Nominované projekty už sice známe, avšak ptát se, kdo a za co prestižní cenu získá, je předčasné. A není to vlastně ani tak podstatné. Mnohem zajímavější je podívat se na hlavní témata ovládající aktuální ročník a tím i evropskou architekturu.

Tohle nepřehlížejme

Hlavní přínos sledované Ceny Evropské unie za současnou architekturu – Ceny Miese van der Rohe spočívá v propojení architektonické scény starého kontinentu, takže může dojít k její celkové reflexi a porovnání úrovně jednotlivých zemí. Jak název napovídá, za udílením ocenění stojí unijní orgány. Cenu dvacátým rokem organizuje barcelonská Nadace Miese van der Rohe společně s Evropskou komisí.

Smyslem ocenění je proto vedle vyzdvihování špičkové práce architektů i propagace obecných hodnot EU spjatých s tímto oborem. Jde v první řadě o otázky hýbající celou planetou, jako je životní prostředí a změna klimatu, znečištění nebo demografický vývoj. Ke všem těmto otázkám má totiž architektura a územní plánování mnoho co říct a architekti a architektky by neměli tato zásadní globální témata přehlížet, ale hledat na ně adekvátní odpovědi. Jen tak mohou posílit svou roli a postavení ve společnosti.

„Budovy a infrastruktura jsou zodpovědné minimálně za čtyřicet procent emisí skleníkových plynů a z toho důvodu musí Miesova cena EU podporovat přehodnocení a změnu plánování Evropy, tak aby přednost získaly projekty, u kterých jde design s udržitelností ruku v ruce,“ stojí v prohlášení organizátorů soutěže k aktuálnímu ročníku. Ten měl proběhnout už letos na jaře, kvůli pandemii ale došlo k jeho přesunutí na příští rok, aby porotci mohli osobně navštívit vybrané stavby společně s jejich majiteli. Poprvé dostanou šanci v soutěži zabodovat také architekti z Arménie, Moldavska a Tuniska. Země nemusí být součástí Evropské unie, což je správný krok nejen k lepšímu prozkoumání tamní přehlížené architektury.

Neustrnout

Pohled na všech 450 nominovaných projektů (z těch porota vybere užší výběr) nám odhalí, že zásadními tématy aktuálního ročníku jsou bydlení a regenerace, tedy rekonstrukce, funkční adaptace nebo třeba transformace stávajících budov. Nejde o žádné překvapení, ale o dlouhodobý směr. Vhodné regenerace starých budov totiž úzce souvisejí s šetrnou a trvale udržitelnou architekturou – investoři totiž zjišťují, že ne vždy se vyplatí stavět na zelené louce a že na první pohled nevyhovující staré budovy jim mohou přestavbou nabídnout nové kvality. Ať už jde o úpravu venkovské usedlosti na moderní rodinné bydlení, nebo transformaci brownfieldu na městskou čtvrť. Význam kvalitního bydlení pak jednoznačně posílila pandemie, kdy lidé po celém světě tráví neobvykle mnoho času doma.

Přístup architektů a investorů k těmto obecnějším tématům se výrazně propisuje do hodnocení poroty. „Kvalitu můžeme chápat mnoha různými způsoby, vždy se ale musí dotýkat dnešních výzev souvisejících s životním prostředím a snahou o udržitelnější a lépe fungující města,“ prohlásila ředitelka Nadace Miese van der Rohe. Dokazují to také vítězné projekty dvou předchozích ročníků (s výjimkou toho aktuálního se cena uděluje každé dva roky), které v Amsterodamu a Bordeaux řešily prakticky stejný úkol, adaptaci poválečných panelových domů zahrnující stovky bytů. Jde totiž o sdílené evropské „dědictví“, se kterým se města napříč kontinentem musejí naučit pracovat, aby praxe neustrnula jen u prostoduchého obalení paneláků do polystyrenu s pestrobarevnými fasádami.

Oproti minulým ročníkům došlo také k nárůstu počtu realizací, které architekti navrhovali v jiné evropské zemi, než odkud pocházejí. V drtivé většině jde o výsledek mezinárodních architektonických soutěží, jež jsou zpravidla zárukou prvotřídních staveb. V tomto ohledu dominují Belgie, Francie, Německo a také Rakousko, kde jsou takové soutěže samozřejmým nástrojem transparentního výběru kvalitních projektů i v malých městech. Česko má z jedenácti nominovaných projektů jen dva, které prošly sítem veřejné soutěže. Není ale třeba zoufat, zdá se totiž, že se u nás v tomto ohledu situace pomalu, ale jistě mění.