Tvarování skla z českých zemí je známo svou jedinečností po celém světě, ať už šlo kdy o skla foukaná, či tavená. Ikony jako Stanislav Libenský, Jaroslava Brychtová, František Vízner nebo Bohumil Eliáš patří dnes k legendám, mladší generace se však spíš věnuje kvalitnímu sériovému sklářskému designu než samotnému sochařství a volné tvorbě.

Výraznou osobností, kterou po jejím návratu z dlouhodobého zahraničního pobytu nemůžeme přehlédnout, je Martin Janecký, jehož až téměř nadpozemsky modelované práce, foukané v malostranské sklárně schované za Lennonovou zdí, můžeme nyní vidět pohromadě ve větším množství v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze do půlky září. Janeckého metoda práce se sklem se od většiny sklářů liší tím, že modeluje lidské tváře, lebky či zvířecí hlavy zevnitř. Technika, která se nepodobá žádnému jinému sochařskému postupu, vzniká ve fázi roztavení žhavé baňky vyfouklé na píšťale a tvarováním rozličnými nástroji uvnitř bubliny, jejíž teplota se pohybuje kolem 1000 °C. Vytlačování a kresba do tekutého materiálu vyžaduje přesnost, zkušenost, fyzickou sílu (baňky váží kolem 100 kg) a velkou míru soustředění. Když vidíme videa na výstavě, máme pocit, že to jde snadno a lehce. Janecký má totiž průpravu z rodinné sklárny v Osečku u Poděbrad, kde nacházel útočiště už od dětství, stejně tak bohaté zkušenosti nabral na cestách a při výuce v Novém Boru, Jižní Africe nebo v americké Pilchuck Glass School ve Washingtonu.

Výstava Hvězdáři a jiné studiové práce ze skla, kterou připravil autor spolu s kurátorkou Sylvou Petrovou, představuje cyklus myslitelů, spáčů, různobarevných koňských hlav či gest rukou, fascinující přesností výrazu a tvaru. Baňky masek, které působí měkce jako odlitky přímo z lidských tváří, přenášejí barvité emoce, odkazující k sochařům, jako byl například Franz Xaver Messerschmidt (německo-rakouský barokní sochař 18. století, jehož dílo najdeme nejblíž ve Slovenské národní galerii v Bratislavě), nebo ke kalifornskému skláři Williamu Morrisovi, u něhož před lety asistoval. Největší vystavené sochy Hvězdářů vznikly nazvětšováním a litím ve spolupráci se Zdeňkem Lhotským, mimo jiné autorem sarkofágu pro dánskou královnu Markétu II. Radostnou tečkou výstavy je kompozice desítek městských znamení, která zdobí pražské domy a Martina Janeckého inspirovala k jejich zmenšené opalinové variantě. Doufejme, že trumly českých sklářů přežijí i letošní nákladnou zimu.

Martin Janecký při práci v Janecký Studio na Kampě, foto Josef Horák