S právě startujícím evropským šampionátem se můžete vydat na prohlídku těch nejzajímavějších stadionů napříč starým kontinentem, které se díky stále rostoucí prestiži fotbalu stávají nepřehlédnutelnými dominantami svých měst.

Lucerna

Měl to být zbrusu nový fotbalový areál jednoho z největších favoritů letošního mistrovství Evropy. Dáno bylo jeho přesné umístění na severním okraji Bruselu i navrhované řešení elegantního bílého solitéru obtočeného červeným pruhem, který odkazoval na přezdívku belgického národního týmu Rudí ďáblové. Z velkých plánů se ale časem stala politická blamáž a celý projekt ztroskotal ještě před položením základního kamene – Belgie tak nakonec přišla o spolupořádání šampionátu a evropští fotbalisté i fanoušci o sportoviště, které by ještě během zápasů dýchalo novotou.

Letošní šampionát je jiný než všechny předcházející – hraje se hned v jedenácti městech jedenácti států, takže bylo možné využít již existující sportovní areály. Jediným novým stadionem postaveným právě při příležitosti Eura 2020 (turnaj byl o rok odložen kvůli pandemii, letopočet v názvu ale zůstal stejný) je budapešťská Puskás Aréna, která ale svým architektonickým zpracováním zrovna dvakrát nevyniká.

Tu nejvyšší kvalitu servírují jinde. Z novějších fotbalových stadionů vybraných pro evropské mistrovství vyčnívá v první řadě ten, který znají všichni, kdo pozorují okolí při jízdě dálničním tahem na Mnichov. Nepřehlédnete ho především po setmění, kdy se z něj stává zářivá lucerna upozorňující na probíhající utkání – fasádu stadionu totiž pokrývá nespočet polštářků z nafouknuté plastové fólie, které se zároveň zbarvují do barev podle domácího týmu. Stadion podle návrhu světoznámého švýcarského studia Herzog & de Meuron stojí stranou Mnichova, aby se do něj fanoušci snadno dostali, ať už cestují odkudkoli, s městem jej propojuje nově zbudovaná linka metra a součástí sportoviště je také největší parkoviště v celé Evropě: pro deset tisíc automobilů. Výstavba areálu probíhala mezi lety 2003 a 2005, a pokud se ptáte na cenu, vězte, že náklady se pohybovaly kolem sedmi miliard korun.

Pod tiárou

Tím vůbec nejdůležitějším dějištěm celého šampionátu ale bude legendární stadion v londýnském Wembley, kde se odehraje finále. Pro pořadatele to byla vcelku jasná volba – v Evropě bychom stěží hledali významnější (nejen) fotbalový stadion, svou roli hrál bezesporu taky fakt, že stojí právě v kolébce fotbalu. Současná podoba stadionu je výsledkem velmi nákladné akce pod vedením jedné z největších architektonických kanceláří planety, již vede sir Norman Foster. Nový stadion téměř za třicet miliard korun nahradil původní sportoviště z dvacátých let minulého století s dvojicí ikonických bílých věží, jejichž demolici nesl těžce nejeden Angličan. S kapacitou devadesáti tisíc diváků jde po barcelonském Camp Nou o druhý největší stadion Evropy. Význam stadionu pro celý národ signalizuje ale především obří ocelový oblouk s výškou sto třicet tři metrů, kterým by bez problémů projelo i Londýnské oko. Díky této velkolepé tiáře se stadion ve Wembley stal jednou z dominant metropole, oblouk upozorňuje na sportoviště na míle daleko.

Architektura fotbalových stadionů odráží kromě aktuálních vymožeností stavitelství v první řadě také multimiliardový byznys, který se kolem tohoto sportu točí. Nejde tak jen o promyšlené řešení infrastruktury schopné obsloužit v jeden moment desetitisíce lidí a zajistit přitom fanouškům maximální komfort a požitek ze hry, stadiony mají také za úkol na první pohled zdůraznit postavení klubů a jejich majitelů. Stále víc se při jejich navrhování dbá také na udržitelnost, aktuálním trendem je třeba používání dřeva (v Anglii se připravuje první stadion na světě s kompletně dřevěnou konstrukcí) a hlídání uhlíkové stopy staveb. Ani sebezelenější řešení ale nedokážou spasit zcela nesmyslné podniky jako v případě mistrovství světa, které se příští rok odehraje na zelených trávnících uprostřed katarské pouště. O tom ale až jindy.