V čele Británie neočekávaně stanul poloviční Čech. Premiér Boris Johnson chytil koronavirus; přestože tvrdil, že choroba má jen lehký průběh a zemi bude řídit i se zvýšenou teplotou, jeho stav se zhoršil natolik, že musel být převezen do nemocnice. Tam ho záhy umístili na jednotku intenzivní péče. I když podle oficiálních zpráv zůstával při vědomí a nebyl napojený na ventilátor, jeho stav byl kritický. V neděli byl slavnostně propuštěn domů. V děkovném videu potvrdil, že to mohlo dopadnout hodně špatně, britské zdravotnictví mu prý zachránilo život. Do čela vlády se však ještě nevrací, bude se nějaký čas zotavovat na venkovském sídle britských premiérů Chequers. Po dobu neschopnosti předsedy vlády jeho úkoly převzal ministr zahraničí a první státní tajemník Dominic Raab. Člověk, o kterém před pár lety téměř nikdo neslyšel, s minimálními zkušenostmi na samém vrcholu politiky, a hlavně, což je pro Čechy nejzajímavější, s českým otcem.

Raketový vzestup Raaba je dílem náhody. Poprvé byl zvolen do parlamentu v roce 2010. I když si ve Westminsteru vypracoval pověst ctižádostivého muže, který míří vysoko, širší veřejnosti zůstával neznámý. Postupně stoupal po žebříčku nejrůznějších pozic juniorních ministrů, jak se v Británii říká ekvivalentu českých náměstků. Britskou specialitou je, že tyto pozice mohou zastávat pouze poslanci. Během kampaně za odchod z EU se vyprofiloval jako zarputilý brexitář a kritik Unie. Když v červenci 2018 na protest proti „plánu z Chequers“, jak se říkalo vizi tehdejší premiérky Theresy Mayové na budoucí uspořádání vztahů Británie s EU, rezignoval ministr pro brexit David Davis, Mayová po Raabovi sáhla jako po náhradníkovi. Raab se tak poprvé stal kabinetním ministrem. Ve funkci však dlouho nevydržel, po čtyřech měsících rezignoval kvůli nesouhlasu se zněním „rozvodové dohody“.

Když brexit nakonec dohnal i Mayovou a ta byla dotlačena k rezignaci, Raab se rozhodl kandidovat na lídra Konzervativní strany, a tím pádem i na premiéra. Ze všech kandidátů se profiloval jako ten nejzarytější odpůrce EU, dokonce v tom předčil i Borise Johnsona. Proti charismatickému a populárnímu Johnsonovi však neměl šanci. Vypadl ve druhém kole a skončil jako šestý z deseti kandidátů. Promptně podpořil Johnsona, což mu pomohlo v další kariéře. S Johnsonem prý navázal dobré vztahy, ty vydržely i po volbách lídra. Očekávalo se, že Raab může pomýšlet na vlivné ministerstvo.

Poté, co se Johnson nastěhoval do čísla 10, jmenoval Raaba rovnou do jedno z „velkých úřadů státu“, jak se v Británii říká čtyřem nejdůležitějším vládním pozicím. Těmi jsou premiér, ministr financí, ministr vnitra a ministr zahraničí, kterým se stal právě Raab. Kromě poděkování za podporu v kampani to byl nejspíš i Johnsonův signál brexitářům, že to s tvrdou linií proti Bruselu myslí vážně. Jako bonus Johnson přihodil Raabovi i funkci prvního státního tajemníka, což je víceméně ceremoniální pozice bez reálných pravomocí. Pouze symbolicky zdůrazňuje, že nositel je teoreticky výše postavený než ostatní státní tajemníci (oficiální titul britských kabinetních ministrů je státní tajemník pro to či ono). Jenže právě z tohoto titulu se ujal prozatímního řízení státu při indispozici premiéra. Teprve v této chvíli se nejeden Brit začal pídit po tom, kdo vlastně je Dominic Raab.

Karlovarské kořeny

Raab se narodil 25. února 1974 v hrabství Buckinghamshire. Matka Jean pracovala jako nákupčí oblečení a otec Peter jako potravinový manažer pro řetězec Marks and Spencer. Peter Raab byl původem československý Žid z Karlových Varů. Občas se můžeme dočíst, že byl jedním z Wintonových dětí. Ve skutečnosti společně s rodiči jako šestiletý emigroval do Británie po mnichovské dohodě v roce 1938. Zprvu se ocitl v uprchlickém táboře, později se mu podařilo vystudovat grammar school, tedy obdobu českého gymnázia, a udělat kariéru u známého obchodního řetězce. Celý zbytek rodiny, který zůstal v Československu, zahynul během holocaustu. „Byl jsem vychováván s vědomím nejistoty života, protože můj táta sem přišel jako uprchlík,“ řekl Dominic Raab v interview pro The Times. Jeho babička „často plakala do svého guláše a štrúdlu kvůli rodičům, které opustila, takže tato část dějin pro nás byla vždy velmi osobní“.

