To, že bývalý ministr zdravotnictví Adam Vojtěch bude za své služby odměněn postem velvyslance ve Finsku, přijímáme zpravidla už jen s úšklebkem. Někteří včetně opozičních politiků pro něj projevují jakousi slabost. Je neuvěřitelné, jak daleko vás dovede v politice nevinný kukuč. Vojtěch patří v systému Babišova vládnutí k tomu absolutně nejhoršímu. A to, že byl odměněn diplomatickou sinekurou, zatímco jiní opotřebovaní slouhové nedostali nic, jen potvrzuje, jak cenné služby Vojtěch oligarchovi při jeho destrukci země prokázal.

Adam Vojtěch si vytvořil image jako „ten slušný“ z Babišova týmu. Vždyť uměl uznávat chyby a omluvit se za ně.

Například se omluvil za to, že na konci léta podcenil varovně stoupající počet infekcí koronavirem v populaci. Tedy on navrhl určitá opatření, ale přišel s nimi na vládu, kde mu je Babiš hodil na hlavu. Tehdy, připomeňme si, byla doba, kdy premiér obviňoval opozici, že chce stále řešit covid, místo aby řešila zahrádkářský zákon. Tak se Vojtěch distancoval od svých podřízených, od nichž doporučení vzešlo. „Nejsem si vědom žádného podpásového útoku,“ reagoval svatouškovsky.

Ale to byl klíčový moment, bod zlomu, kdy se rozhodlo o tom, že jsme dnes tam, kde jsme. Na něm se v krystalicky čisté podobě dá ukazovat populistické vládnutí. Udržet zemi otevřenou do podzimních voleb za každou cenu. A pak se klidně omluvit, klidně i ve velkém projevu v Poslanecké sněmovně.

Ještě předtím se Vojtěch omluvil občanům Moravskoslezského kraje. A ještě předtím se omluvil lékařce, kterou obvinil, že nešikovně odebírala vzorky při testování. Potřeboval ji obvinit proto, aby zakryl neschopnost státní instituce, která odmítla testovat muže, jenž se pak ukázal být pozitivní. Ale omluvil se. Premiér mu tehdy dal přímo na tiskovce školení v tom, jak shazovat vinu na někoho jiného. Je to po zásluze jeden z virálních momentů Babišova vládnutí.

Proč po zásluze? Protože zachycuje důležitou součást Babišovy metody vládnutí, a tou je sběr potenciálně kompromitujících informací, tak, abychom na každého něco měli.

Vojtěch je s tím velmi dobře seznámen, protože tak vystoupal nahoru. Na ministerstvo postoupil z funkce tajemníka Babiše ještě jako ministra financí. V reportáži serveru iRozhlas je zachyceno, jakou práci pro něj dělal. Využíval služeb trestně stíhaného šíbra Tomáše Horáčka ke sběru informací. Například na manželku tehdejšího ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka, který ležel Babišovi v žaludku. Anebo informací o hospodaření veřejnoprávní televize. Informace od muže, jenž se přiznal k manipulaci se zakázkami pro nemocnice Bulovka a Na Františku, Vojtěch předával, jak opatrně přiznává, i Babišovi.

Babišovy výpady vůči Němečkovi vzbuzovaly tehdy v opozičně naladěných kruzích oprávněnou nevoli. A Česká televize je nyní jednou z hlavních bašt, na jejíž obraně před tlakem babišovsko-zemanovského tábora se občanská společnost sjednocuje. Kdyby dostal velvyslanecký post Luboš Xaver Veselý nebo někdo jiný z „hradního triumvirátu“ v Radě ČT, umíme si tu reakci představit. Když ho dostane Vojtěch, je to vlastně to samé.

Vojtěch si jistě v rámci své služby mnohé vytrpěl, přičemž za nejpotupnější moment můžeme považovat Babišovo vyjádření na rozloučenou. Premiér tehdy řekl, že si Vojtěcha oblíbil a že si mladého ministra vlastně vychoval. Což, vzpomeneme-li si, jak Babiš při svém podnikání využíval své potomky a jak zacházel se svým duševně nemocným synem, je spíš výhrůžka maskovaná jako pocta. Ale Adam Vojtěch jistě ví, co má dělat, aby to do těchto konců nedospělo.