Postava sériového vraha je v popkultuře posledních desetiletí důkladně „promrskaná“, k vyprávění o ní patří i povinné prvky - hon, během něhož vyšetřovatel zoufale hledá jehlu v kupce sena, temná fascinace, již v něm kauza vyvolává a vede ho třeba i k úvahám o tom, do jaké míry se sám mordýřovi podobá, vraždy zobrazené způsobem hraničícím s fetišizací... A nakonec i postava zabijáka - temné záhady, často v něčem až nadlidského, nadprůměrně inteligentního, nepochopitelného.

Třídílná britská minisérie Des je v tomhle kontextu osvěžující - konvenci vyprávění o sériových vrazích se v mnoha ohledech vymyká, popisuje také historii, která prefabrikovaným představám současnosti v mnoha ohledech neodpovídá. Dennis Nilsen byl sériový vrah, mezi roky 1978 a 1983 zavraždil nejméně dvanáct mužů. Většinou to byli lidé z okraje společnosti, bezdomovci a narkomani, jež nikdo nepostrádal nebo jejichž zmizení policie nepřikládala váhu. Pozval je k sobě domů, popíjel s nimi, s některými se pomiloval a pak je uškrtil, s jejich těly pak několik dní v bytě žil, sledoval v jejich společnosti televizi a podobně, pak se jich zbavil. Londýnská policie o existenci sériového vraha ve svém rajonu neměla tušení. Nilsen byl odhalený náhodou, možná z vlastní iniciativy - stěžoval si na ucpaný odpad v bytě, údržbář zjistil, že trubky jsou zablokované částmi lidských těl. Vrah se okamžitě přiznal, policie pak musela vypátrat totožnost jeho obětí, Nilsen si nepamatoval jejich jména (odsouzený kvůli tomu byl jen za šest vražd), ve vězení ho navštěvoval spisovatel Brian Masters, který později publikoval vrahovu biografii. Před velice sledovaným soudem musela obžaloba zmařit Nilsenovu snahu být prohlášen za duševně chorého a prokázat, že si vraždy plánoval - byl to těžší úkol, než se na první pohled zdá.

Třídílná minisérie z produkce britské ITV je solidně provedené dokudrama, úsporně a přesvědčivě evokuje atmosféru Londýna před čtyřiceti lety. Začíná vrahovým zatčením. Hlavní postavou je policista Peter Jay (Daniel Mays), velice „normální“ chlapík, který jen chce dělat svou práci. Nemá to jednoduché - nejenom kvůli tomu, že Nilsenův případ je ve všech ohledech abnormální. Kauza má ale taky politickou dimenzi - pro policejní sbor je ostudná, vyšetřování se prodražuje, obviněný střídavě spolupracuje a nespolupracuje. K té procedurální rovině se přidávají portréty přeživších obětí a pozůstalých po zavražděných a samozřejmě také podobizna pachatele a také jeho vztahu se spisovatelem Mastersem. Těch témat je hodně a tři plus minus čtyřicetiminutové díly nestačí, aby byla zpracována skutečně zevrubně. Nemusí to nutně působit jako autorské selhání, v minisérii Des je možné vidět pokus zpracovat velice makabrózní téma tím nejcivilnějším možným způsobem, nepřipravit „true story“ o její pravdivosti tím, že by byla tlačena k efektním odhalením a velké katarzi - prostě se to všechno nějak stane a život jde dál, aniž jsou věci „předpisovým způsobem“ uzavřeny.

Největším tahákem Des je samozřejmě postava Denise Nilsena, známý herec David Tennant ho hraje velice dobře, je v něčem magnetický, aniž by sklouzával k obligátnímu hereckému koncertu. Nilsen v jeho podání je nečitelná postava: inteligentní a arogantní chlapík (nikoli však nějaký génius zla), politicky angažovaný, také velmi ublížený a „nepochopený“, nejenom okolím, ale i sám sebou; při výslechu říká, že se vydal spravedlnosti, aby konečně pochopil, proč dělá, co dělá - i to ale může být jen jedna z jeho etud, Nilsen je - nijak překvapivě - dost nedůvěryhodná figura. K odpovědi na tu velkou otázku Proč? minisérie nedospěje. Je také otázka, jestli nějaká vyčerpávající a jasná odpověď existuje. V jedné scéně Nilsen naznačuje, že jeho motivem byl strach ze samoty, z toho, že lidé odcházejí. Vyčerpávající to vysvětlení jistě není, ale může působit jako blízké pravdě - i díky tomu, že do základu čehosi nepochopitelně morbidního umísťuje tu nejvšednější lidskou zkušenost.

Des (Velká Británie, 2020), režie: Lewis Arnold, scénář: Lewis Arnold, Luke Neal, hrají: David Tennant, Daniel Mays a další, dostupné na HBO.