Česká veřejnost je odkojena investigativními texty o tom, kdo z veřejných činitelů neoprávněně jezdí autem s majáčkem – na tom se v 90. letech budovaly novinářské kariéry. Takže není překvapivé, že vzbudila jistou pozornost celkem nedůležitá věc, že aktivista Kryštof Stupka cestuje vládním letadlem na klimasummit v Káhiře, jak se pochlubil na svém Twitteru. Vozí se zadarmo vládním speciálem? Anebo je členem vládní delegace? Úřad vlády mlčí!

Epizoda byla nakonec užitečná a vůbec ne malicherná. Ukázalo se, že Stupka se protekčně nevozí jen tak – kategorii modrý majáček můžeme odložit. Není ani vládním delegátem. Jel coby mladý delegát ČR do OSN. A jak to souvisí s jeho hlavním předmětem zájmu a zdrojem známosti, což jsou požadavky LGBTQ+ lidí?

To už je teď méně záhadné poté, co řada médií převzala zprávu britského Telegraphu, že Greta Thunbergová oznámila, že jejím cílem není klima, ale politika: Chce změnit „systém definovaný kolonialismem, imperialismem, útlakem a genocidou takzvaného globálního severu za účelem akumulace bohatství, který stále utváří náš světový řád“. Až na to, že to není nové. Už v roce 2019 jsme v textu, který Thunbergová napsala se dvěma dalšími aktivistkami pro Project Syndicate, mohli číst: „Klimatická krize není jen věcí životního prostředí. Je to krize lidských práv, spravedlnosti a politické vůle. Vytvořily a poháněly ji koloniální, rasistické a patriarchální systémy útlaku. Musíme je všechny demontovat. Naši političtí vůdci se už nemohou dál vyhýbat své odpovědnosti.“

To je první užitečný výstup. Aktivisté, kteří získávají pozornost veřejnosti skrz přirozenou starost o krásy přírody a životní prostředí, jsou ve skutečnosti neobolševici. Oni nechtějí jen, abychom měli dražší energii a hůř se nám žilo. Chtějí daleko víc.

Druhý výstup, který je dobré si pamatovat, se týká institucí, jako je OSN. Stupka se pokoušel vstoupit do demokratické politiky tak, že kandidoval do pražského zastupitelstva na kandidátce koalice Solidarita. Ta získala asi dvě procenta, méně než třeba kandidátka Motoristé sobě. Ač odmítnut voliči, byl nicméně jmenován mladým delegátem ČR do OSN („po absolvování výběrového řízení“). A jako takový tam jménem OSN a ČR pronáší stanoviska. Vždy, když někde čtete, že „OSN doporučuje“, „zpráva OSN požaduje“, „svět se na summitu usnesl“ a podobně, připomeňte si, jak produkty této nejvyšší globální instituce vznikají. Nemají vyšší legitimitu než naše domácí instituce. Právě naopak.

Někteří lidé nezapomínají, například někteří Kanaďané. Většina lidí ráda pomalu zapomíná na covidovou pandemii i extrémy, k nimž se uchylovaly některé vlády. V Kanadě tehdy dorazil do Ottawy konvoj řidičů kamionů, kteří protestovali proti lockdownům. Kanadské vládě se jejich přítomnost v hlavním městě zajídala, obviňovala je z násilí a rasistických projevů a začala proti nim používat dost nestandardní prostředky včetně například omezení jejich bankovních účtů. Sáhla přitom k mimořádným pravomocem, jež jí dává tzv. zákon o mimořádných událostech, v podstatě stanné právo. Ten zákon ovšem nařizuje vládě po skončení zorganizovat nezávislé šetření, zda byl přiměřený a oprávněný. Předsedá mu soudce.

Zasedání komise a výslechy svědků jsou veřejné, a jak můžeme sledovat třeba na webu True North, nevyvíjí se to pro vládu dobře. Tak například náčelník ottawské policie připustil, že nedocházelo k žádnému násilí ve smyslu zákona, že násilná byla jen „atmosféra“. Jedna místní obyvatelka, která se na vládu obrátila s žádostí o zásah, připustila, že nebyla svědkem žádného násilí, jen o něm slyšela. Další občanka přirovnala atmosféru ve městě k jakémusi dystopickému televiznímu seriálu, nicméně i ona uvedla, že jen „měla pocit“, že by jí řidiči mohli něco provést. Navíc při výslechu právníkem řidičů přiznala, že jim řekla „Táhněte, odkud jste přišli“. Říct to přistěhovalci, byla by „zrušena“. Ale venkovanům si to říct troufla.

Není divu, že někteří lidé se po takovém zážitku zatvrdí a jsou pak patřičně nedůvěřiví, když tatáž vláda mluví o tom, že je třeba bránit svobodu a demokracii na Ukrajině.