Stále častěji je slyšet obava, že koronavirová krize povede k likvidaci malých a středních podniků. Experti odborů dokonce očekávají, že se bude opakovat zkušenost devadesátých let minulého století, kdy značná část tuzemských podniků změnila několikrát svého majitele, než se jich zmocnil ten největší žralok.

Desítky tisíc podniků a stovky tisíc živnostníků přišly ze dne na den o velkou část příjmů, někdo úplně o všechny. Stav utlumené ekonomiky při karanténě trvá dva týdny a může trvat dalších čtrnáct dnů, měsíc nebo dva měsíce. Menší firmy bez velkých rezerv a bezpečné úvěrové linky z velkých bankovních domů proto musí nutně najít řešení. Vláda jim však nabídla cestu, která je pro mnohé horší než bankrot a nezaměstnanost. Nevlídný přístup současné exekutivy vynikne ve srovnání s cizinou například se sousedním Rakouskem, jehož kancléř Sebastian Kurz nařídil obdobné omezení veřejného a ekonomického života jako jeho kolega Andrej Babiš.

Ministr Vojtěch peníze nevrací

Nechme stranou, že podnikatelé nemusí platit sociální a zdravotní pojistné, případně že se odkládají zálohy na daň z příjmů. V tom vlády obou zemí realisticky zhodnotily situaci, že není z čeho brát. Rakouská vláda k tomu ovšem uvolnila podle svých oficiálních materiálů 15 miliard eur na přímou podporu těch, které donutila zavřít podniky svou karanténou. Stejně jako u nás se jedná o hotely, restaurace a značnou část obchodů a řemeslných provozoven. V Česku však majitelé firem, kterým vláda znemožnila podnikání, dosud nevědí, jestli vůbec něco dostanou. Pozoruhodné na tom je, že vláda během pár dnů změnila předpis, podle kterého se provozovny zavírají. Jak upozornila advokátka Jitka Hořinová, do 24. března byly podniky zavřeny vládním usnesením podle krizového zákona, při kterém je možné žádat stát o náhradu škody. Poté však zákaz uložil firmám ministr zdravotnictví Adam Vojtěch podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Po něm ovšem není možné náhradu požadovat. Zatím není znám jiný smysl tohoto manévru než zastavit podnikatele, kteří by chtěli odškodnit.

Rakouská vláda zároveň vytvořila fond na podporu těch nejmenších, které by i pár týdnů bez příjmů z podnikání vyřadilo z provozu. Od pátku tak mohou dostat obratem dva tisíce eur na týden, tedy v součtu 8000 eur na měsíc, přitom vláda počítá s tím, že ji to bude stát 6 milionů eur. Česká vláda přislíbila těm nejmenším pomoc 15 tisíc korun měsíčně, což je na úrovni minimální mzdy a sedmi procent podpory rakouským kolegům. Dosud neoznámila, jak velkou částku má za tímto účelem k dispozici.

Výhodnější varianta bankrot

Přesto je nejpodivnější opatření, které má usnadnit tuzemským firmám přístup k záchranným úvěrům. Rakouská vláda uvolnila 9 miliard eur, aby mohla každému z menších podnikatelů garantovat 80 procent úvěru, který bude třeba k udržení cash flow. Jinými slovy – pokud podnikatel úvěr nebude schopen splácet, přejde tato povinnost na stát. Babišův kabinet zatím nedal na podporu úvěrů ani korunu z rozpočtu, chce však využít 20 miliard korun z evropských fondů. Zatím vyhlásil program Covid 1, kde si může podnikatel půjčit s ročním odkladem splatnosti, ručí však celým svým majetkem. Program Covid 2 zase slibuje garance na 80 procent úvěru od komerčních bank. Garance však trvá jen tři roky, a pokud podnikatel nebude splácet, bude záležet na bance, jak s ním naloží.

Pro mnohé podnikatele může být v této situaci výhodnější vyhlásit bankrot, protože při něm aspoň bude možné prodat majetek, místo toho, aby posloužil jen k částečnému pokrytí dluhů. Pokud chce člověk podnikat, může začít po odeznění krize od čistého stolu.

V nejbližší době bude na trhu k dispozici spousta firem k prodeji hluboko pod cenou. Čím déle bude trvat karanténa, tím jich bude více. Proto ani apokalyptický výhled odborů, že se majetkové poměry v zemi radikálně změní ve prospěch silných hráčů, nemusí být úplně přehnaný. Samozřejmě tato úvaha platí za předpokladu, že se pravidla pro podporu firem nezmění k lepšímu.