Elektrošoky jsou běžnou součástí léčby těžkých depresí a v psychiatrii pomáhají i v dalších akutních stavech. Po celém světě se jimi léčí až milion pacientů ročně. U nás se ve všech psychiatrických nemocnicích tato metoda, přesněji řečeno ECT neboli tzv. elektrokonvulzivní léčba, používá. Pomáhá více a má méně vedlejších účinků než psychofarmaka. Divná věc, vždyť McMurhpy ztvárněný Jackem Nicholsonem ve filmu Přelet nad kukaččím hnízdem dostávající elektrošoky rozhodně vyléčeně ani šťastně nevypadá. Tato léčba má velké stigma; podle psychiatrů a lékařů naprosto zbytečně.

Snímek natočený v 70. letech je inspirovaný knihou Vyhoďme ho z kola ven, ve které Ken Kesey líčí 50. léta. „Lidé si to ale spojí právě se 70. léty, mají proto mylnou představu,“ vysvětluje náměstek ředitele pro léčebnou a preventivní péči Jan Horčičko z psychiatrické nemocnice v Havlíčkově Brodě. Kromě toho si všichni vybaví scénu, kdy hlavní postava je po jednom zákroku úplně mimo. Prodělala lobotomii, ta však je dnes už zakázaná.

Poprvé elektřinu jako součást léčby vyzkoušeli staří Římané, kteří elektrickým úhořem léčili bolest hlavy. Tzv. šílenství léčil elektřinou v 16. století švýcarský alchymista a lékař Paracelsus. Rozmach elektrošoků nastal ve 20. století. Maďarský vědec Ladislas J. Meduna si všiml, že epileptici mají na mozku opačný nález než schizofrenici. Proto zkoušel vyvolat pomocí elektrošoků epileptické záchvaty u schizofreniků. „ECT není nic jiného než vyvolání epileptického záchvatu, pod dohledem a v kontrolovaných podmínkách naprosto bezpečné,“ objasňuje primář Josef Křepela z Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod. Podílel se na 30 000 elektrošocích, nikdo mu nikdy v souvislosti s výkonem nezemřel a eviduje jen tři vážnější komplikace, například snížení krevního tlaku.

ECT se používá na těžké deprese, mánie, psychózy, schizofrenie či těžké obsedantně-kompulzivní poruchy. Škála je tedy široká. Proč elektrošoky, když máme antidepresiva? Pro začátek je nutno říct, že právě psychofarmaka vytlačila postupně elektrošoky, ale v 80. letech se začaly vracet a dnes jsou s velkou slávou zpět. „Na tomto obrození má významný podíl jejich dosud nepřekonaná vysoká účinnost a malé riziko výskytu vedlejších nežádoucích účinků a komplikací po zavedení celkové anestezie a svalové relaxace při jejím používání,“ říká Jan Horčičko. „Účinnost psychofarmak je 60 procent, elektrošoků 80 procent,“ dodává. Kromě toho je u nich rychlejší nástup. Elektrošoky pomáhají hlavně tam, kde antidepresiva selhala, tedy u těžkých případů.

„Byla jsem před pěti let na elektrošocích,“ začíná vyprávět 26letá Eva Wawraczová z Třince. „Nemohla jsem vstát z postele, nejedla jsem a nic jsem nemohla dělat,“ popisuje svůj stav před léčbou ECT. Té se sice trochu bála, ale měla štěstí na dobrého lékaře, který jí vše vyložil. „Uspí vás a trvá to chvíli, poté vás odvezou na jiné oddělení, kde si několik hodin odpočinete, a můžete domů. Chodíte tam třikrát týdně, dohromady máte tak kolem deseti elektrošoků. Musím říct, že mě z té narkózy dost bolela hlava, ale na deprese to pomohlo,“ svěřuje se Eva. Podle odborníků je minimum vedlejších účinků. „V úvahu přicházejí nežádoucí účinky spojené s celkovou anestezií, proto je ale každý pacient před elektrošokovou léčbou vyšetřen internistou, aby se vyloučily komplikace spojené se srdeční činností nebo dýcháním,“ vysvětluje Zdeňka Vyhnánková z pražské Psychiatrické nemocnice Bohnice. U každého ECT je přítomen anesteziolog. Na přístroji lze zároveň sledovat elektrickou aktivitu srdce i mozku a intenzitu impulzů lze přesně nastavit podle věku a dalších parametrů.

„Moderní přístroje aplikují elektrický proud ve velmi krátkých impulzech z elektrod přiložených nejčastěji na pacientovy spánky. Vlastní elektrická stimulace mozku trvá jednu až dvě sekundy. Mozek na tuto stimulaci reaguje 20 až 40 sekund trvajícími změnami elektrické aktivity na membránách mozkových buněk, čímž se obnovují normální fyziologické poměry mozkové činnosti. Celková doba výkonu nepřesahuje 10 minut,“ popisuje léčbu elektrošoky Jan Horčičko. Pacientům s těžkými depresemi se pak výrazně uleví.

