Úkolem této nové rubriky bude přinášet čtenářstvu stručný vhled do dění na sociálních sítích podaný značně subjektivně – daný zorným polem autora a také jeho zcela subjektivním výběrem. Takže. Vánoční čas na síti působí tak nějak vánočně. Hodně obrázků. Stromečky. Rozesmáté dětské tváře. Pokrmy v různých stadiích připravenosti. Kapři. Sváteční vtípky. A obligátní sarkastické glosy těch, kdo svátky zrovna nemusejí a cítí potřebu o tom zpravit svět.

Na Boží hod vánoční do té poněkud únavné idyly začali pršet Babišové a Zemanové. Pan prezident totiž pronesl vánoční poselství. Část bubliny na to reagovala srdceryvnými výzvami hlavu státu ignorovat a její slova nerozebírat. Ta druhá část si všímala a rozebírala. Zvláště intenzivní pozornost citlivější uživatelé věnovali termínu „lepšolidé“, jímž prezident počastoval svoje názorové oponenty.  Část to měla za důkaz Zemanova přihlášení se k „horšolidem“, část za paradoxní úkaz – vytýká-li prezident „lepšolidem“, že druhé soudí a povyšují se nad ně, je vlastně jedním z nich, dělá přece totéž. A tak dále. A tak podobně. Trochu nuda, ale co byste v tomhle zpravodajsky trochu podvyživeném čase nechtěli. Snad jen dimenzi, řekněme, frenologickou do té debaty vnesl prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček. Na Twitteru se totiž podělil o hrůzyplný zážitek z centra Prahy.  „Na tramvajové zastávce, při cestě do Národního divadla, jsem se dozvěděl od jednoho z lepšolidí, že mám výrazné nadočnicové oblouky, což prý potvrzuje, že patřím do Ruska.“ Elegantní ilustrace páně Ovčáčkova permanentního mučednictví. Já se díky mnoha jeho výrazným charakteristikám k úvahám o jeho nadočnicových obloucích ještě ani nedostal.

Andrej Babiš dal svým početným příznivcům ten nejkrásnější vánoční dárek – facebookové album se snímky Andreje Babiše. Ani on nezůstal imunní vůči jejich kouzlu. „Teď na konci roku se jimi probírám, už stárnu a rád se dojímám.“ Neplánovaný příspěvek do toho alba zveřejnila čínská ambasáda, premiér vedle velvyslance vypadal jako poněkud neupravený a vyplašený žáček a text, kterým fotografii opatřil zastupitelský úřad, taky působil jako záznam o návštěvě malého nezvedence v ředitelně. Předseda vlády následně ambasadorovu interpretaci schůzky popřel. Všechno prý bylo jinak, snad až naopak. Jeho stoupenci si tak mohou vybrat ze dvou protichůdných výkladů události, možná jsou správné oba – podle potřeby. V babišovském světě se z toho pomalu stává norma.  

Milionář a mecenáš Karel Janeček se oženil. Své facebookové fanoušky o tom informoval slovy: „Čtyři noci jsme strávili se sedmiměsíční Isabelkou a milovanou Lilií daleko v poušti. Byli jsme se dvěma beduíny, jen s prostým vybavením a velbloudy. Tento náš čas plný klidu a ticha nám přinesl další novou hloubku a inspiraci do našeho již krásného vztahu. Pátou noc jsme pak v pouštím kempu prožili tradiční berberskou oslavu na poctu naší lásky.“ Filmový kritik Kamil Fila je označil za kulturní apropriaci. Nejsem zrovna fanoušek toho termínu, ale být Berberem, brousím kudlu.    

Ani ty velké dějiny se o svátcích nezastavily. Během družného povánočního setkání kamarádovi volala maminka s tím, že ho potřebuje obeznámit se dvěma zprávami: a) na Sicílii ožila sopka Etna, b) Dáda Patrasová měla v Praze na Vinohradech bouračku, nadýchala po ní podle policie 2,5 promile. Chvíli jsme pak debatovali o tom, zda mezi těmito dvěma zásadními jevy neexistuje nějaká příčinná souvislost. Další dimenzi do story celebrity a jejího s nedostatečnou jistotou ovládaného vozidla vneslo upřesňující oznámení policie. Řidič druhého vozu – ten střízlivý – se z místa nehody snažil po svých zmizet, je na něj totiž vypsán mezinárodní zatykač a má na dva roky zakázaný pobyt v zemích Unie. Život se s námi skutečně nemaže. Jeden se usilovně skrývá, svědomitě po sobě stopy zametá, ale nakonec mu to není nic platné. Vyšší moc se jeho snaze zplna hrdla směje. Ten nešťastník netuší, že všechna jeho práce a plány vezmou za své v okamžiku, kdy to do něj bez jeho přičinění napálí poněkud ovíněná lokální celebrita. Ach, osude. Tvé jméno je Dáda.