Takže česká vláda uvolňuje, byť velmi obezřetně. Odsunutí výuky na středních školách a vysokých školách o další týden s argumentem, že je ještě potřeba zpracovat pravidla, je trestuhodná drzost, na obnově výuky se snad má pracovat dnem a nocí. Ovšem základní je, že republika se vrací k větší volnosti. Pro ty, kdo by si přáli, aby se střet s covidem konal skrz zdravotnický systém, a nikoliv za pomoci středověkého zavírání života, které dost možná jen o pár týdnů oddaluje to, čím si zdravotnictví musí projít, pro všechny tyto lidi se důvodem ke znepokojení stává ministr zdravotnictví. V jeho osobě má vláda člověka odhodlaného držet se některých nepřirozených podmínek co nejdéle, patrně v řádu měsíců.

Je to zklamání. Od Jana Blatného máme veřejně dokumentován jarní výrok, jímž covid-19 srovnává s horší chřipkou. Po příchodu na ministerstvo se však brněnský lékař obklopil, přesněji řečeno ocitl se v obklopení, týmem externistů se zálibou v matematických modelech, lidmi jako René Levinský či Pavel Řehák. Postupně se přeměnil v epidemiologického hardlinera.

Jev, kdy člověk po příchodu do čela úřadu vychází vstříc očekáváním s úřadem spojeným, známe i z jiných resortů. Například od ministerstva průmyslu nebo ministerstva financí se v koronakrizi tak nějak očekává, že do vlády budou vnášet empatii s podnikateli, respektive zájem o zdravý rozpočet. Taky že Blatného protipól ve vládě podle zákulisních informací tvoří vedle Karla Havlíčka ještě Alena Schillerová.

Blatný se však do role komisaře veřejného zdraví položil trochu příliš. Jako během uplynulého víkendu, kdy se objevily první případy majitelů restaurací a barů, jejichž nespokojenost s vymáhanou karanténou přešla do polohy občanské neposlušnosti. Jistěže pogromistický tón vůči nim udávala velká média jako TV Nova. Jistěže když se k tomu tónu připojí Andrej Babiš, jednak tím nepřekvapí, jednak všichni víme, že premiér má jeden osobní důvod, aby těch několik pivařů z odbojných výčepů a stovku účastníků ilegální party v centru Prahy pranýřoval. Babiš ví, že pokud dosavadní i budoucí mrtvé „s covidem-19“ nepřepíše na cizí účet, zůstanou navždy na tom jeho.

Blatnému ale nic takového nehrozí. Proto je nejen neodpustitelné, ale ještě k tomu nepochopitelné, po jaké rétorice sahá. Místo aby se poctivě zamyslel nad tím, v jakých ohledech bylo české zdravotnictví na konci léta nepřipravené, vyděluje ze společnosti nezodpovědnou menšinu, která to té zodpovědné většině kazí. „Budu chtít, aby lidé, kteří se nechovají zodpovědně tak jako většina, aby z toho byly vyvozeny důsledky.“

Blatný, Babiš a Jan Hamáček v těchto týdnech veřejně vyzvali k tomu, aby policie proti narušitelům opatření, která jsou svázaná s nouzovým stavem, postupovala, jak plyne z kontextu, exemplárně.

Autoritářské režimy se od klasicky liberálních režimů liší mj. tím, že policie se řídí striktně zákony, nikoliv preferencemi, které zrovna projeví člen vlády. Různě napříč naším civilizačním okruhem, od Londýna přes Berlín až po Prahu, můžeme v posledních dnech sledovat záběry policie, s jakou brutalitou vycházejí vstříc poptávce vlád a médií. Sobotní Praha, kde se před dějištěm jakési ilegální party liduprázdnými ulicemi, ovšem před kamerou, promenovali policisté se samopaly, vystrojení jak na návštěvu Františka Mrázka, představuje u nás prozatímní dno. Ve Francii jsou to restauratéři a hospodští, kdo stojí v čele mohutných, často divokých protestů vůči lockdownu. Za několik posledních dnů je zažila Nice, Marseille, Tolouse a další města. U nás se příští neděli, tedy 6. prosince, část hospodských připojí ke skupině, která organizovala demonstrace naposledy teď 17. listopadu. Jak se do restaurací volá...