Na útoku rasistického extremisty, který v novozélandském Christchurchi zabil 50 lidí, není bohužel nic nového nebo překvapivého. Nový byl pouze způsob, jakým o sobě dal vědět. Masovou vraždu streamoval živě přes Facebook. Na chystané video však upozornil na jednom z nejtemnějších koutů internetu, na stránce 8chan. Zavítat na tuto stránku v hodinách po atentátu bylo jen pro opravdu silné žaludky. Rasisté a neonacisté tam oslavovali smrt desítek lidí.

Těch pár, kteří proti oslavám protestovali, činilo tak kvůli strachu, že takto otevřený výraz rasismu povede k zákazu stránky, což je pro 8chan velmi reálné nebezpečí. Novozélandská vláda oznámila, že samo vlastnění manifestu útočníka z Christchurche je trestné. Hrozí za to až desetileté vězení, za jeho další distribuci až 14 let. Zákony proti šíření nenávistných myšlenek existují v mnoha zemích, včetně většiny Evropy, a zvlášť v poslední době jsou hojně využívané. Je otázka, zda je to nejrozumnější taktika, zda to jejich myšlenkám nedá příchuť zakázaného ovoce.

I kdyby nezasáhly státní orgány, mohou zasáhnout soukromé společnosti. Tento osud potkal rasistický a antisemitský web The Daily Stormer. Tomu firmy poskytující hostitelské služby odmítly umístit stránku na svých serverech. The Daily Stormer se tak ocitl bez možnosti, jak se objevovat na internetu. Nakonec se přesunul na „temnou síť“, takzvaný dark net.

Internet lze rozdělit na tři části. První je povrchový internet. To je velká část webu, se kterou běžný uživatel přijde do styku. Jednoduše řečeno jsou to všechny stránky vyhledatelné Googlem. Druhou částí je takzvaný hluboký internet či deep web. Je to naprostá většina internetu, odhaduje se, že obsahuje až 99 % dat na webu. Nejde o žádné nekalé informace a stránky, je to ta část internetu, kterou nemůže prohledat Google. Takže například naše e-maily jsou součásti deep webu, stejně jako vládní data či interní komunikace velkých firem. Poslední částí je dark net, ve skutečnosti součást deep webu, ta připomíná normální internet, jen s tím rozdílem, že se k němu přes Google nedostanete a veškerá komunikace na něm je anonymní. Zde se podle veřejného mínění pohybují pedofilové, nájemní vrazi, teroristé, drogoví dealeři a další vyvrhelové. Je to část internetu, kde nevládne zákon a kde je možné úplně všechno.

Cibulové směřování

Nejčastějším, nejznámějším a nejjednodušším způsobem, jak se dostat na dark net, je software TOR. Ten se dá stáhnout na oficiálních stránkách a po nainstalování vypadá jako normální internetový prohlížeč typu Internet Explorer nebo Google Chrome. Na rozdíl od nich má dvě důležité funkce. Zaprvé dokáže zobrazovat skryté stránky s koncovkou .onion. Zadruhé umožňuje poskytovatelům velkou dávku anonymity. Když vyšlete signál ze svého počítače, TOR zašifruje vaši IP adresu a rozkaz pošle přes tisíce dalších počítačů na celém světě. Signál je potom velmi obtížně vysledovatelný zpět k uživateli. Tím vzniká normálními prostředky nedostupná síť, kde veškerá komunikace a všechny transakce probíhají anonymně.

TOR využívají miliony lidí na celém světě, většina ve vší počestnosti. TOR umožňuje anonymně brouzdat i po povrchovém internetu, uživatelé prohlížeč používají hlavně jako způsob, jak se skrýt před neustálým dozorem internetových gigantů.

Paradoxně technologie TOR vznikla jako tajný projekt vlády USA. Odtud pochází i název sítě. TOR je akronym původního kódového označení, totiž The Onion Routing (cibulové směřování). Cílem bylo vyvinout bezpečný systém komunikace mezi americkými vládními agenturami. V roce 2002 byl projekt zveřejněn a dán k dispozici. Od té doby se o něj stará neziskovka The Tor Project, kterou až z 80 % financuje americká vláda. Představitelé projektu se dušují, že přes finanční dary s americkou vládou nespolupracují na odhalování anonymity uživatelů.

Smyslem není dát prostor kriminálníkům a teroristům, ale poskytnout útočiště pronásledovaným po celém světě. Světová média, jako jsou známé deníky The Guardian nebo The New York Times, využívají TOR k bezpečnému přijímání tipů a dokumentů od whistleblowerů. TOR tak umožňuje organizovat protesty a demonstrace tam, kde jsou zakázané, umožňuje bezpečnou komunikaci mezi disidenty nebo obejití cenzury internetu. Stránky na TORu nemají stejné adresy jako stránky na World Wide Webu. Vypadají jako nesouvislá změť čísel a písmen, která má vždy koncovku .onion. Adresa pro server SecureDrop, který slouží k ukládání dokumentů od whistleblowerů, vypadá takto: secrdrop5wyphb5x.onion. K orientaci pak slouží nejrůznější rozcestníky, jakési Zlaté stránky dark netu, kde jsou uvedeny dostupné stránky a jejich adresy. Odhaduje se, že na TORu je zhruba 100 tisíc stránek, zlomek oproti povrchovému internetu, jehož velikost přesahuje 1,5 miliardy stránek. Stránky TORu denně navštíví asi dva miliony lidí.

