Komentář Ondřeje Šmigola

Levice má problém s Židy

Komentář Ondřeje Šmigola
Levice má problém s Židy

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Která menšina je na Západě nejvíce utlačovaná? Jsou to muslimové? Gayové? Černoši? Smutnou pravdou zůstává, že nejvíce předsudkům čelí komunita, která je nejvíce perzekvovaná již po tisíciletí, totiž Židé. Zatímco antisemitismus byl dříve doménou především extrémní pravice, nyní se čím dál více stává součástí levicových stran.

Posledním příkladem je dění okolo americké demokratické kongresmanky somálského původu Ilhan Omarové. Zvolená minulý rok je, spolu se svou kolegyní Rashidou Tlaibovou, první muslimkou v americkém Kongresu. Je také antisemitka. V roce 2012 tweetovala: „Izrael zhypnotizoval svět, ať Alláh probudí lidi a pomůže jim vidět zlé činy Izraele.“ Později se za tweet omluvila, byla to prý reakce na izraelský vojenský zásah proti Gaze a kritika vojenské politiky židovského státu. Rozhodně nechtěla démonizovat celé etnikum. Mnoho lidí jí tehdy uvěřilo.

V pondělí ale zareagovala na dva tweety, které se podivovaly nad proizraelským postojem většiny amerických politiků. Na první odepsala „Všechno je to o Benjamínech“, což je narážka na raperskou píseň z roku 1999. Benjamín je slangový výraz pro stodolarovku, podle Benjamina Franklina, který je na ní vyobrazen. Zároveň to je časté židovské jméno. Omarová dala jasně najevo, že za americkou podporou Izraeli stojí židovské peníze. Ve stejném duchu se nesl i její druhý pondělní tweet, kdy na další brblání o americkém proizraelském postoji odpověděla: „AIPAC!“ AIPAC je největší americká organizace, která lobbuje za dobré vztahy z Izraelem. Omarová tedy znovu naznačila temný vliv židovských peněz.

Omarovou okamžitě oprávněně zkritizovali čelní představitelé obou hlavních stran. Do sporu se zapojila i dcera bývalého prezidentského páru Chelsea Clintonová. Omarová se znovu omluvila, dodala však, že „trvá na problematické roli lobbistů v naší politice, ať je to AIPAC, NRA (prozbraňová skupina), nebo průmysl fosilních paliv“. AIPAC programově nepřispívá politikům. Propotratová lobbistická organizace Planned Parenthood hravě překoná NRA v politickém financování.

Bohužel pro americké Židy to není ojedinělý případ antisemitismu v USA. Jednoznačně nejhorším byl říjnový útok na synagogu v Pittsburghu, při kterém zemřelo 11 lidí. Menším agresím musí američtí Židé čelit každodenně. Podle statistiky FBI 58,1 % nábožensky motivovaných útoků v roce 2017 směřovalo proti Židům. Proti muslimům na druhém místě to bylo 18,6 %.

Útok na synagogu byl proveden pravicovým rasistou, nicméně je to progresivistická levice, která má nejviditelnější problémy s antisemitismem. Již zmíněná Rashida Tlaibová (která věří, že Alláh je žena) má na kontě vlastní antisemitský výrok, když naznačila, že Židé mají dvojí loajalitu. Lídryně protitrumpovského pochodu Women’s March Linda Sansourová je celkem otevřená antisemitka, i když ona sama to samozřejmě popírá. Kvůli jejímu angažování Demokratická strana stáhla podporu loňskému pochodu. Nicméně radikální křídlo strany je silně protiizraelské a proti antisemitismu rozhodně nebojuje s takovým zaujetím jako proti jiným formám diskriminace.

Do budoucna tak můžou demokraté získat pověst antisemitské strany. Hrozí, že dopadnou jako britská Labouristická strana. Ta má od doby, kdy se v roce 215 vedení ujal Jeremy Corbyn, s antisemitismem problém. Sám Corbyn antisemity ve straně přinejlepším toleruje, přinejhorším je sám antisemita. V posledních letech na něj vyplavalo několik protižidovských výroků. Také vyjádřil podporu teroristickým hnutím Hamás a Hizballáh či se účastnil pokládání věnců na hrobech organizátorů masakru izraelských sportovců na olympiádě v Mnichově.

Zveřejněná interní zpráva Labouristické strany odhalila, že minulý rok si 700 členů stěžovalo na antisemitské chování. Podle některých labouristických poslanců však Corbyn schovává rozsah problému a skutečné číslo je mnohem větší.

Labouristická strana je jediná evropská mainstreamová strana, která s antisemitismem otevřeně koketuje, nenávist k Židům je však celoevropský problém. Zpráva EU o antisemitismu z roku 2018 zkoumala postoj k Židům ve dvanácti evropských zemích s největším podílem židovského obyvatelstva. Nejhůře je na tom Francie, podle 95 % dotázaných má země problém s antisemitismem. Zajímavé je ale sledovat změny ve vnímání antisemitismu oproti roku 2012, kdy se tento průzkum konal naposled. V Německu došlo k nárůstu z 62 % na 85 %, ve Švédsku z 60 % na 82 % a v Británii z 48 % na 75 %. Nejspíše není úplná náhoda, že se jedná o země, kam směřovaly hlavní proudy migrantů za uprchlické krize. Stejně jako není náhoda, že Francie má jednu z největších muslimských komunit v Evropě či že se antisemitsky projevily první dvě muslimské kongresmanky. To, že za růstem antisemitismu v Evropě často stojí muslimští přistěhovalci, je veřejné tajemství. Levicové strany proti němu nechtějí zakročit, neboť jim to buď nedovoluje ideologie, která v muslimech vidí utlačované, či fakt, že muslimští přistěhovalci jsou často jejich voliči. Problém islámského a levicového antisemitismu potvrzuje i výzkum mezi britskými Židy, kteří za největší problém považují nenávist ze strany islamistů, poté ze strany extrémní levice a teprve poté ze strany extrémní pravice.

Rostoucí antisemitismus je problém celého Západu, na obou stranách Atlantiku. Malá útěcha je ta, že České republiky se tento problém z velké části netýká. „Projevy antisemitismu v České republice jsou dlouhodobě spíše v menší míře, než je tomu v některých dalších evropských zemích,“ řekl v listopadu 2018 pro ČTK tajemník Federace židovských obcí Tomáš Kraus. Čísla mu dávají za pravdu. Fyzické útoky na Židy jsou v Česku minimální. Neutrální až kladný vztah má k Židům podle průzkumu CVVM z roku 2016 69 % Čechů. Český vztah k Izraeli je tradičně nadprůměrný. Alespoň na něco můžeme být oprávněně pyšní.

 

13. února 2019