Že folkový zpěvák Jaromír Nohavica složil a pak nazpíval jakousi naivní písničku, je asi nejmíň důležitá věc na světě. Proto jsou tímto tématem zavaleny sociální sítě a proto vyšlo na komentářových stranách už asi dvacet komentářů, rozborů a analýz. I já se tady řadím do procesí jarkologů či nohavicologů a také psychologů, historiků a muzikologů a folkloristů, abych přišel s vlastním výkladem, jak je to v demokratické zemi, pevné součásti západní civilizace, možné, že se něco takového vyskytlo.

Tak se nabídla právě raketa spadlá do Polska. A protože Nohavica je zpěvák, tedy písničkář, a ne politický komentátor, takže není povinen zjišťovat si všechny okolnosti, jak to bylo, tak se mu v hlavě vyrojila opravdu báječná pointa, že se zeptáme prezidenta USA. Haha, výborně, skoro to máme. Pak se to ještě nějak ohudební, ale na to je on profík, a věc je hotová. Je to neškodná volovina, to ví i pan Nohavica, ale také ví, že takové věci mají nejvíc úspěch, zároveň kolem toho bude rozruch, o ten se postarají ti, ze kterých si Nohavica nejspíš už dávno nic nedělá. Ví, že pro ně je ztracený případ, tak co by se žinýroval. Ve skutečnosti to Nohavicovi takhle nejspíš vyhovuje, je to přece pořád trochu rebel, třeba na Ostravsku určitě, jiné to stejně už nebude. Nabídne výtvor tedy na kanál paní Bobošíkové, která po tom okamžitě skočí, jinde už by mu to tak snadno nevzali, ne že by o něj nebyl zájem, ale špatně by se to pak vysvětlovalo. A je to. Nastane poprask, píšou se analýzy, připomíná se, jak šel kdysi s děvkou na pokoj a pro metál k Putinovi, z toho se pak vyvozuje, že skončil jako ztroskotanec a zaprodanec, který zesměšňuje naše spojenectví se Spojenými státy.

Dřív se tomu říkalo satira a sem tam ji museli snést i komunisti. A možná že takovouhle by i v některých obdobích snesli. Je to trochu divné, když s ní má nyní problém tolik demokratů. Jestli náhodou by se neměli oni někde zeptat. Ne u prezidenta USA, ale třeba u psychiatra.