Podle Jamieho Bartletta, novináře, který v roce 2014 vydal knihu The Dark Net: Inside the Digital Underworld (název by se dal přeložit do češtiny jako Dark Net: Uvnitř digitálního podsvětí), na každou pochybnou stránku na TORu připadá minimálně jedna, která se snaží konat dobro. I americká vláda zdůvodňuje podporu projektu tím, že „pomáhá obhájcům demokracie v autoritářských zemích“.

Ta nelegální polovina na sebe přirozeně strhává mnohem větší pozornost než ta prodemokratická. Zdaleka největším nelegálním segmentem sítě TOR je obchod s drogami. Odhaduje se, že až 15 % všech stránek, které jsou na TORu, se zabývá právě obchodem s narkotiky. Většina těchto stránek se vzhledem neliší od normálních nákupních portálů, jako je třeba Amazon. Mají propracovaná loga, přehledné uživatelské prostředí, „košíky“, zákaznická centra, hodnocení prodejců, reklamy a sociální výzvy. Bartlett popisuje jednoho prodejce, který se zaručuje, že jeho kokain nepochází od kolumbijských drogových baronů, ale od guatemalských farmářů, a slibuje, že 10 % výdělku investuje zpět do guatemalského venkova. Je to drogový fair trade. Díky přímé konkurenci a systému hodnocení bývají drogy na dark netu podle expertů čistší, kvalitnější a levnější než produkt, který se prodává na ulici. Základním platidlem je bitcoin. Je to fungující libertariánský sen.

Dvacet tisíc dolarů denně

Taktéž je to velmi dobře vydělávající sen. Nejznámější z těchto stránek, Silk Road, vznikla v únoru 2011. V červenci celkový objem plateb dosáhl 1,2 miliardy dolarů. Asi 4 tisíce prodejců obsluhovaly 150 tisíc zákazníků. Šéf stránky, známý jako Dread Pirate Roberts, vydělával na komisích 20 tisíc dolarů denně. Příběh Silk Road však ukazuje, že ani na dark netu si zločinci nemohou být jisti před policií. V říjnu 2013 FBI v San Francisku zatkla devětadvacetiletého Rosse Ulbrichta a obvinila ho, že je oním tajemným Pirátem Robertsem. Místo webu Silk Road se objevilo oznámení, že stránka byla zabavena federálními úřady. Ulbricht dostal doživotí.

Jenže když úřady dokážou zlikvidovat na dark netu jedno kriminální centrum, rychle ho nahradí jiné. Místo Silk Road se do půl roku objevila Silk Road 2.0. Ta navázala na úspěch své předchůdkyně. V době největší slávy měla 150 tisíc aktivních uživatelů a měsíční obrat 8 milionů dolarů. V listopadu 2014 rozsáhlá mezinárodní operace, na které spolupracovala FBI s evropskými protějšky, zrušila i tuto stránku a organizátoři putovali do vězení. Znovu ji rychle nahradila jiná. Dark net se učí. Nové obchody jsou víc decentralizované, méně závislé na centrální autoritě, infiltrace policie a zrušení celé stránky je tak složitější.

Ještě mnohem více znepokojujícím trendem na dark netu je růst dětské pornografie. V březnu 2014 se nejpopulárnějšího rozcestníku, známého jako Hidden Wiki, zmocnili na tři dny hackeři. Podle jejich dat rozcestník za tu dobu navštívilo zhruba 100 tisíc lidí. Každý desátý směřoval na stránky s dětskou pornografií. Podle stejných hackerů mezi 29. červencem a 27. srpnem 2013 skryté stránky TORu zaznamenaly 13 milionů návštěv, z toho 600 tisíc na stránky s dětskou pornografií. Stejně jako v případě obchodníků s drogami policie rozhodně nespí. V červenci 2013 irská Garda na žádost FBI zatkla sedmadvacetiletého Erica Eoina Marquese. Ten vlastnil jeden z největších darknetových serverů, který hostil i většinu stránek s dětskou pornografií. Po jeho vypnutí takřka veškerá dětská pornografie z TORu zmizela. Stejně jako u drogových serverů se však rychle obnovila. Pokaždé, když policie zasáhne a jednu z těchto děsivých stránek vypne, ihned se objeví další, které ji nahradí.

Dark net se taktéž využívá k praní špinavých peněz. To probíhá přes bitcoiny. Problémem bitcoinu, stejně jako většiny ostatních kryptoměn, je zanechávání digitální stopy. Proto existují „míchačky“, do kterých lidé vloží své bitcoiny a ty je přerozdělí. Uživatel nedostane zpět „své“ bitcoiny, nelegální platba je potom k němu teoreticky nevysledovatelná.

Je nepochybné, že dark net používají k bezpečné komunikaci islamisté, rasisté, neonacisté, drogoví dealeři, pedofilové a další pochybná individua. Podle některých je to i místo, kde lze objednat vraždu. Na rozdíl od všech ostatních zločinů zde chybějí přesvědčivé důkazy, že se tak opravdu děje. TOR připomíná, že zločin si vždycky najde skulinu. A kdyby tato síť začala být regulována, internetové podzemí se přesune jinam. Alternativy již dnes existují.