Byla to koncem března 2016 velká sláva. Do Prahy přijel čínský prezident Si Ťin-pching, přijali ho všichni představitelé státu v čele s prezidentem Milošem Zemanem. Ochrana vzácného hosta byla tak důkladná, že nikdo nesměl na Hradčanské náměstí. Policie tolerovala čínské bojůvky, které čistily svému prezidentovi cestu z letiště k Pražskému hradu, a protiprávně vnikla na univerzitu, kde se studenti odvážili vyvěsit tibetské vlajky. Právě na tuto slavnou událost si může mimoděk vzpomenout člověk, který dnes hledá důvod, proč tuzemská ekonomika začala počátkem roku na rozdíl od zbytku středoevropského regionu zpomalovat.

Důvody zpomalení zatím nikdo nevysvětlil. Česko v dobách vlády Bohuslava Sobotky rostlo stejným tempem jako ostatní členové visegrádské skupiny. Po nástupu premiéra Andreje Babiše jako když utne, růst zpomalil a ve druhém čtvrtletí je na polovině toho, co bylo minulý rok, nebo co stále trvá na Slovensku, v Polsku a Maďarsku. „Česká ekonomika se už fakticky dostává na hranici svých možností, takže vlastně ani prostor pro zrychlení zatím nemá,“ říkají ekonomové, tím ovšem mnoho neobjasní.

Zřejmě jde o to, že už v zemi není volná pracovní síla. Nové technologie se nezavádějí, a nemůže tedy ani růst produktivita, pokud ovšem prudkým zvýšením mezd naopak neklesá. Teď se ukázala další hranice, kterou se nedaří překonat, konkrétně příliš jednostranné zaměření na export, který je navíc závislý na obchodních kanálech přes Německo a další země západní Evropy. Pokud jsme před pěti lety vyváželi do zemí Evropské unie 81 procent zboží, letos to už je o tři procenta více.

Ztracená příležitost

Z tohoto pohledu se dnes jeví jako úctyhodný pokus Miloše Zemana prorazit českému zboží exportní cestu do Asie. Dokonce jeho přehnaně velkolepé a úzkostlivé vítání prezidenta Si lze považovat za přirozenou součást této strategie. Ovšem byl to neúspěšný pokus. V prvním pololetí roku 2018 se tuzemský export do Číny snížil o čtyři procenta, do říše středu zamířila jen osmdesátina na vývoz vyrobeného zboží. Kdyby Číny nebylo, o mnoho bychom nepřišli. Nejde vyloučit ani to, že špatná byla od začátku samotná představa spolupráce s Čínou. Opravdu si někdo myslel, že se kapitáni našeho průmyslu v čele s Jaroslavem Tvrdíkem a Martinem Nejedlým sami od sebe prosadí na Dálném východě? V každém případě se žádný z lídrů tuzemského hospodářství či hospodářské politiky o nic jiného ani nepokusil. Najednou je možné považovat za rozumnější aktivní politiku vůči Evropě, která vynesla Slovákům investici do nové továrny Jaguaru. Slováci očividně na hranice růstu nenarazili, jak ostatně svědčí i to, že se u nich chystají investovat také výrobci automobilů z Číny.

Na současné situaci je nepříjemné, že nikdo nezná přesné důvody aktuálního zpomalení, a není tedy ani jasné, co proti tomu dělat. Ekonomové zatím jen spekulují, vládní politici slaví minulé úspěchy a před podzimními volbami vymýšlejí, kde utratit co nejvíc peněz. Strýček Si ani nikdo jiný nám nepomohl, tak teď zbývá jen s rukama v klíně čekat a věřit, že třeba jde jenom o sezonní výkyv a že se poměry samy od sebe nějak spraví.