Česko-čínská letecká společnost Smartwings, pod niž patří i České aerolinie, se snaží od státu získat peníze. Půjčkou, zárukou za ni nebo přímým kapitálovým vstupem státu. Ministři Babišovy vlády mlží. Každý říká a naznačuje něco jiného. Ministryně financí Alena Schillerová teď tvrdí, že je proti státní pomoci. Ještě před několika týdny naopak připouštěla, že by stát mohl do Smartwings přímo vstoupit.

Přičinlivý ministr průmyslu Karel Havlíček zase vypustil, že firma je strategická. A takovým by měl stát určitě pomoci. Když je něco strategického, tak to přece nesmí padnout. Nějak ale už nikdo nedokládá, čím Smartwings tak strategické jsou. Z ministrů nakonec vypadl jediný argument, že právě tato česko-čínská letecká firma zajišťovala před koronavirovou krizí třicet procent provozu na Letišti Praha. Na tom ale není nic strategického. Spojení mezi Prahou a destinacemi, kam SW létá, velmi rády převezmou jiné firmy. Už se přihlásil přímo šéf Ryanairu.

Letectví už je dnes vysoce konkurenční byznys. Žádná veřejná služba, kterou musí chránit státem opečovávaná firma. Do všech důležitých destinací z Prahy létá hned několik aerolinek. A třeba do Londýna roky vůbec žádná česká firma nelétala. Poté, co Jaroslav Tvrdík ještě jako šéf ČSA prodal v zoufalé snaze snižovat obří ztráty atraktivní přistávací práva na londýnských letištích. Mezi českou a britskou metropolí přesto létaly vždy minimálně čtyři firmy. Letenky na této trase patřily proto kvůli velké konkurenci k vůbec nejlevnějším.

SW nejsou ani náhodou strategické. Je to ale firma vysoce politického zájmu. Akcionářem je firma Unimex Jiřího Šimáněho, dlouholetého oddaného podporovatele Andreje Babiše. Proto se také detailní zpráva o navrhované vládní podpoře objevila na serveru Lidovky z Babišova koncernu Agrofert toho času zaparkovaném ve svěřenském fondu ovládaném jeho manželkou Monikou a právníky. Druhého akcionáře, čínskou státní firmu Citic Europe, tady zase zastupuje zmiňovaný Jaroslav Tvrdík. Prezident Česko-čínské obchodní komory, blízký přítel prezidenta republiky, který tady organizoval letecký most s čínskými rouškami. SW nejsou strategické, jsou ale vysoce politicky citlivé. Pomoc firmě je vrcholné politikum. S ekonomickou racionalitou nemá a nebude mít nic společného.

Kolem SW je tak rušno také proto, že se nevejde do žádného programu vládní pomoci. Ani do Covid plus, určeného velkým firmám nad pět set zaměstnanců. Ty můžou od státu získat garanci za úvěr až do dvou miliard korun. Ta záruka bude krýt 80 procent úvěru. Dalších 20 procent rizika nesou komerční banky. Bude velmi zajímavé sledovat, jaké firmy se v Covid plus objeví. Mohl by žádat třeba i Agrofert. Ten se, na rozdíl od SW, může podle pravidel kvalifikovat.

Lobbisté SW jistě mohou vytáhnout argumenty, jak všude jinde vlády aerolinkám masivně pomáhají. Německá vláda pomůže Lufthanse devíti miliardami eur (234 miliard korun). Francouzský kabinet Air France sedmi miliardami (182 miliard korun). Jejich záchranné balíky už schválila Evropská komise. Brusel je zjevně pomoci aerolinkám velmi otevřený. „Letectví je důležité kvůli pracovním místům a zajištění spojení. V koronavirové krizi hrály Air France zásadní roli při repatriaci občanů a transportu zdravotnických pomůcek. Tato francouzská vládní záruka ve výši sedmi miliard eur zajistí společnosti likviditu, kterou firma nutně potřebuje, aby následky koronavirové krize ustála,“ tvrdí komisařka pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerová.

Je zjevné, že Evropská komise, hlídající vládní zásahy do jednotného evropského trhu, je momentálně v povolování vládní pomoci, která ten trh křiví, velmi laxní. Už osmnáctého května oznámila Komise, že schválila 160 případů státní podpory firmám v celkové hodně 1,95 bilionu eur (50,7 bilionu korun, částka rovnající se výkonu české ekonomiky za devět let). Více než polovinu, 51 procent, z toho schválil Brusel Německu. Berlín tak svým firmám pomůže skoro jedním bilionem eur (26 bilionů korun, výkon české ekonomiky za více než čtyři roky). Dvojkou ve státních zásazích jsou Francouzi s podílem 17 procent na celkovém balíku evropské pomoci. Po nich následují Italové s 16 procenty, Britové se čtyřmi, Belgičané se třemi a Poláci se 2,5 procenta. Všechny ostatní země Evropské unie mají podíl na celkovém balíku státních zásahů do ekonomiky mezi 0,1 a 1,4 procenta. Včetně České republiky. Proti Němcům jsou to drobné.

Už z tohoto skóre se dá číst, že z koronavirové krize vystoupí i díky velmi masivním státním zásahům jako nejsilnější německé firmy. Budou mít sílu přebírat oslabené konkurenty z jiných zemí. Dá se čekat, že německá dominance v evropské ekonomice dále posílí.

V těchto dnech se jedná o masivním zvýšení přerozdělování v Evropské unii přes speciální fond New Generation EU, do kterého si chce Evropská komise na dluhopisech půjčit 750 miliard eur. Za dluhy ručí všechny členské země. Je to čistokrevný společenský evropský dluhopis, který Němci dlouhé roky přes tlak Francouzů a dalších jižních zemí tvrdě odmítali. Teď jsou ho připraveni schválit. Motivací k tomu překvapivému obratu může být právě i souhlas Bruselu s masivní státní pomocí německým firmám.