Vakcíny měly být stříbrnou kulkou proti koronaviru, zbraní, která zkrotí pandemii a umožní světu vrátit se do normálu. A z čistě medicínského hlediska tomu tak doopravdy je. Izrael, země s nejúspěšnější očkovací kampaní, žije již v podstatě stejně, jako než dorazil novodobý mor. Británie, jež je na tom z hlediska očkování téměř nejlépe v Evropě, tak má zdaleka nejméně případů, pouze 33 na milion obyvatel. V USA úmrtí i případy v podstatě setrvale klesají od začátku ledna, kdy se začaly projevovat účinky vakcín. Jednotlivé vlády si však za poslední rok navykly na direktivní řízení společnosti a je evidentní, že se ho jen velmi nerady vzdávají. To nejenže ohrožuje ekonomiku, ale i dosud dosažené lékařské úspěchy.

Příkladem je Británie. Experti z University College London odhadují, že země již v půlce dubna dosáhla stádní imunity proti koronaviru, tedy že se nemoc již nemůže v populaci volně šířit. Ne všichni kolegové názor vědců z UCL sdílejí, je však nepochybné, že covid je v Británii pod kontrolou. Přesto otevírání postupuje hlemýždím tempem. Stále je tak nejisté, jestli si Britové budou moci dopřát zahraniční dovolenou. Ta byla dosud zakázaná. Vláda má sice 17. května ohlásit uvolnění restrikcí na cestování do ciziny, v reálu to však vypadá na velmi složitý systém. Svět bude označen podle „semaforu“, ze zelených zemí bude stačit se při příletu prokázat negativním testem, který však musí člověk podstoupit, když je očkovaný. Momentálně to vypadá, že z Evropy na seznam „zelených“ států zařadí Británie pouze pět území: Portugalsko, Maltu, Finsko, Island a Gibraltar. Z „oranžových“ destinací půjde člověk po příjezdu do Británie do desetidenní karantény. Je možné, že očkovaní toho budou ušetřeni, ale jisté to zatím není. Po příjezdu z „červených“ států je povinná karanténa v hotelu, kde je člověk neustále pod dohledem, a ještě si vše musí platit.

Britové, kteří touží po tom, na chvíli vypadnout ze svého deštivého ostrova, jsou naštvaní. Lidé podezírají vládu, že opravdovým důvodem omezení cestování není strach z covidu, ale snaha donutit občany, aby trávili prázdniny doma, a tím pomohli nastartovat ekonomiku.

Taktéž otevírání hospod je zoufale pomalé. Zahrádky sice běží již od 12. dubna, uvnitř se ale budou lidé moci shromažďovat teprve také 17. května, a to maximálně v šesti.

V USA je situace ještě horší. Podle oficiálních doporučení se smějí očkovaní lidé scházet v malých skupinkách bez roušky. To je v podstatě jediné uvolnění, které je doporučené. Pro všechny ostatní aktivity by i vakcinovaní měli nosit roušky.

Tento opatrný postup se dá částečně pochopit. Pokud uvolnění proběhne dřív, než je očkován dostatečný počet lidí, může dojít k další vlně. Zároveň vlády mají panický strach z nových mutací a bojí se, že by mohly prolomit dosaženou imunitu, přestože se to zatím žádné mutaci nepodařilo.

Jenže tento postup má i silná negativa. Neustálé zdůrazňování, že pro očkované se v podstatě nic nemění, vede nakonec k tomu, že lidé začínají pochybovat o tom, proč si nechat píchnout vakcínu. Nejlepším motivátorem je právě návrat do normálu, ale pokud je „normál“ stále v nedohlednu, ochota nechat si aplikovat cizí látku do těla klesá.

Pak je tu fakt, že vlády žijí v jakési alternativní realitě, kdy příkazy se snaží řídit něco, v čem se společnost již dávno posunula. Britové se tak sice stále nesmějí stýkat ve větších skupinkách, ale otevření hospod přivítaly obří pouliční párty. Na doporučení americké federální vlády některé státy zvysoka kašlou. Například Texas zrušil povinnost nosit roušku a veškerá další opatření již na začátku března. Covidová apokalypsa, kterou někteří státu věštili, se nedostavila.

Podobná situace však nastala i v České republice. Ministr zdravotnictví Petr Arenberger si například zavěštil, že v létě budou potřeba roušky venku jen v rizikových situacích, třeba ve větších skupinách. Zahrádky restaurací by se měly otevřít nejdříve 17. května. To se naprosto míjí s realitou. Roušky a respirátory již nyní nenosí na ulici téměř nikdo a ani policisté lidi nenapomínají. Taktéž zahrádky se otevírají v podstatě samovolně. Lidé popíjejí před okýnky, nosí si jídlo do nedalekých parků nebo prostě sedí u oficiálně „zavřených“ stolů před restauracemi.

Výsledkem je, že vlády přicházejí o poslední zbytky autority. Doporučení nikdo nebere vážně a lidé se čím dál tím víc řídí vlastním rozumem.