Eva už se léčí 15 let, má deprese od dětství. V den jejích devátých narozenin jí zemřel otec, o pár let později zažila ve škole šikanu pramenící z toho, že nenosila značkové oblečení, tři roky byla v dětském domově, v dospělosti si našla přítele, který ji psychicky týral, zažila i znásilnění, dost na jeden mladý život. Evě elektrošoky pomohly z nejhoršího. Ale to neznamená, že je tato metoda samospásná. Pomůže, když je člověku ouvej, kdo měl někdy opravdu těžké deprese, které až bolely, ví, o čem je řeč. Samozřejmě se pak doporučuje docházet na terapie, popřípadě užívat léky. Eva ještě nemá vyhráno, ale je se svou nemocí už smířená. „Neberu ji jako hendikep. Dala mi mnoho nových obzorů a možností. Říct si o pomoc je pud sebezáchovy, není to ostuda, ale vítězství,“ má jasno Eva.

Nutno říct, že léčba elektrošoky je dnes zcela normální postup a není snad překvapení, že od doby, kdy Ken Kesey psal svůj román, se dost liší. Dřív se pacientům nedávala narkóza, elektrošoky byly delší a silnější. Kromě toho je nyní používaná myorelaxace, tedy snížení napětí ve svalech. „Také se nevědělo, na co se elektrošoky mohou používat, a uplatňovaly se na léčbu sociopatie, což dnes neděláme,“ zdůrazňuje Jan Horčičko. „V Přeletu nad kukaččím hnízdem bylo hlavně prezentováno zneužití moci jednoho člověka nad druhým. Elektrošok dostával pacient, který nebyl vážně duševně nemocný, ale šlo o obtížného psychopata, nebo spíš ‚sociopata‘. V tomto případě nejde o nemoc, ale o poruchu osobnosti, která se léčit nedá,“ doplňuje Zdeňka Vyhnánková.

Lékařka Jana Hořínková z Fakultní nemocnice Brno uvádí ve své disertační práci ještě další důvod, proč tato léčba tak děsí. „Velmi zásadním faktorem je také strach z aplikace elektrického proudu v oblasti hlavy a následného vzniku epileptického záchvatu,“ uvádí a dodává, že terapeutické přístupy využívající elektrický proud se užívají i v jiných medicínských oborech, například elektrická kardioverze se používá k přerušení srdečních arytmií, nicméně podobné stigma jinde není.

Vhodné i pro těhotné

Antidepresiva zažívala před pár lety boom, kdo je nebral, jako by nebyl, ale čím dál víc se mluví o neúčinnosti a naopak o nežádoucích účincích. Docela překvapivé je, že lékaři u těhotných žen dávají přednost léčbě elektrošoky před antidepresivy. „Elektrošoky jsou také vhodné u těhotných žen z důvodu minima nežádoucích účinků nebo u pacientů, kteří měli závažné nežádoucí účinky po některých lécích,“ připomíná doktorka Vyhnánková. Další pacienti, kterým se doporučují elektrošoky před psychofarmaky, jsou ti se závažným tělesným onemocněním, lidé ve vysokém věku a samozřejmě ti, jimž léčba antidepresivy nepomáhá.

Jako Edně Nové, která depresemi trpí od puberty. Dostala se i do psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích, kde zaprvé načerpala inspiraci k napsání knihy Ženy z Bohnic a zadruhé si vyzkoušela elektrošoky. Antidepresiva na ni nezabírala, dostala se až do takového bodu, že nemohla vstát z postele, jediné, co cítila, byla vyčerpanost, zájem neměla o nic. „Cítila jsem, že v mozku mám nějaká ozubená kola, která se točí, když přemýšlím,“ popisuje svůj stav. Deprese odešla a vedlejší účinky, jako byla třeba krátkodobá ztráta paměti, zanedlouho zmizely.

Elektrošoky stále v lidech vyvolávají kontroverzní pocity. Nicméně nejsou žádné podklady, které by dokazovaly jejich škodlivost. I tak se ale občas objeví někdo, kdo proti nim brojí. Například americký advokát Jonathan Emord, který upozorňuje na vedlejší účinky, které díky modernějšímu přístupu už vymizely. Jeho mantrou je, že jde o nehumánní zacházení, prý podobné tomu, jakému vystavovali své oběti nacisté.

Podle psychiatra Jakuba Albrechta z mostecké nemocnice nelze pacientovi změnit navždy osobnost zmiňovanou metodou. K poškození mozku prostě dojít nemůže. „Moderní zobrazovací metody, jako je počítačová tomografie či magnetická rezonance, nezjistily, že by ECT vedla k poškození mozku,“ uvádí Jana Hořínková. Ovšem neléčená deprese vám naopak mozek poškodit může.