Editorial Dalibora Balšínka

RasPutin v amerických volbách

Editorial Dalibora Balšínka
RasPutin v amerických volbách

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Je pochopitelné, proč američtí demokraté dva roky hráli ruskou kartu, tedy ovlivňování posledních prezidentských voleb Putinovým Kremlem. Jde o politický boj. Jako většina společenských elit neuměli přijmout vítězství Donalda Trumpa nad Hillary Clintonovou. Nepřijali realitu, a proto nedokázali pochopit, že postavili tak slabého kandidáta, kterého byl schopen porazit i pestrobarevný ukřičený newyorský developer a miliardář. Vysvětlení pro zatemnění mysli, že za vším stojí nový mocný RasPutin, lze najít i pro média; CNN, Washington Post nebo New York Times vyhovují novému mediálnímu trendu, kdy identifikace čtenářů s určitou ideologií, politikou, kampaňovitý boj proti jedné osobě začaly být víc než výpověď faktů. Zvlášť jmenované slavné listy na tom vydělaly.

Opozice vůči současnému prezidentovi je v nesmiřitelně rozdělené Americe silná a odpůrci Donalda Trumpa chtějí noviny, které proti němu systematicky bojují. Takové chtějí podpořit koupí předplatného, které NYT i WaPo utěšeně v posledních dvou letech skutečně roste. Po zveřejnění závěrečné zprávy zvláštního vyšetřovatele Roberta Muellera, ze které vyplývá, že se nenašly důkazy prokazující spolupráci Trumpova volebního týmu s ruskou vládou, splaskla jedna velká hodně nafouknutá bublina. Mueller a jeho tým sice našli několik kolaterálních obětí, ale spojení s ruským démonem neprokázali.

Zároveň nikdo nepopírá, že Rusové měli zájem průběh amerických prezidentských voleb ovlivnit, stejně jako v Evropě nepochybně usilují o destabilizaci vztahů v Evropské unii, mohou se radovat a povzbuzovat Žluté vesty ve Francii nebo různé nacionalistické strany napříč Unií, mohli mít zájem na brexitu, ale zásadní otázka zní, jaká je míra takového vlivu a jestli na počátku těchto fenoménů stojí Moskva. To zatím nikdo neprokázal. Vše je jen v náznacích, v teoretické rovině, již podporují jen nevýznamné operace typu, že se prokázalo, že Rusové vydali 250 tisíc dolarů na šíření hoaxů na sociálních sítích před prezidentskými volbami, tedy směšnou částku proti té, která se v předvolební kampani protočí. Známe to i u nás při popularizaci boje proti tzv. proruským serverům, který propagandu nezastavil, ale naopak ji účinně šířil. Nebýt všech těch bojovníků, tak by se o jejich existenci tolik nevědělo a živořili by si na okraji zájmu, kam taky patří. Vůbec módní rusofobie, vysvětlování rozličných společenských a politických problémů ruským démonem, je v zásadě nebezpečná a ve svých důsledcích oslabující demokracii. Ale až se skutečně někdy Rusům něco zásadního podaří ovlivnit nebo změnit, bude obtížné v té záplavě rusofobie rozpoznat, že už to přišlo.

Muellerova zpráva nepochybně Donalda Trumpa posílila, není ale jednoznačné, zda demokraty a jejich média oslabila. V rozdělené společnosti totiž nejde o fakta, ale o víru a přesvědčení. Ukázala také sílu amerického politického systému, který obrovský tlak médií a elit různého typu ustál a nepodvolil se mu.