komentář ondřeje Štindla

Tichý odchod hvězdy

komentář ondřeje Štindla
Tichý odchod hvězdy

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Američany různých přesvědčení i barvy pleti zasáhla koncem minulého týdne nečekaná a smutná zpráva zemřel populární herec Chadwick Boseman, bylo mu teprve třiačtyřicet let, poslední čtyři roky se léčil s rakovinou, kromě jeho nejbližších o tom nikdo nevěděl. K jeho odchodu se vyjadřovali i lidé, kteří ke světu filmu nemají moc blízko, Chadwick Boseman byl totiž hvězda v něčem atypická.

Ve filmech často hrál významné postavy historie černé Ameriky, sportovce Floyda Littla a Jackieho Robinsona, prvního hráče černé pleti, který se prosadil na nejvyšší úrovni amerického baseballu, prvního černošského soudce Nejvyššího soudu Thurgooda Marshalla. A taky T’Challu, hlavní postavu komiksového filmu Černý panter, krále skryté africké země Wakanda, v níž se tradice spojuje s moderní technikou.

Snímek byl velice úspěšný, první blockbuster s prakticky výhradně černošským obsazením. Chadwick Boseman zároveň mohl působit jako člověk ze staré školy, vedl život, o kterém by se asi dalo říct, že byl příkladný – tvrdě pracoval, nedopouštěl se žádných excesů (byl hluboce věřící), když za roli v  Černém panterovi dostal od MTV cenu pro  nejlepšího hrdinu , předal ji na pódiu Jamesi Shawovi, který se hrdinsky zachoval ve skutečném životě. A taky – ne že by zrovna tohle bylo to nejpodstatnější – mu to hodně slušelo.

V něčem neodpovídající duchu doby byl i ten jeho skon. Odešel v době, kdy se za správné a zdravé považuje, aby lidé mluvili o svých problémech, žili jaksi transparentně. A třeba svou veřejnou otevřeností povzbuzovali jiné, kdo strádají podobně. Ale nejde jenom o tenhle druh altruismu, předpokládá se, že veřejně známý člověk o sobě bude mluvit, protože každý je přece svoje největší téma a měl by být přesvědčen, že právě o sobě toho má světu hodně co říct.

Boseman o svojí nemoci nemluvil vůbec, rakovinu přitom měl už v době natáčení a uvedení Černého pantera. Nesdílel podrobnosti o svém „boji s nemocí, jak se říká, nedělal z ní veřejnou záležitost. A po hercově odchodu tohle zjištění přivedlo hodně lidí k tomu, že zesnulého respektovali ještě víc. Ideál nemluvného silného muže se často má za překonaný, někdy dokonce „toxický. Chadwick Boseman ukázal, že tenhle ideál – dojde-li naplnění – je stejně úctyhodný jako dřív. Že stoické odhodlání tváří v tvář životním strázním může přinést snad i něco naplňujícího tomu, kdo je ho schopen, a inspirativního pro lidi, kteří tu po něm zůstanou. Že ta schopnost nemluvit nemusí být přežitek, projev žádného vnitřního nedostatku, ale taky hodnota.

 

4. září 2020