Peter Raab zemřel na rakovinu, když bylo Dominicovi dvanáct let. Přestože ztratil otce v relativně mladém věku, vděčí mu za své hodnoty. „Můj táta sem přišel v šesti letech, neuměl anglicky, šel do školy, získal práci u Markse and Spencera, potkal moji mámu. Žádný z nich nešel na univerzitu, tvrdě pracovali na úspěšných kariérách, to byl britský sen poválečné éry. Vychovávali nás s myšlenkou, že jestli budeš tvrdě pracovat, budeš dělat správné věci a využiješ nejlépe svůj potenciál, tak můžeš vlastnit dům, vylepšit své postavení v životě.“

Od svého otce se prý také naučil rychle jíst. „Často jsme si z toho dělali legraci, ale moje babička říkala: Musíš pochopit, že když jsi v uprchlickém táboře, tak jíš rychle,“ prozradil magazínu The Spectator.

K víře svého otce se však Raab nehlásí. Matka ho vychovávala jako anglikána, za manželku má brazilskou katoličku. Nějaký vztah k židovství ale asi mít bude. Jako student strávil čas v izraelském kibucu.

Posledním přáním Raaba staršího prý bylo, aby se Dominic dostal na elitní střední školu Dr Challoner's Grammar School. Peter Raab zemřel v létě, v září toho roku Dominic opravdu na prestižní instituci nastoupil. Tehdy se také začal věnovat karate, to se brzy stalo jeho hlavním koníčkem, nakonec v něm dosáhl černého pásu.

Oxford i Cambridge

Studovat šel práva na Oxford. O politiku se prý příliš nezajímal, nestal se členem žádného ze spolků, které slouží jako přípravka pro mladé nadějné politiky. Nebyl tedy členem debatního sdružení, asociace mladých konzervativců nebo bujarými oslavami nechvalně proslulého Bullingdon Clubu, kterým prošli například David Cameron a Boris Johnson. Místo toho vedl univerzitní tým karate a také boxoval. Po dokončení bakalářského studia se přesunul na druhou slavnou anglickou univerzitu, na Cambridge; tam získal titul magistra.

Po studiích nastoupil do právnické firmy Linkaters. V rámci svých pracovních povinností navštěvoval i palestinská území, protože klientem firmy byl jeden z palestinských vyjednávačů v Oslu. V Linkaters vydržel dva roky, poté, to už jsme v roce 2000, odešel pracovat na britskou ambasádu v Haagu do týmu právníků s úkolem dostat před mezinárodní soud válečné zločince. „To byla uspokojující práce, pokud máte rodinnou historii jako já,“ řekl pro The Spectator. Během zaměstnání na ministerstvu zahraničí se poprvé začal víc zajímat o politiku. Nicméně jeho nejslavnějším klientem v době působení na ministerstvu byl tehdejší premiér Tony Blair. Toho bránil před předvoláním k haagskému soudu, jež mu bylo posláno na žádost souzeného srbského prezidenta Slobodana Miloševiče.

Někdy v této době se také seznámil se svou manželkou, Brazilkou Erikou Reyovou, která pracovala jako marketingová manažerka pro Google. Mají spolu dva malé syny. Námluvy ale málem pokazil hned na začátku, když si spletl Brazílii s Argentinou.

Rok 2006 se stal pro Raaba kariérně přelomovým, nastoupil na politickou dráhu. Stal se totiž šéfem kabinetu Davida Davise, jenž byl tehdy stínovým ministrem vnitra. To, co na Davise zapůsobilo, nebyly ani dva tituly z prestižních univerzit nebo práce pro známou právnickou firmu, ale černý pás z karate. „Hrálo to roli v mém rozhodnutí ho zaměstnat… Když jste špičkovým sportovcem, tak to není jen věc fyzické kondice, ale také disciplíny, schopnosti vyběhnout nebo trénovat i za deště, přestože za to nemáte okamžitou odměnu,“ řekl Davis na adresu Raaba pro The Times. Davis je bývalý armádní rezervista, takže si disciplíny vysoce cení. V roce 2008 Raab odešel od Davise, a to do téže funkce u dalšího konzervativního poslance, Dominica Grievea. Ten v té době působil jako stínový ministr spravedlnosti. Za odměnu pak byl nominován jako kandidát do Dolní sněmovny v konzervativní baště Esher and Walton. To je na předměstí Londýna v hrabství Surrey. V roce 2010 byl podle očekávání zvolen.

