Mezi sociální skupinou lidí, kteří litují konce prezidentství Donalda Trumpa, je zvláštní podskupina těch, již toho litují kvůli, no, přiznejme to… kvůli Melanii. Do té skupiny se tady dodatečně hlásí i autor sloupku, který tu páchá jedno ze svých sériových harakiri čili seppuku a veřejně se přiznává, že Melania se mu opravdu, ale opravdu hodně líbila.

Tedy ne že by to byl úplně typ holky, se kterou by se asi dalo na střední škole jen tak lehce konverzovat a před kterou by si byl třídní vtipálek jist svými dvojsmysly. To opravdu ne: takové ženy už v mladém věku nahánějí i zdatně machistickým typům značnou hrůzu, byť to jistě mohou ve skutečnosti býti dobré a hodné kamarádky, které poradí, pomohou v nouzi, peníze na pivo a cigarety rády půjčí.

Fíha, tak tohle je klasa! řekli si takoví ctitelé lidské renesance, když ji poprvé v televizi viděli někdy na konci první Trumpovy kampaně. Rychle se ještě ujistili, že už to není naše Zelníčková ze Zlína, ale hned své sympatie přenesli na ten anatomický úkaz, který jevil všechny známky elitní dílny doktora Frankensteina.

Stála jako Botticelliho Primavera vedle muže, který vypadal jako čerstvě do obleku navlečený pařez s houbou zvanou kuřátko na hlavě. Malé ruce a podivné špulení rtů při vyslovování některých hlásek. Zvláštní, ale na to si půjde zvyknout, řekli si tehdy. Za to na to, co stojí vedle něho, na to si nezvyknou nikdy, na to budou vždy zírat jako na obohacení světa. To bude pořád svátek, no svátek demokracie asi ne, ale svátek lidské anatomie, to ano. To, co stálo vedle něj, to bylo jako indiánský totem vznešenosti, po kterém ještě stéká krev obětovaných nepřátel. Byla tak krásná, že všechny výhrady vůči tomu muži šly aspoň v tu chvíli stranou. Teda taková super kost po boku, to půjde Čína do kolem a Putin to rovnou zabalí. A co teprve Írán, ten uzná prioritu Západu a od zítřka povolí bikiny!

Něco takového jako Melania se totiž rodí jen na zvláštní planetě, kde se mutují kyborgové s vodními nymfami a vesmírné klisny se stýkají s galaktickými hřebci. Pak to z nebe spadne někam do Slovinska a nechá se to vyrůst v rodině, která bydlí v činžáku v dožívající Jugoslávii, odkud je taková mladá bohyně vytažena do záře ramp a foťáků, do světa módních magazínů, limuzín se zlatými klikami, kabelek plných kokainu a diamantů po kapsách a povrchních vztahů a špatné literatury a vší té zkaženosti a marnosti – ale ona tím projde jako pyšný koráb bouřlivými vlnami a nalezne přístav v několika patrech Trump Tower, posílená tím vším, krásná a tajemná jak nedotknutelná sfinga, nejkrásnější dar Slovanů americkému lidu. To už se jen tak nestane.

Tak mnoho štěstí, Melanie, někde v příštím díle věčného ženství!