Slabosti a úzkosti Andreje Babiše

Slabosti a úzkosti Andreje Babiše

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Za pár dní uteče půl roku od vyhlášení parlamentních voleb, a země stále nemá vládu s důvěrou Poslanecké sněmovny. Andrej Babiš sice ukazuje silnou touhu po moci, ale nebyl schopen najít partnery, se kterými by sestavil vládu a své touhy mohl realizovat. Tato neschopnost také odkrývá, že v okamžiku, kdy to má být on jako premiér, jako člověk, jenž má vyjednat podporu pro svůj kabinet, selhává a předvádí slabá místa. Andrej Babiš je povahou predátor, nevyjednává, ale ovládá, ve své byznysové kariéře nehledal partnery, protože jeho cílem bylo vždy konkurenci ovládnout a dominovat. Mohl používat metody, které se nikdy na veřejnost nedostaly a veřejnost je nikdy neposuzovala. Po léta se choval jako nekompromisní obchodník, neustále měnil postoje, přizpůsoboval je své aktuální situaci a nikdy se nemusel doprošovat podpory veřejnosti nebo třetích stran. Politika je ale jiná a řídí se jinými pravidly. Navíc nezískal pro své hnutí dostatek hlasů, aby se z něho stal hegemon na politické scéně, a musí vyjednávat. Musí najít společnou řeč se silným prezidentem a dalšími potenciálními koaličními stranami. Andrej Babiš toho ale chce moc najednou – a nemá na to.

Potřebuje přízeň a podporu Miloše Zemana, jenž otevřeně zastává zájmy Kremlu. Andrej Babiš ale touží po uznání na Západě, potřebuje vypadat dobře před Bruselem, odkud do jeho Agrofertu, toho času ve svěřenském fondu, plynou miliony eur. Chce taky selfíčka s nejvyššími představiteli Spojených států amerických. Andrej Babiš si sice pro orientaci České republiky vybral dobře a jeho ministr vydal ruského hackera Nikulina do Ameriky, ale nemůže čekat, že tím potěší Miloše Zemana, který kvůli tomuto rozhodnutí vypadá v Kremlu jako pitomec. A to Miloš Zeman, v tuto chvíli nejsilnější hráč na hřišti, nemá rád. Takové ponížení umí pěkně potrestat.

Andrej Babiš si určitě nezískal prezidentovy sympatie, když se polekal hlasu ulice a několik hodin po skončení třicetitisícové demonstrace porušil dohodu s komunisty a nechal padnout jejich šéfa pro kontrolu GIBS, komunistu Ondráčka nebo Vondráčka… Oba mi splývají zjevem, vystupováním i intelektuálním potenciálem.

Andrej Babiš také odkryl, z čeho má strach. Že mu záleží na tom, co si o něm veřejnost myslí, že touží po uznání, že chce být milován. Tím ale poklesl v očích Miloše Zemana, který stejně jako Václav Klaus nikdy ulici neustoupil – a to mohl být Václavák plný. Zeman nemá rád zbabělce, slabochy pohrdá a tuto falešnou strunku šéfa hnutí ANO si ještě vychutná.

Zdaleka nejde jen o prezidenta, rozladění jsou i komunisti, kteří nejsou v polistopadové historii zvyklí na nedodržování dohod. I Václav Klaus po svém prvním zvolení prezidentem pozval tehdejšího předsedu stalinistického typu Miroslava Grebeníčka do Lán, aby z balkonku rezidence českých prezidentů zamával do objektivu fotografů. Navíc Andrej Babiš je, a to řekněme otevřeně, zcela pochopitelně vystrašený z toho, co předvedl při získávání evropských dotací pro svůj „nejlepší projekt“ – farmu Čapí hnízdo. A proto nechce pustit nikoho cizího na ministerstvo vnitra a na to konto je schopen obětovat jakoukoli politickou dohodu.

Demokraticky smýšlející lidi sice může Andrej Babiš děsit, ale zcela iracionálně jim může být nadějí emoční labilita šéfa ANO a nakonec se může stát, že dvě zla se vyruší, protože strýček Váňa z Pražského hradu, i když se to nezdá, je pořád ve formě. Uvidíme, co přinese nový týden.

10. dubna 2018