Čtyři dny před volbami nikdo v Británii netuší, jak mohou dopadnout. Nejrůznější průzkumy přidělují konzervativcům volební náskok mezi 6 a 15 procentními body před druhými labouristy. To je rozdíl mezi jasnou konzervativní většinou a volebním patem, který by nejspíše znamenal menšinovou vládu labouristů. Navíc průzkum společnosti YouGov ukazuje, že nějakých 13 % voličů stále není rozhodnuto, koho volit, a v průzkumu Ipsos Mori 40 % voličů připouští, že by ještě mohli změnit názor. V noci ze čtvrtka na pátek se tak může ukázat, že všechno je úplně jinak. Přesto volební kampaň ukázala jednu důležitou věc, a to, že všechny hlavní partaje mají velké problémy.

Největší má zjevně Labouristická strana. Za normálních okolností by měla dominovat. Konzervativci jsou u vlády již devět let a jejich potenciál se již značně vyčerpal. Navíc jejich vládnutí je značně chaotické, vyvolání brexitu, zbytečné volby v roce 2017, které vyhráli s odřenýma ušima, tragické období Theresy Mayové, kdy se vláda potácela od politické krize k politické krizi. Voliči by správně měli nadšeně sahat po novém týmu.

Jenže to by v čele strany nesměl stát Jeremy Corbyn. Jeho přátelení se s teroristy a koketování s antisemitismem ho činí nevolitelným pro řadu voličů. Navíc labouristé představili značně radikální volební program, který obsahuje znárodnění klíčových odvětví, rušení soukromých škol a expanzi státu. Corbyn slibuje, že daně se zvýší pouze pro 5 % nejbohatších, nikdo tomu ale nevěří. V rozhovoru pro BBC nakonec byl nucen přiznat, že hlouběji do kapsy si sáhnou všichni. Ve stejném rozhovoru také dokázal, že jeho chápání ekonomiky je značně vratké. V otázce brexitu chtějí druhé referendum. To odpuzuje tradiční voliče z dělnické třídy. Ti jsou pro brexit a Corbyna nepovažují za patriota, 48 % „working class“ voličů to hodlá hodit toryům. Labouristům jen 31 %.

Labouristé sice od vyhlášení voleb v průzkumech stoupají, ale je to na úkor liberálních demokratů. Za labouristy se tak pomalu šikuje volební blok remainerů, těch, kteří chtějí zrušit brexit.

Jenže Corbynův radikalismus nejspíše odlákal i spoustu potenciálních konzervativních zastánců setrvání v EU. Jak napsal jeden anglický komentátor, „toryovští remaineři zjistili, že jsou víc toryové než remaineři“.

Labouristickou mizerii dokazuje fakt, že nikdo nepředpokládá, že by mohla získat absolutní většinu.

Konzervativci jsou na tom lépe. Jejich volební slogan „Dokončeme brexit“ (Get Brexit Done) jasně sděluje jejich hlavní bod programu. Vzhledem k tomu, že Brexit Party v podstatě dobrovolně kapitulovala, aby netříštila hlasy, konzervativci mohou sjednotit probrexitový blok. Jenže toryové mají evidentně zaděláno na velké problémy u mladších voličů. Labouristé mají u nich obří podporu, ve skupině 18 až 24 by je volilo 48 % lidí a ve skupině 25 až 34 46 %. Konzervativce by volilo 25 a 22 %. Právě nadprůměrná účast mladších voličů minule připravila torye o absolutní většinu. I pokud se to tentokrát nestane, v budoucnu to může znamenat velké mrzení. Sice se mohou utěšovat moudrem, že kdo nevolí v mládí levici, nemá srdce, kdo nevolí ve stáří pravici, nemá mozek, nemají však jistotu, že stále platí.

K tomu se přidává problém zdravotnictví. Labouristé tvrdí, že Boris Johnson chce prodat Národní zdravotní službu Američanům v rámci vyjednávání o obchodní dohodě, jež nastane po brexitu. Tomu sice nikdo nevěří, ale „message“, že konzervativci jsou špatní správci zdravotnictví, by mohla uspět. Včera po sítích kolovalo video, na němž se Johnson odmítá podívat na fotku chlapečka se zápalem plic, který leží na chodbě na hromadě kabátů, jelikož se pro něj již nenašlo lůžko. Místo toho mluví o brexitu. Nakonec se sice na fotku podívá a omluví se, ale působí, jako že není empatický.

Další dvě velké strany na tom nejsou o moc lépe. Liberální demokraté byli naposledy ve vládě v roce 1922. Od té doby se snaží o comeback. Nyní se zdálo, že mají velkou šanci. V několika průzkumech před vyhlášením voleb přeskočili labouristy. Jejich jasný protibrexitový postoj sliboval sjednocení „eurohujerů“ pod jejich značkou. Radikalismus a antisemitismus labouristů sliboval nahnání dalších voličů. Opak se ukázal jako pravda. Voliči si vyhodnotili, že labouristé mají větší šanci zastavit brexit. Johnson i Corbyn mají jistý druh charismatu. Corbyn působí jako hodný strejda s kapsou plnou bonbonů, Johnson jako třídní klaun, který nezkazí žádnou legraci. To se nedá říci o šéfce liberálních demokratů Jo Swinsonové. Výsledek je, že liberální demokraté budou rádi, když uhájí svých 12 křesel. Nyní jich sice mají 21, ale devět je od přeběhlíků.

Skotská národní strana (SNP) také doufala, že posílí. To byl jeden z důvodů, proč kývla na předčasné volby. Na začátku příštího roku má totiž začít soud s bývalým lídrem SNP Alexem Salmondem. Ten je obviněn z dvou pokusů o znásilnění, devíti sexuálních napadení a dvou případů nevhodného chování. SNP se bojí, že zločiny exšéfa ulpí i na ní.

Větším problémem je však klesající podpora pro skotskou nezávislost, jež po brexitu dosáhla vrcholu. Podle posledního průzkumu pro YouGov je 56 ku 44 % Skotů proti nezávislosti. SNP možná nechtěně ublížila Labouristická strana. Corbyn připustil, že by souhlasil s druhým referendem o nezávislosti Skotska. Hlasy odpůrců tak mají šanci se sjednotit pod jedinou stranou, a to u konzervativců.

Britská hlasování za poslední čtyři roky ukázaly, že se stát může cokoliv. Čtvrteční noc tak bude ještě hodně zajímavá.

Nenechte si ujít speciál Best od Echo roku 2019.