Vlastní rodinné domy architektů a architektek jsou svébytným žánrem, který zasluhuje zvláštní pozornost. Když je totiž architekt sám sobě také klientem, otvírá se mu možnost vyzkoušet cesty a řešení, které by jinde třeba ani neprošly. Jedním takovým příkladem je nově dokončený domov architektů Weinzettlových v jihočeském městečku, který vás ohromí svou bohatostí a nápaditostí řešení, přestože byste kolem něj prošli bez povšimnutí.

Oprášit a zdůraznit

Jak by vypadalo vaše vysněné bydlení? Pro někoho to může být vila s velkou zahradou, jiní by volili třeba prostorný byt ve městě nebo starou chalupu na venkově. Manželé Jiří a Barbora Weinzettlovi, oba architekti, se vydali cestou zhruba uprostřed – a inspirativní přestavbou malých domů v historickém jádru Trhových Svin dokázali skloubit výhody různých typů bydlení.

Že se po několika letech života v Praze přestěhují právě do tohoto pětitisícového města ležícího nějakých 20 km jihovýchodně od Českých Budějovic, bylo pro manžele vcelku přirozeným krokem, neboť k lokalitě mají silný osobní vztah. Jiří Weinzettl v Trhových Svinech vyrůstal, jeho manželka Barbora pochází z nedalekých Ledenic. Po zvažování různých variant nakonec vsadili na přestavbu obyčejných domů ve středu města. Tím si zajistili blízkost veškeré občanské vybavenosti, zároveň ale neztratili pocit soukromí ani možnost uzpůsobit si bydlení podle svého.

Byl to poměrně náročný sedmiletý proces, který architekta Weinzettla stál hodně fyzických sil – přestavbu totiž realizoval z větší části svépomocí spolu se svým otcem. Manuální práce ho baví a navíc si díky tomu mohl osobně pohlídat veškeré atypické detaily. Stavbou svépomocí se dá navíc celkem slušně ušetřit. Proces přestavby byl v první řadě otázkou postupného ohledávání místa a objevování ukrytých původních prvků staveb a historických fragmentů, které dřímaly pod vrstvami standardizovaných úprav. Jiří a Barbora Weinzettlovi, kteří vedou oceňované studio Atelier 111 architekti, ve starých obyčejných domcích pokaždé vidí kvality, které se i v tomto případě rozhodli oprášit a patřičně zdůraznit. Ať už jde o obnovu klenutých vrat, původní členění špaletových oken, kamenného zdiva, nebo celkovou siluetu a proporce stavení. Občas šlo až o úkony archeologické.

Sami sobě

Architekti svou prací ve většině případů odpovídají na zadání klientů, kterým svými návrhy nabízejí nejlepší možné varianty a řešení. Finální verze a její realizace ale pokaždé stojí na posvěcení klientem. Pokud ovšem architekt pracuje sám pro sebe, otvírá se mu tvůrčí prostor, v němž si může vyzkoušet leccos, k čemu by ho klienti z různých důvodů možná ani nepustili – třeba z obav z nákladnosti nevyzkoušených nápadů a jejich praktičnosti.

Takových atypických řešení tady najdeme hned několik, konkrétně jde například o velká fixní zasklení v subtilních rámech, která se prakticky ztrácejí v kontextu a navozují pocit volně plynoucího prostoru, kde se jakoby stírají hranice mezi interiérem s exteriérem. Už dlouho si prý taky přáli umístit malou privátní koupelnu přímo do ložnice – tady měli konečně příležitost tuto představu uskutečnit a jsou s výsledkem nadmíru spokojeni.

Architekti na realizaci nechvátali a na výsledku je to vidět. Doslova z každého koutu je tady cítit maximální péče, co se týče provedení i koncepční soudržnosti celkového architektonického návrhu. A to i přesto, že dílčí plány projektovali tak trochu ad hoc, když bylo zrovna potřeba. Na mnoha místech si autoři také dovolili propracované architektonické „fórky“, jako třeba v případě nábytkové sestavy v kuchyni plynule přecházející ve stejném provedení do dvora, kde slouží jako zástěna zahradního skladu.

Výsledný dům je půvabný spletenec hned tří malých stavení, které architekti dokázali vzájemně funkčně i esteticky provázat s obdivuhodnou bravurou. Svým projektem tak Jiří a Barbora Weinzettlovi dokazují, že skutečně velkorysé bydlení s puncem luxusu lze vytvořit i z docela obyčejných starých domů a na malém prostoru.