do londýnského metra. No a Adam je homosexuál, který má pocit, že tloustne, tak chodí na spinning (to je šlapání na místě) se svou trenérkou a pak se vrací ke svému Chrisovi, se kterým se seznámil, když nedaleko od něho vybuchl autobus, a po letech soužití by chtěl mít dítě, tady samozřejmě adoptované, jenže jeho partner, který si žije spokojeným hédonismem, to nechápe. 

Takže se v Londýně sešli tři poněkud sešlí Češi, takoví zválení hrdinové naší doby, kteří se teď těší, jak to rozjedou, i když se do toho musí zároveň trochu nutit, protože čtyřicítka je čtyřicítka. Jak čtenář předpokládá, věci se vyvinou poněkud jinak, ba vyvinou se (očekávaně) tragicky: jeden z nich (nebudu prozrazovat kdo) nepřežije noční kolizi s pasákem rumunské prostitutky, což, jak lze pochopit, změní plány nejen dvou přeživších kumpánů. Z toho plyne základní poučení, nepřehánět to v Londýně s alkoholem, a když tak dát si pozor na prostitutky, ať už jakéhokoli původu. V tom smyslu jde o knihu řekněme výchovnou.

O jakou knihu jde literárně? Když napíšu, že o bazální literární amatérismus, který navíc není právě původní, pak je to pravda, i když ne celá. Výchozí situace (tři kamarádi a jejich problémy středního věku v perspektivě veselé beznaděje) má vieweghovský rodokmen, ovšem bez Vieweghovy lehkosti a ironie. Folný je proti svému (intuitivnímu) vzoru mnohem vážnější, jaksi koženější a tužší. Píše na hranicích svých možností, bez osobité jiskry a espritu, na sílu se tlačí do různých stylových poloh, zkouší variovat a obměňovat polohy, ale je to vždy poněkud nucené a vydřené, se stlačeným potenciálem vypravěčským, který se nikdy neodlepí od základní popisnosti. Je za tím cítit spíš vůle něco dát dohromady než literární nadání a talent. Toho Folný má jako… jako rockový kytarista v amatérské kapele z Karlových Varů, která vždycky zůstane amatérská, ale ta snaha se cení. 

Jenže to je jen část pravdy. Ta druhá je v té upřímné snaze vyjádřit literárně nějaké podstatné životní pocity, které, a to se Folnému dá věřit, jsou jeho pocity a stavy osobními. Tak se do toho příběhu tří kamarádů, kteří vlastně ani moc velcí kamarádi nejsou, neboť si ani nemají co říct, a jediné, jak ten víkend zvládnou, je se pořádně opít, promítá frustrace, kterou se Folný snaží překonat právě tím psaním. Je to frustrace z plynoucího času a nedostatku životního smyslu, který se vyjevuje třeba právě kolem čtyřicítky. Folný se pokusil tento stav vystihnout a postavit z něj příběh, nijak strhující a už vůbec ne rafinovaný, ale dojem zanechá a své čtenáře si najde. Takové, kteří chápou, co to znamená hrát v rockové kapele z Karlových Varů… odkud se Folný kdysi vydal do Londýna.    

Jan Folný: Víkend v Londýně. 244 stran, Host, Brno 2018.

 

 

 

 

 

 

16. dubna 2018