Pokušení zakládat nové strany a hnutí v Česku zjevně nemá hranice. Jako by si to každý, kdo se stane viditelnější veřejnou figurou, potřeboval zkusit sám za sebe. Teď neodolal Mikuláš Minář, zakladatel hnutí Milion chvilek pro demokracii, které na Letenskou pláň přivedlo nejvíc demonstrantů za posledních třicet let. Až dvě stě padesát tisíc lidí různých názorů, generací a společenského postavení v červnu 2019 dokázal spojit odpor proti Andreji Babišovi. Jeho gigantickému střetu zájmů a zneužívání moci. Minář a jeho lidé tehdy přesně vystihli atmosféru doby, kdy u předsedy vlády kulminoval jeden problém vedle druhého. Od podivně zastaveného trestního stíhání kvůli dotačnímu podvodu velkého rozsahu na Čapím hnízdě po atak Evropské komise kvůli zneužívání bruselských dotací.

Síla, kterou se za sebou chvilkařům v čele s Minářem podařilo soustředit, vedla spoustu lidí k úvahám, že je to obrovský politický kapitál, který by měl někdo nějak využít. Jen pořád nikdo nevěděl jak. Žádná velká repríza už se s výjimkou připomenutí třiceti let od 17. listopadu 1989 nekonala. Všechny další pokusy lidi nějak spojit už vedly do ztracena. Ukazovalo se, že s výjimkou odporu k Andreji Babišovi (a Miloši Zemanovi) není nic, co by chvilkařské publikum spojovalo. Názory byly příliš odlišné. Zájmy šly proti sobě. Ta síla, která spojovala, byl jen ten Antibabiš. Jenže žádný projekt s politickým potenciálem nemůže být jen proti něčemu, musí být taky pro něco. Vedle ostré a efektivní negativní kampaně a ukazování na zvrhlost poměrů, což se chvilkařům v čele s Minářem v určité době dařilo, musí být také něco, co spojuje. Za čím by lidi měli jít.

Tou kombinací se v roce 2013 vyšvihl k moci Andrej Babiš. Obří negativní kampaní ukazoval zemi Matrixu a Palerma, kde vládnou kmotři, od nichž ji on, úspěšný a bohatý podnikatel, kterého nikdo nemůže zkorumpovat, přišel očistit. Kromě toho se také snažil nabízet projekt Řídit stát jako firmu. Všechno mělo klapat jako Agrofert. Bez byrokracie, zbytečných průtahů. Když dnes sledujeme, jak moc Andrej Babiš jako krizový manažer selhal v pandemii čínského koronaviru, působí projekt Řídit stát jako firmu jako parodie.

Milion chvilek ale tu nabídku pro voliče, proč by za ním měli jít jako za politickou silou schopnou hájit jejich zájmy, neměl. Nenaplňoval víc než touhu věčných politických turistů hledajících stále nové projekty.

Od začátku se ale čekalo, kdo dokáže pozornost, kterou chvilkaři přitáhli, nějak politicky osedlat. Naplnit ji aspoň nějakým obsahem a projektem, který by se dal nabídnout voličům. Od začátku se hlásil Jan Čižinský. Úspěšný starosta Prahy 7, který dokázal proti vlastní straně KDU-ČSL, z níž vzešel a za niž je poslancem, postavit konkurenční spolek Praha sobě a s ním to dotáhnout na jednu ze tří koaličních sil ovládajících Prahu. Už před řadou měsíců se jen tak lehce zmínil, že s Mikulášem Minářem a tím, co táhne za sebou, politicky koketuje. Že uvažuje o jakési celostátní alternativě Prahy sobě ve stylu Česko sobě, které by chtěl stavět na lokálních politicích.

Den před uzávěrkou tohoto vydání Týdeníku Echo Mikuláš Minář oznámil, že vstupuje do politiky. S ambicí dát dohromady hnutí, se kterým půjde do parlamentních voleb příští rok na podzim. Partnerství Čižinského zatím jen naznačil. Konkrétní informace prý přijdou během pár dní. Minář se hned na začátku brání argumenty, že by přicházel tříštit už tak roztříštěnou opozici. Chystá se prý voliče lovit jinde. Mezi lidmi, kteří se dnes o politiku nezajímají, volit nechodí. Myslí si také, že by mohl přetáhnout některé voliče, kteří opouštějí Andreje Babiše.

Zatím neřekl, čím chce ty voliče oslovovat. Jakou jim dá politickou nabídku a v čem bude jiná. Zásadní problém opozice je dnes ve dvou věcech. První je roztříštěnost a druhá jasný plán, jak a kam zemi vést. Zatímco za Andrejem Babišem stojí jednolitý blok, opoziční strany už mají za sebou výrazně víc voličů. Jenže je nikdo neumí dát dohromady. Zatím není jasné, v čem bude projekt Minář-Čižinský jiný než to, co už je na politickém trhu.