V příští Evropské komisi má být opět Věra Jourová, premiér Babiš už je prý rozhodnut nabídnout jí jménem české vlády druhý mandát. Kandidatura Jourové ale z hlediska českých zájmů nedává smysl a je přímo proti Visegrádu, na nějž se Babiš jindy tak odvolává.

Loni na podzim vystupoval v Praze na veřejné debatě Jan Rokita, intelektuál z Krakova s dávnou politickou zkušeností. Rokita býval předsedou Občanské platformy, která vygenerovala dnešního šéfa Evropské rady a ukázkového eurofila Donalda Tuska. Ale Rokita na rozdíl od svého nástupce Tuska netrpí černobílým myšlením a intelektuálně vždycky dokáže překvapit. 

V Praze se rozhovořil o tom, jak velkou příležitost skýtají v roce 2019 volby do Evropského parlamentu, a to hlavně kvůli nové komisi, která se ustaví vzápětí po ustavení nového europarlamentu. Podle Rokity budou muset vlády V4 tentokrát vybrat „své“ komisaře zvlášť pečlivě. Po zkušenostech posledních čtyř let, kdy se jasně ukázalo, že visegrádským zemím unijní establishment jen nerad přiznává právo na vlastní názor a že Visegrád pokoutně oslabuje, je nutné najmenovat do komise takové visegrádské komisaře, kteří už nebudou tak konformní s novým prostředím a v případě potřeby zformují uvnitř komise neformální blok.

Je třeba si přiznat, že Praha takto neuvažuje. Premiér Andrej Babiš podle zprávy serveru Seznam.cz do komise za Česko opět navrhne Věru Jourovou, dosavadní komisařku pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů, rovné šance žen a umělou inteligenci (poslední kompetenci česká komisařka v titulatuře nemá, přesto se na tomto poli bezvýsledně snaží). Jourová je sympatická žena, která určitě nedělá ostudu osobním vystupováním, nicméně politicky bylo jejích pět let v Bruselu škodlivých pro celou Evropu a především pro vztahy uvnitř Visegrádu. 

Jourová je spjata se dvěma tématy: spolu s komisařem pro bezpečnost Julianem Kingem vedla tlak vůči čtyřce internetových gigantů – Facebooku, Googlu, Applu a Mozille –, aby odstraňovaly tzv. nenávistné projevy a zasahovaly proti dezinformacím. První závazek podepsaly tyto firmy Jourové v roce 2016, ještě závaznější závazek pak loni v říjnu. Vyřazování domnělých dezinformací je v tomto plánu A, upřednostňování zpráv z údajně seriózních zdrojů B. Je to skandál a v každém skutečném liberálovi by se měla pěnit krev. Zajímavé je, že komise při svém reflexu navrhovat celoevropské řešení nijak neřeší to, že Facebook a další giganti neplatí v členských státech kromě Irska prakticky žádné daně. Nelze se zbavit podezření, že komisi nevadí velcí neplatiči daní, když jí mohou vyjít vstříc v její fóbii z populistických, euroskeptických sil.

Tato touha je mocná tak, že by se prodrala ven bez ohledu na Jourovou, česká komisařka tu posloužila jako vodič, u nějž je země výroby nepodstatná. Kde český původ vyloženě tloukl do očí, byla ochota Jourové účastnit se šikany Maďarska a Polska. České komisařce připadla pochybná čest zveřejnit návrh, aby se v příštím unijním rozpočtu eurodotace pro členské státy vázaly na vládu práva, což je v tomto kontextu účelová snaha ponížit politicky obtížné konzervativce v polské vládě. Vědí to všichni od Bruselu po Varšavu. Tamní ministr zahraničí Jacek Czaputowicz loni v létě při rozhovoru pro Echo mluvil o dvojím metru, o tom, že ve skutečnosti tu jde o „nástroj politického nátlaku“ a že tomuto „nátlaku skrze evropské instituce“, který má za cíl „oslabit pozice vlád z našeho regionu v EU“, je třeba se postavit.

Tázán na Jourovou, Czaputowicz odpověděl: „Těžko se mi to komentuje. Znám její osobní příběh, jak ona sama byla bezdůvodně obviňována z něčeho, co neudělala. Pokoušíme se jejímu postoji přijít na kloub.“ To byla na Czaputowicze s jeho pověstí notoricky mírného diplomata ostrá slova. Rozladění z české komisařky mezi visegrádskými partnery Prahy je trvalé.

Z pohledu jakési kompatibility uvnitř V4, o niž Babiš, když na to tak jako loni kolem „maďarské“ rezoluce EP přišlo, usiluje, nedává nominace Jourové žádný smysl – jak to bývá tam, kde náš premiér nemá osobní zájem.