V parlamentu, i když ne u široké veřejnosti, na sebe poprvé upozornil v roce 2014. Tehdy připravil pozměňovací návrh k novému imigračnímu zákonu. Ten měl odstranit díru v pravidlech, která umožňovala soudcům zabránit deportaci kriminálníků z humanitárních důvodů. Ke kroku se rozhoupal poté, co soud zabránil deportaci Nepálce, který v Raabově okrsku zabil servírku. Soud uznal Nepálcovo právo na rodinný život, přestože v Británii neměl manželku ani děti. Podle Raaba je podobných případů v Británii 400 za rok. Raabův návrh získal obří podporu mezi jeho kolegy, chystalo se pro něj hlasovat kolem stovky konzervativních poslanců. Vyděsilo to však vládu. Tehdejší premiér David Cameron prohlásil, že pozměňovací návrh má jeho sympatie, stejně se vyjádřila ministryně vnitra Theresa Mayová. Oba však upozornili, že návrh odporuje evropským zákonům a směrnicím, a Británie by se tak vystavila drahým žalobám. Vláda proto použila všechny dostupné prostředky, aby poslaneckou rebelii porazila. Byla z toho jedna z nejvážnějších poslaneckých krizí první Cameronovy vlády. Raab rozhodně zapůsobil, novinářka Ann Trenemanová ho přirovnala k panu Darcymu, švarnému hrdinovi z románu Jane Austenové Pýcha a předsudek. Znalci britské politiky byl od té doby považován za někoho, koho se vyplatí sledovat, jelikož míří vysoko.

Stále stejný sendvič?

Na rozdíl od svého nemocného šéfa Johnsona nemá Raab na kontě žádné velké osobní skandály. Asi nejvážnějším problémem, se kterým se setkal, bylo zjištění, že jeho sekretářka Rebecca Tottová inzeruje na webových stránkách, kde si majetnější pánové mohou objednat služby mladých slečen. Jediná informace, kterou lačný bulvár na Raaba z Tottové vytáhl, byla ta, že si dává k obědu den co den stále stejný sendvič. To však Raab vehementně popřel, obědy má prý různorodé.

Z jeho úst vyšlo pár výroků, které dokážou rozpálit levici do běla, zato konzervativci jim tleskají. Například o feministkách prohlásil, že „patří mezi nejprotivnější fanatiky“. O potravinových bankách zase řekl, že do nich nechodí chudí lidé, ale ti, kteří „mají epizodické problémy s cash flow“.

Taktéž vyhrál soud s nedělníkem Mail on Sunday. Ten tvrdil, že v době, kdy byl šéfem Davisova kabinetu, zaplatil Raab 20 tisíc liber jako odškodné za šikanózní chování vůči své podřízené. I když se to nepotvrdilo, je pravda, že Raaba provází pověst náročného nadřízeného.

V tomto ohledu asi sedí srovnání s literárním panem Darcym. Ten je sice švarný, ale zároveň ostatními postavami považovaný za hrubiána a nezdvořáka. Může to být i další důvod, proč si Johnson vybral jako svého zástupce právě tohoto muže. Raab prokázal, že je skvělý manažer a parlamentní politik, schopný v kuloárech zařídit nejednu dohodu, dokáže tedy i řídit vládu. Zároveň však na veřejnosti působí prkenně a neoplývá velkým charismatem, nehrozí tedy, že by v něm mohl Johnsonovi vyrůst konkurent.

Jenže Raabovi kritici tvrdí, že zemi v této těžké chvíli by měl vést někdo, kdo se dokáže emočně vcítit do těžce zkoušených spoluobčanů a vyzařovat optimismus, což je Johnsonova specialita, avšak uzavřený Raab se s tím potýká.

Prý i v kabinetu sílí hlasy, že řízením vlády by po dobu Johnsonovy neschopnosti měl být pověřen někdo jiný. Nejčastěji se skloňuje jméno Michaela Govea. Ten nyní zastává další z britských symbolických postů, je kancléřem vévodství Lancaster. Ve skutečnosti působí jako ministr bez portfeje pověřený koordinací příprav na ukončení přechodného vztahu s EU. Gove patří k nejzkušenějších členům vlády, ve straně je populární, zarytý brexitář, s Johnsonem vedl kampaň za odchod z Unie. Po dlouhá léta byl Johnsonovým nejbližším spojencem ve straně, jeho pravou rukou. Jenže v roce 2016 Johnsona zradil při tehdejší volbě stranického lídra, když zpochybnil jeho kvality a sám ohlásil kandidaturu. To pohřbilo tehdejší Johnsonův pokus o křeslo předsedy vlády. Premiér sice od té doby již Goveovi na veřejnosti odpustil, ale nikoho by nepřekvapilo, kdyby v něj plnou důvěru stále neměl. V neprospěch Govea také mluví fakt, že je sám momentálně v izolaci. Jeden z členů jeho rodiny má příznaky COVID-19.

Vypadá to tedy, že Raab ještě nějakou dobu v čele Británie pobude. Jak upozorňují hnidopiši, Raab nemá plné pravomoci premiéra. Může ho zastupovat na tiskových konferencích, předsedat kabinetu a řídit jednání COBRA, jak se říká britskému krizovému štábu. Bez souhlasu premiéra však nemůže učinit opravdu závažná rozhodnutí, jako je třeba prodloužení celobritské karantény nebo odpálení jaderných hlavic. I tak je to ale nejvyšší politická meta, jaké kdy dosáhl ve Spojeném království člověk, jehož předkové byli československými občany.