Rotační výuka, uvedena tento týden do života českých škol, nestojí na nějakých špatných zkušenostech z podzimu, na jakémkoli důkazu, že snad tehdy potkávání dětí z různých tříd na chodbách nebo v družině nějak přikrmilo šíření viru společností. Rotační výuka stojí na matematickém modelu. Kupodivu se tento další masový experiment zavádí bez jakékoli odborné oponentury.

Ke konci února vytvořil BISOP – Centrum pro modelování biologických a společenských procesů – pod vedením Reného Levínského model šíření viru SARS-CoV-2 na školách po jejich otevření. Model stojí na síti vazeb mezi jednotlivými žáky navzájem a mezi žáky a učiteli na dvou konkrétních školách (jedné základní, jedné střední). BISOP dotazníky zmapoval sociální vazby několika set žáků. Vznikla mu známá síť jako s hlavičkami od špendlíků pospojovaná mnoha čarami. Do této své sítě „pustil“ covid a sledoval simulovanou zkázu. A přišel na to, že rotace, kdy do karantény neposíláme jen vytrasované žáky, ale preventivně celé třídy, snižuje přenos koronaviru přinejmenším o 80 procent. Kontaktu žáka říkají modeláři „spojnice“ a škola se v jejich pojetí stává jakousi počítačovou hrou, v níž sestřelujeme nejen figurky, ale navíc rušíme spojnice mezi nimi.

BISOP je kvazinevládní skupina. Zdůrazňuje sice, že za konkrétní pandemické modely nedostává od státu zaplaceno, nicméně rozjezd Centra loni umožnil grant od Technologické agentury ČR, což je normálně vládní agentura. Ministerstvo vnitra jiným modelem BISOP z konce února zdůvodňovalo nutnost vyhlásit nouzový stav včetně proslulé uzávěry okresů. Tento model, z něhož se zrodila rotační výuka, si přímo objednalo ministerstvo školství.

Současně ale v republice existuje dost početná skupina matematiků-statistiků, kteří modely od Ústavu zdravotnických informací a statistiky a od BISOP cupují jako odborně nezpůsobilé, především jim vytýkají, že v odhadech konstantně přehánějí (což se kupodivu vždycky právě hodilo vládě). Minulý pátek dva přední čeští statistici, Arnošt Komárek a Stanislav Katina, napsali krátkou, ostrou kritiku oné školní simulace. Jejich otázky: jak to, že BISOP ve svém modelu nijak nezohlednil nižší infekčnost dětí, proč modeláři ignorovali skutečný rozsah přenosu viru od žáků do rodin a do společnosti?

Ve chvíli, kdy šlo toto vydání do tisku, BISOP chystal odpověď. Už teď si ovšem můžeme být jisti, že tato polemika se odehraje beznadějně pod rozlišovacím prahem veřejnosti. Echo proto oběma táborům chtělo poskytnout prostor pro kultivovanou disputaci, svůj Salon. Jenže jsme se dopustili té „chyby“, že jsme při shánění sestavy měli dřív domluvenou účast dvou kritiků, Arnošta Komárka z matfyzu a Tomáše Fürsta z univerzity v Olomouci, a proti nim jsme sháněli dva „vládní“ matematiky. Odmítlo postupně sedm oslovených, z BISOP, z ÚZIS, z CERGE-EI. Jeden z nich nám pro jistotu ještě napsal, že o nabídce mluvil s dalšími kolegy na pracovišti a takovou debatu považují za kontraproduktivní všichni. Autor článku konstatuje, že takhle neprůstřelnou zeď za šest let, co pořádá Salon Echa, v žádném profesním prostředí nezažil.

Udávané důvody pro neúčast sahají od vrozené ostýchavosti (už mě ve veřejném prostoru bylo dost) přes osobní, avšak široce sdílenou antipatii ke jmenovaným kritikům až po „společenskou neužitečnost“. Tento obrat přímo použil jeden ze známých matematiků-zavíračů, který se přitom za poslední rok nijak nezdráhal vystupovat ve spřízněných médiích. Teď je ale téma natolik odborné a složité, že by ho nevědecký časopis typu Echa neunesl a jeho čtenáři by argumenty matematiků nedokázali posoudit. Od posouzení rotační výuky tu totiž není veřejnost, od toho máme ministerstvo školství (tedy nás).

Takže tento týden na zádech českých dětí odstartoval další masový experiment s vědeckým nátěrem, který však nelze podrobit přímé odborné konfrontaci. Za celý rok se taková disputace mezi „vládními“ matematiky a jejich oponenty nekonala ani jednou. Člověk se nemusí hned jmenovat Karl Popper, aby začal pochybovat o tom, jestli se tomu bez ohledu na konkrétní obsah a konkrétní doporučení ještě dá říkat věda.